Jak hodnotíte mediální obraz Angely Merkelové v našich médiích během její čtvrteční návštěvy České republiky?

Myslím, že média pracovala až překvapivě vyváženě, informovala jednak o samotné návštěvě, a to velmi bezpříznakově, a také jak o odpůrcích, tak o příznivcích Angely Merkelové a mediální pokrytí mi připadalo široké. Přiznám se, že mě příjemně překvapilo a pobavilo, že jsme se vrátili také do časů, kdy se řešilo, co má kdo na sobě. Také publicisté a komentátoři, kteří se střídali ve studiích nebo se vyjadřovali pro tzv. mainstreamová média, vystupovali vyváženě. Změna ve vztahu médií podle mne nastala v tom, že odpůrce Angely Merkelové média brala jako běžný jev, překvapilo mě, že už nebyli prezentováni jako nepřátelé lidu, ale jako běžná součást společnosti.

Změní průběh jednání německé kancléřky český vztah k ní a její hodnocení?

Nemyslím, že se veřejné mínění posune směrem k její podpoře. A to, že tady byla jen několik hodin, svědčí o tom, že si uvědomovala, že s názory našich politiků mnoho neudělá. Přestože premiér Sobotka měl diplomatická prohlášení o rozvoji bilaterálních vztahů, na druhou stranu kancléřce jasně naznačil, že některá její agenda je v míře, kterou chce prosadit, pro nás nepřijatelná. Také prezident Zeman jí to řekl zcela otevřeně, což se ostatně od něj čekalo. Podle mne ale trochu zaniklo prohlášení Andreje Babiše, který na svém facebookovém profilu uvedl, že Angele Merkelové řekl, že bychom se o uprchlíky měli starat hlavně mimo Evropu, to trochu ve veřejné debatě zaniklo a je to škoda. Je ovšem otázka, nakolik bylo jednání politiků ovlivněno tím, že nás čekají zhruba za měsíc jedny volby a druhé za rok, a nakolik naši představitelé mluví s Angelou Merkelovou způsobem, který více obhajuje zájmy českých občanů a méně akcentují eurounijní témata.

Do jaké míry se budou v nastávající předvolební kampani objevovat témata migrace a bezpečnosti?

Tato témata se budou ve volební kampani silně objevovat, i když vedle nich samozřejmě nebudou zanikat ani sociální témata. Migrace, která vzbuzuje strach, bude jistě hodně rezonovat. Politici už totiž začínají chápat, že odpor vůči migraci není xenofobií, že lidé nemají strach z cizinců, ale z toho, že sem nebudou přicházet jen lidé, kteří zde chtějí jen pracovat a klidně žít.

Byla správná volba témat, která naši politici s německou kancléřkou projednávali? Společná evropská armáda není zrovna na pořadu dne a nejde o nějaké snadno řešitelné téma…

Nejsem si jistá, jestli společná evropská armáda je momentálně tolik aktuální, spíše by se měla řešit společná azylová politika, ale se zapojením bezpečnostních složek. O společné evropské armádě už se mluví strašně dlouho, již minimálně dvacet let a není to tedy žádné nové téma. Premiér Sobotka s ním ale nyní přichází zřejmě proto, že situace v Evropě je úplně jiná než v 90. letech. Sobotkovo téma ale může reagovat i na to, že ve Spojených státech může zvítězit Donald Trump a NATO by pak mohlo vypadat úplně jinak. Možná se český premiér připravuje na takovou situaci. Nejsem si ale jistá, jestli se téma evropské armády v té podobě, v níž se dříve řešilo, dá ještě vzkřísit.

Hodně se také mluvilo o vzájemných vztazích České republiky a Německa, mnoho konkrétního ale řečeno nebylo. Jaké tyto vztahy nyní jsou?

Německo je velmoc a země této velikosti se nemůže s Českou republikou rovnat. Vztahy s Německem bych ani nedémonizovala, ani je nijak příliš neřešila, pro mě jsou česko-německé vztahy běžným životem a nějaké politické proklamace jsou většinou odtržené od reality. Vzájemné vztahy fungují a nevím, proč by neměly fungovat dál.

V současné zahraniční aktivitě německé kancléřky nejde jen o Česko, chystá se k návštěvě dalších zemí V4 a i u nich narazí s tématem kvót a vstřícnosti k migraci…

S kvótami mají největší problém Němci poté, co Angela Merkelová přivedla svým loňským prohlášením zemi na pokraj migrační krize. To Maďarsko svým chladným přístupem nečinilo, Polsko se tváří naprosto neutrálně a problém se mezitím Němcům rozrostl do té míry, že jej chtějí rozprostírat přes ostatní evropské země. Při současném přístupu Maďarska, ale i po čtvrtečních jednáních v Praze, si Němci tentokrát budou muset uvědomit, že věc musí řešit sami. Je tím ale možná zaděláno na základní problém. Když totiž budou mít němečtí voliči pocit, že jim migrace nabourává systém sociální politiky a je nebezpečná, zvolí – s Cimrmanem řečeno – někoho, „kdo se nezakecá“, a pak budeme koukat všichni.

Je něco na tezi, že v České republice Angela Merkelová hledala „klíč k zemím V4“? A jaký by ten klíč měl být?

Jak by kancléřka mohla uspět na nadcházejícím jednání V4, netuším. Podle mne přichází pozdě a řešení měla hledat ve chvíli, kdy sem uprchlíci přicházeli, tehdy měla se zeměmi V4 a s „nárazníkovými“ státy jednat, ale ona místo toho začala provozovat vítací politiku, a až když to začalo být neúnosné, začala vyjednávat. Tak se to ale nedělá. Znamená to mimo jiné zvětšující se nedůvěru k tzv. evropským velmocím.

Může u nich nyní dojít k nějaké sebereflexi?

Nevím, jestli současná situace povede k sebereflexi, ale možná povede k „zajímavým“ volebním výsledkům a důsledkem může být i vzájemné odklánění států v Evropě. Může vzniknout příkop mezi velmocemi a ostatními zeměmi a nové dělení na východ a západ. A nastat reálná krize EU, ta už vlastně začíná.

Lídři Francie, Itálie a Německa hledali na společném summitu „nové impulzy pro Evropu“ a hovořili o budoucnosti a pokračování i bez Britů. Lze za tím číst „velmocenské“ tendence“, o kterých mluvíte?

Ano, ze summitu v Rimini je jasné, že tyto tři země daly najevo, že se s ostatními příliš nepočítá a že se domnívají, že je převálcují silou.

Francouzský prezident na summitu v Rimini varoval před nacionalismem a zmínil nutnost budovat jednotu. Mohlo jít o reakci na vzrůst některých údajně extremistických stran v mnoha zemích EU. Velké naděje si dělá Le Penová ve Francii, Hofer v Rakousku a v Německu roste AfD. Mají tyto strany šanci převzít moc v některých zemích? A jaká rizika v tom vidíte?

Marine Le Penová je na vzestupu, vidíme to ale i v Rakousku, kde lidé už dávno nejsou tak vstřícní. K vzestupu nacionalismu dojde, pro Francii je ale specifické, že mají dost vlastních přistěhovalců z bývalých francouzských kolonií, k nimž mají ambivalentní vztah, protože mají pocit, že se mají o ně postarat, uvědomují si ale i rizika. Pokud státy povedou politiku tak jako dosud, kdy je každý, kdo vyjádří obavy, prohlášen za xenofoba, lidé na protest budou volit nacionalistické strany, protože jim nic jiného nezbude.