Německo 1. července převzalo předsednictví v Evropské unii. Mezi priority má patřit řešení otázky migrace, ve které mají členské státy být solidárnější. Posílí, podle vás, ještě tlak na ty země, které uprchlíky přijímat nechtějí?

Na první poslech zní jako dobrá zpráva, že Německo, potažmo EU, chce konečně problém migrace řešit. Ale jak říkám, jen na první poslech.

Daleko reálnější totiž je, že samotná migrace se i nadále nijak řešit nebude, nebudou se důsledně bránit teritoriální vody ani vnější hranice, a budou se řešit pouze následky. Tedy, budou se přerozdělovat uprchlíci, budou se vymýšlet a prosazovat jednotné dávky v celé EU, které zatraktivní i ty země, kam zatím migranti kvůli nízkým sociálním benefitům nechtěli, a tak dále, a tak dále. 

Půjde tedy o typický a notoricky známý eurounijní přístup, kdy řešení problému ve skutečnosti znamená jeho neřešení nebo dokonce zhoršování.

Kromě toho bude nadále sílit tlak na země, odmítající masovou migraci, tedy zvláště na státy skupiny V4. A v neposlední řadě se bude zčásti vyhrožovat, zčásti citově vydírat a zčásti uplácet a slibovat něco za něco…

Sečteno, podtrženo – pod německým předsednictvím nás žádná hitparáda nečeká. Spíš to bude pořádný rudo-zelený tajfun, během kterého budeme do omrzení poslouchat výrazy: Green Deal, migrace, solidarita, kvóty a boj s následky koronaviru.

„Naše vláda se poučila z roku 2015. Víme, že nemá smysl členské země nutit, aby migranty přijímaly,“ uvedl k tomu německý velvyslanec v ČR Christoph Israng. Jak tedy Němci mohou efektivně solidaritu prosadit bez použití síly? Mají i jiné nástroje?

Mají, a hojně je využívají. Těmi nástroji jsou hra na city a citové vydírání. Všechny ty srdceryvné apely na solidaritu, sounáležitost nebo na humanitu přece nejsou nic jiného než citové vydírání, které má za cíl, otupit ostří odporu Česka, Maďarska, Polska a dalších.

Přitom, když se nad tím zcela realisticky zamyslíte – co je humánního na tom, že EU stále nechává pro migranty otevřené vodní cesty do Evropy, což si už vyžádalo tisíce nebo možná desetitisíce lidských životů? Co je humánního na tom, že EU svojí politikou i nadále podporuje lukrativní pašerácký byznys a žene lidi do zcela evidentního nebezpečí?

Už zhruba pět let evropský mainstream předstírá, že svým velkorysým přístupem k migraci prosazuje solidaritu, humanitu i další vzletné hodnoty. Bohužel, pravý opak je pravdou!

A pravdou je i to, že tím dostává na frak také další hodnota, a to demokracie. Protože politici většinu těchto rozhodnutí činí bez mandátu svých voličů nebo dokonce i proti jejich vůli.