Soudě podle vašich příspěvků na sociálních sítích vás nenechává v klidu, kam se posouvá naše společnost a jaké názory na její další vývoj začínají mít navrch. Co vás především vedlo k tomu, abyste podpořil hnutí občanů Trikolóra?

Především jeho program. Jsem svým založením konzervativní a mám v úctě historii našeho národa, uznávám pojmy jako rodina, obec, národní stát, nejsem příznivcem vytváření zbytečných barier mezi národy a lidmi a podněcování nenávisti mezi nimi.

Nechci, aby se Česká republika a její občané podřizovali vůli a rozhodnutí institucí a lidí, kteří v republice nežijí. Chci Evropu, která bude spolupracovat jako spojení suverénních národních států se stejnými právy a povinnostmi. Souhlasím s návratem před Lisabonskou smlouvu.

Jako řada našich občanů sleduji s obavami, jak do Evropy přichází vlna imigrantů z Afriky a Blízkého a Středního východu, z nichž část se netají záměrem asimilovat evropskou křesťanskou civilizaci a nahradit ji svou vlastní. Nechci, aby naši občané byli nuceni k přijímání nelegálních migrantů.

Není v panující společenské a mediální atmosféře hodně velká odvaha hlásit se k idejím právě tohoto hnutí, když vidíme, jakým útokům musí členové a příznivci Trikolóry čelit, což se ukázalo výmluvně 17. listopadu na Národní třídě při příchodu předsedy Václava Klause?

To, co se tam dělo pod taktovkou nechvalně známého spolku Kaputin, byla ostuda nejen jejich, ale celé takzvané „demokratické“ opozice. Nedomnívám se, že by občané země schvalovali takové jednání. A pokud hovořím se známými, mnoho z nich vyjadřuje Trikolóře podporu. A zároveň snad ještě nežijeme ve státě, kde se občané nemohou svobodně sdružovat.

Sympatickým předsevzetím Trikolóry je bránit normální svět. V čem spatřujete jeho nejškodlivější pokřivování?

Tradiční rodina je považována za cosi nepatřičného, co je potřeba změnit, národní státy, kultura a tradice lidí v nich jsou považovány za něco překonaného. Místo produktivní činnosti se část mladé generace vzešlé z části vysokých škol uchyluje k mentorování a posuzování demokraticky zvolených institucí a života společnosti z pozic politických neziskových organizací. Násilné snahy o multikulturní společnost a prosazování „jediného dobra“ za každou cenu, bez ohledu na historické a společenské kořeny, vedou ke vzniku napětí a rozporů ve společnosti. Definovali jsme svého protivníka a nejsme ochotni ke vzájemné diskusi, protože jen my máme pravdu a chceme druhé změnit k obrazu svému.