Vy se dlouhodobě zabýváte problematikou sociálně nepřizpůsobivých. Jak je v současnosti nastaven systém dávek od státu, vyplatí se těmto lidem vůbec pracovat? Jak jsou na tom ve srovnání s lidmi, kteří berou minimální mzdu či mzdu blízko výši minimální mzdy?

Systém dávek v České republice je vzkazem průměrnému občanu: „Nechoď do práce. Zaparkuj se na pracáku a budeš se mít líp, než když budeš chodit do práce.“

A můžete to doložit?

Ve spolupráci s úřadem práce a dalšími institucemi jsem posbíral čísla a fakta k modelovým příkladům, které dokazují, že někteří lidé se mají lépe, než kdyby chodili do práce. Zaručuje jim to státní „dávkovod“.

Máte nějaké konkrétní příklady?  

Ano. Porovnáme si dvě rodiny. První, rodina č. 1, je zcela odkázána na sociální systém státu. Jde o dva rodiče se třemi dětmi, kteří nepracují a pobírají dávky v hmotné nouzi a dávky státní sociální podpory, což jim vynese přibližně 21 500 korun. Tito lidé v současnosti nemusí pracovat, nemusí se účastnit veřejné služby, nemusí platit své dluhy, protože dávky od státu nepodléhají exekuci, nemusí platit zdravotní a sociální pojištění, to hradí stát. Tito lidé nechodí do práce, a tak, jak občané vědí, svůj volný čas často věnují krádežím, poflakování, pitkám do rána, obtěžování okolí. Tito lidé nemusí vstávat do práce a dávají negativní příklad svým dětem. Rozbije se jim televize, lednička, dostanou hned novou v rámci mimořádné okamžité pomoci. Mohou topit pánubohu do oken a vodou šetřit nemusí. Někdo to zaplatí za ně. A to jsme sem ještě nezapočítali ty časté případy, kdy tito lidé mají invalidní důchod, matky jsou oficiálně vedeny jako samoživitelky, kdy mají více dětí, a tím pádem více přídavků, a tak dále. Takže existuje spousta rodin, které na dávkách dostávají mnohem více peněz než ta modelová rodina č. 1.

Pak tady máme druhou rodinu, rodinu č. 2., kde jsou dva pracující rodiče se dvěma dětmi. Oba rodiče jsou vyučení a jejich hrubá mzda se pohybuje ve výši 15 tisíc a 12 tisíc korun. Jejich čistý příjem měsíčně je 25 200 korun. Tito lidé musí chodit do práce, musí platit své dluhy, protože jejich mzda podléhá případné exekuci. Tito lidé jsou pro společnost přínosem, protože dávají dobrý příklad svým dětem a přispívají do sociálního systému státu a státní rozpočet nezatěžují. Ty výpočty vám dám, ať se na to lidé podívají pod naším rozhovorem.