Kritici Evropské unie často upozorňují, že dnes jde o jinou EU, než do které jsme v roce 2004 vstupovali. Vy jste byl hned v tom roce zvolen do Evropského parlamentu a působil jste v něm dvě funkční období, takže jste vývoj mohl sledovat skutečně zblízka. Jak se podle vás Evropská unie měnila a jaký vliv to mělo na Evropský parlament?

Evropská unie se od roku 2004, kdy do ní Česká republika vstoupila, proměnila jak institucionálně, tak také v obsahu politiky, kterou prováděla. V institucionální rovině byla přelomem Lisabonská smlouva, která převedla na EU řadu nových kompetencí a velkou řadu kompetencí převedla do rozhodování tzv. kvalifikovanou většinou. To jednoznačně oslabilo suverenitu členských států a vedlo k případům přehlasování například u migračních kvót. V rovině evropské legislativy došlo k radikálnímu „ozelenění“ tím, že se schválil tzv. klimatický balíček. Evropská unie stanovila závazné cíle pro různé kategorie emisí a začala vymáhat jejich plnění. Zavedly se rovněž závazné cíle pro biopaliva a další opatření typu zákazu klasických žárovek, štítkování domů, bílého zboží a tak dále. Všechna tato opatření lidem zvýšila životní náklady. Kromě těchto politik ale došlo ještě také k rozšíření EU a nakonec i k brexitu. Evropský parlament v tom všem hrál aktivní roli.

Jaká je podle vás váha jedenadvacetičlenného českého zastoupení v Evropském parlamentu a podařilo se mu někdy iniciovat a prosadit něco, co by bylo vyloženě ku prospěchu České republice?

Váha českého zastoupení v Evropském parlamentu zhruba odpovídá českému podílu na populaci EU. Dokonce je naše zastoupení matematicky vzato mírně nadhodnoceno. Evropský parlament je ze své podstaty nadnárodní parlament a jeho úkolem není řešit záležitosti jednotlivých členských států, ale celoevropskou agendu. Tím pádem jsou možnosti národních delegací prosadit něco konkrétního pro jednotlivý stát velmi omezené. Navíc česká politika je schopna definovat společný národní zájem a stát si za ním pouze v omezeném počtu případů. Takže úspěchem snad může být označeno to, že se v Evropské unii prosadilo pravidlo, že energetický mix si každý stát stanovuje sám a nemůže mu jej nařídit EU, což zcela reálně hrozilo.

Váš stranický kolega a lídr ODS do květnových voleb do Evropského parlamentu Jan Zahradil označil na sociálních sítích za extrém v pohledu na Evropu přístup bývalého tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy z ČSSD, ale i Miroslava Kalouska z TOP 09. Jsou tyhle dvě strany a jejich nominanti hrozbou pro naši zemi, protože upřednostňují postoje Bruselu před českými zájmy, jak svým hlasováním prokazovali končící europoslanci Stanislav Polčák, Luděk Niedermayer, Jaromír Štětina či Miroslav Poche?

Smyslem práce europoslance v europarlamentu je zastupovat zájmy a názory voličů. Někteří europoslanci - a patří mezi ně i ti, které jste jmenoval - jsou přesvědčeni o tom, že naopak mají většinový názor EU vnutit domácímu publiku. To považuji za omyl.