Jak velkým překvapením pro vás bylo, že se před koncem roku Nejvyšší soud zastal v letité kauze somálské studentky s hidžábem s odůvodněním, že Česko musí tolerovat náboženskou rozmanitost? Vy jste u předchozích soudních instancí úspěšně zastupoval žalovanou stranu, tedy Střední zdravotnickou školu v Praze 10 a její ředitelku Ivanku Kohoutovou. Proč to tentokrát nedopadlo podle vašich představ?

Rozsudek pro mne překvapivým byl. To nepopírám. Musím ho samozřejmě respektovat, ale to neznamená, že se s ním hodlám smířit. Trvám na své první reakci, kterou jsem uveřejnil v rámci tiskové zprávy. Tedy nadále považuji rozsudek za zcela absurdní, neztotožňujeme se s ním, považuji rozsudek za věcně i právně nesprávný a argumentačně zcela chabý. Soud ve své argumentaci zcela popírá a pomíjí prokázaná fakta, překrucuje ustanovení antidiskriminačního zákona a vykládá je zjevně ve prospěch žalobkyně. Chtěl jsem se k rozsudku vyjádřit do tisku podrobněji, ale nakonec jsem se rozhodl nechat si argumentaci před nalézací soud. Není všem dnům konec, budeme určitě navrhovat doplnění dokazování, a věřím, že uspějeme.

Trochu mne zaráží, že se nedokážeme poučit ze situace, která prolamováním hradeb ve prospěch náboženských uskupení, zvláště toho jednoho, zavládla na západ od našich hranic. Je to chyba.

V poslední době ale kroutím hlavou nad vícero rozhodnutími našich soudů s politickým přesahem. Ať už je to kontroverzní rozhodnutí ve sporu ohledně divadelní hry Naše násilí a vaše násilí, nebo rozhodnutí ve věci Parlamentních listů ve sporu s Forum24. Mimo mé chápání také považuji rozhodnutí Ústavního soudu ve věci hoteliéra, který odmítal ubytovat Rusy, pokud písemně nevyjádří nesouhlas s anexí Krymu.

Připadá mi, jako byste se rozhodl chodit hlavou proti zdi, nebo alespoň proti mainstreamu. V „šátkové“ kauze jste stál na opačné straně než Česká televize a s ní názorově propojená média, teď jste obrazně řečeno vstoupil do stejné řeky. Zatímco mainstream rozcupoval dětského psychiatra Jaroslava Matýse, který po výrocích o švédské aktivistce Gretě Thunbergové, že je nezralým dítětem s autistickými problémy, musel pod tlakem odstoupit z několika prestižních pozic, vy jste oznámil, že ho budete hájit u soudu, kde bude bojovat za očištění svého jména. Co vás k tomu vede?

Nemám rád, když se v duchu tvrzených veřejných zájmů ubližuje jednotlivci. Nesnáším lidově řečeno levárny, a to je proto asi má osobní motivace. Oba případy si jsou velmi podobné.

Z mého pohledu se ředitelka zdravotnické školy Ivanka Kohoutová, se kterou se navíc znám řadu let a jsme přáteli, stala jakýmsi lakmusovým papírkem při snaze ombudsmanky Šabatové a na ni napojených neziskovek za tichého souhlasu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vyzkoušet, kam až při prosazování ideologie multikulturalismu mohou zajít. Byl to vlastně banální případ, který Anna Šabatová zpolitizovala a využila zjevně k prosazování vlastních politických idejí. Koneckonců sama řekla mediím nedávno, že to byla její nejtěžší kauza,

U pana doktora Matýse je to obdobné. Jeho výroky o Gretě jsou opět jen zástupný problém. A opět se zde proti němu spojily vlivové skupiny s rozdílnými zájmy. Pan doktor se stal v podstatě obětí několika zájmových skupin s různou motivací, k čemuž bylo zneužito jeho vyjádření ke Gretě. Byl nepohodlný některým politickým neziskovým organizacím při hodnocení chování Grety Thunbergové, která je novou modlou ekologických aktivistů. To, že se stavěl proti některým projektům v oboru psychiatrie, zase vadilo některým zájmovým skupinám ve zdravotnictví. Proti tomu je třeba se bránit.

Mají tyto případy, v nichž jste z pozice advokáta aktivním účastníkem, souvislost i s postoji nově vzniklého občanského hnutí Trikolóra, kde jste se stal odborným garantem pro oblast práva a spravedlnosti?

Samozřejmě. Ačkoli k případům přistupuji odborně a nezaujatě, je jistě zřejmé z mých komentářů, jaké mám politické názory. V obou případech tady spatřuji útoky na hodnoty, které Trikolóra brání. Svoboda slova, stop politizace našeho školství v duchu multikulturní ideologie nebo omezení vlivu politických neziskovek. To uvádím jen jako příklad, nicméně určitě mne moje politické přesvědčení, které mne přivedlo do řad Trikolóry, motivuje k tomu, být aktivní i v oblasti, kde se pohybuji profesně. Jsem rád, že moji snahu očistit jméno doktora Matýse Trikolóra jako jediná veřejně podpořila. On má na své straně řadu příznivců, ale to se z médií nedozvíte.