Do jaké míry rozhodlo prezidentské volby téma migrace? Zařadili jsme se skutečně mezi národy, které nechtějí multikulturní vstřícnou politiku? Je to definitivní? Nebo se v republice, jak tvrdí například Jiří Pehe, za několik let změní atmosféra, protože je spojená s demografickým vývojem? Tedy, že starší, tvrdě levicová generace už později nebude tolik ovlivňovat volby?

Téma migrace mělo velký vliv na rozhodování voličů, alespoň těch váhajících. Byla to naprosto lživá podpásovka ze strany Miloše Zemana, respektive jeho přátel, kteří distribuovali hesla typu stop migraci. Český prezident má vliv na migraci stejný jako na vývoj na newyorské burze, národní řešení tohoto problému má v rukou vláda a evropské rozhodování, které je podstatné, řeší orgány Evropské unie. Český prezident může tyto otázky tak maximálně okomentovat, stopku však vystavit nemůže.

Vyvolání strachu mělo silný dopad na starší generaci, mladší lidé tomu podlehli méně, ale je to otázka poznání, zkušeností, světového rozhledu a schopnosti kritického myšlení. Nicméně platí, že tímto tématem se agitace Miloše Zemana postavila do stejné roviny s populistickým Okamurou.

Právě Tomio Okamura nyní víří vody české politiky. Byla jeho slova o koncentráku v Letech u Písku podle vás skandální? On teď říká, že nezpochybňuje, že tam lidé trpěli, ale vadí mu, že se kvůli tomu má bourat vepřín. Každopádně mudroval na téma „byl tábor oplocený, či ne“. Měl by být odvolán z vedení Sněmovny? Ale mnohem důležitější ještě je, že spolu s ANO a KSČM pokročil při jednání o zákonu o obecném referendu. ANO nechce, aby referendum připouštělo hlasování o Czexitu, nicméně i tak to vyvolává zděšení. Jste vy sám pro zavedení referenda? A když ano, tak v jaké podobě?

Tomio Okamura by měl být z postu místopředsedy Poslanecké sněmovny (PS) odvolán, nebo alespoň by se mělo toto odvolání zkusit. Ukázalo by se tak, jak pevná vazba je mezi ANO a SPD a jak dalece jsou poslanci ochotni potlačit své svědomí ve prospěch nějakých politických machinací. Místopředseda PS má důležité postavení i v mezinárodních kontaktech, zastupuje Sněmovnu na různých mezinárodních fórech, je proto nepředstavitelné, aby svoje názory na této úrovni prezentoval. Obecné referendum měly ve svých programech téměř všechny strany, je jenom otázka parametrů tohoto hlasování a vymezení možných témat. Mezinárodní smlouvy by neměly být předmětem referenda, nicméně o vstupu do EU referendum proběhlo, tak se logicky nabízí i opačný proces. Lépe než projevit strach z případného negativního výsledku bych dal přednost víře ve vlastní sílu proevropských politiků, kterých je většina, přesvědčit veřejnost o setrvání a aktivní účasti v tomto společenství evropských národů. Projevíme-li strach z tohoto rozhodování, dáme Okamurovi do ruky téma, které bude neustále vyvolávat a vzbuzovat dojem, že je veřejnost o něco ochuzena, protože nemůže rozhodnout o našem setrvání v EU.