Pane prezidente, začněme svátečně. Jak jste prožil Vánoce?

Hodně jsem spal, priměřeně jsem jedl a co je nejdůležitější, setkal jsem se s celou rodinou a dokonce s případným novým členem své rodiny.

Pochlubíte se, co jste našel pod stromečkem?

Byly to hlavně knihy a z těch knih mě nejvíce zaujala kniha o výpovědi K. H. Franka před národním nebo lidovým soudem v roce 1946.

Letošní Vánoce poznamenalo hned několik smutných událostí. Nejprve teroristická vražda ruského velvyslance v Turecku, těsně poté teroristický útok v Berlíně a během Vánoc tragická smrt téměř celého ruského pěveckého sboru Alexandrovci. Co k tomu všemu říci?

Víte, terorismus má dvě základní fáze. Tu první jsme v Evropě prožili před několika desítkami let, kdy v Irsku byla IRA, ve Španělsku ETA, v Německu Rote Armee Fraktion (Frakce Rudé armády, pozn. red.) a v Itálii Brigate Rosse (Rudé brigády, pozn. red.). Žádná z těchto teroristických skupin už dnes neexistuje.

• Další rozhovory s prezidentem MILOŠEM ZEMANEM

Ale vznikly nové teroristické skupiny, především Islámský stát a jeho odnože jako jsou al-Káida, Tálibán a další. Tento typ terorismu je přinejmenším stejně nebezpečný, protože je nesen ideologií náboženské nenávisti. Krátce řečeno: podrobte si nevěřící buď tím, že je zotročíte, nebo tím, že je zabijete.

Našli se lidé, kteří se z letecké havárie Alexandrovců radovali. Jiní tvrdili, jako třeba aktivista spolku Evropské hodnoty Janda či europoslanec Štětina, že nezahynuly žádné nevinné babičky na vánočních trzích, ale představitelé ruské armády, která v Sýrii masivně vyvražďovala civilisty. Jaký je Váš komentář?

Nevšiml jsem si, že by Alexandrovci byli bojovou jednotkou, která by byla zapojená do jakýchkoli ozbrojených konfliktů. Jejich umění je na velmi vysoké úrovni, proto lituji jejich tragického osudu.

Teroristický útok v Berlíně těsně před Vánoci byl letos v Evropě už několikátý. Vždy ale poté slyšíme jen slova kondolence pozůstalým a slova o tom, že se nezalekneme. Pak se už nic neděje. Máme se smířit s tím, že prostě k takovým útokům bude v Evropě docházet a my s tím nic nenaděláme?

Velká část evropských politiků je prostě zbabělá a považuje za nutné kondolovat, organizovat různé manifestace a demonstrace, ale sáhnout po zbrani jim je proti srsti. Trošku mně to připomíná appeasement ze třicátých let minulého století, kdy Hitler dělal jednu provokaci za druhou a demokratické země se vždycky omezovaly jenom na protestní rezoluce.

Podobně, ne-li stejně jako Vy je vůči islámskému terorismu naladěn nastupující prezident USA Donald Trump. Rozmýšlíte už, jak s ním v dubnu ve Washingtonu budete na tohle téma chtít hovořit?

Já prosazuji dvě věci. V první fázi rezoluci proti terorismu, kterou by přijala Rada bezpečnosti OSN. Nedávno jsme o tom jednali na summitu prezidentů Visegrádské čtyřky, vyměnili jsme si dopisy s prezidentem Putinem a vím, že Rusko takovou rezoluci připravuje. Chtěl bych při své cestě do Číny požádat o podporu takové rezoluce i čínského prezidenta a samozřejmě i prezidenta Trumpa při dubnové návštěvě Washingtonu.

Druhá fáze, to by asi mohlo razantní politice Donalda Trumpa vyhovovat, a to je vytvoření mezinárodních ozbrojených sborů, které by bojovaly proti islámskému terorismu, jako jednotky Organizace spojených národů.

Někteří čeští politici už žijí prezidentskými volbami, které budou zhruba za 13 měsíců. Milan Chovanec na nedávném ÚVV řekl, že by se ČSSD měla snažit komunikovat s Hradem, nicméně ho „v posledních dnech velmi mrzí viditelné sbližování Miloše Zemana s Andrejem Babišem. Pevně doufám a věřím, že prezident republiky bude nestranný a bude hledat cestu ke straně, ze které vzešel. Pokud tomu tak nebude, nezbyde nic jiného, než v rámci referenda hledat jiného kandidáta“. Co na to říkáte? Zamyslíte se nad sebou?

V každém případě si myslím, že každá politická strana má svaté právo, ať už formou referenda nebo jinak, navrhnout svého vlastního kandidáta. Jenom upozorňuji, že když je prezident volen nikoli parlamentem, ale přímo občany, tak vzhledem k tomu, že je u nás 97 procent nestraníků, je stranické doporučení méně užitečné a efektivní, než by tomu bylo při parlamentní volbě.

V lednu uplyne čtyřicet let od vzniku Charty 77. Jak tento počin a následnou činnost chartistů s odstupem čtyř dekád hodnotíte?

Byli to nesmírně stateční lidé, někteří z nich se ujali i po demokratické revoluci, jiní byli poněkud zatrpklí, protože si myslí, že jejich schopnosti nebyly doceněny. Ale ať tomu bylo jakkoli, je třeba vážit si jejich odvahy v dobách, kdy odvaha nebyla levná.

Dnes končí rok 2016. Co byste popřál čtenářům ParlamentníchListů.cz do roku 2017?

Především bych jim popřál, aby četli co nejvíce Parlamentní listy jako velmi objektivní internetový deník, kterého si vážím.