S jakými představami jste vstupoval do hnutí občanů Trikolóra?

Jako pravicově orientovaný člověk jsem cítil anomálii v tom, že v Česku chyběla důvěryhodná pravicová strana. Trikolóra pro mě byla příslibem, že se takovou stranou stane, a proto jsem se zhruba před rokem a půl stal jejím členem.

Jakou roli v tom hrál fakt, že stranu vede Václav Klaus junior, s jehož otcem se dobře znáte a jste jeho dvorním fotografem?

Velkou. V mnoha veřejných vystoupeních exprezident Klaus hovořil o tom, že u nás chybí autentická pravicová strana, a najednou zde byla Trikolóra, která, jak jsem si myslel, tu mezeru vyplní.

V řadách Trikolóry jste kandidoval i v doplňovacích volbách do Senátu v Teplicích, což stálo hodně úsilí a úspor. Takže jste musel hnutí hodně věřit...

Ano. Snažil jsem se zpočátku některé obavy překonat. Je to jako v rodině, musíte dělat kompromisy.

Tenkrát jste ke své podpoře získal i generála Hynka Blaška, který je nicméně europoslancem za Svobodu a přímou demokracii (SPD) a za to, že nepodpořil stranického kandidáta, sklidil dost velkou kritiku...

Jeho podpora mě potěšila. Pro spolustraníky v Trikolóře i pro SPD to bylo velké překvapení. V životě prostě člověk potkává lidi, kteří ho hodně obohatí, a generál Blaško byl pro mě jedním z nich. Má konzistentní názory, nepodléhá těm mainstreamovým a jde svou svébytnou cestou. Dokladem jsou i jeho současné příspěvky, v nichž komentuje zasedání Evropského parlamentu. Z nich se člověk dozví, co se skutečně děje. V televizi tohle není.

Nicméně jste se ve svém očekávání zklamal...

Začátek Trikolóry byl samozřejmě hektický i heroický zároveň. Bylo v tom velké nadšení. Bohužel časem se začaly ukazovat důležité nedostatky. Trikolóra nikdy jasně nedefinovala, že je pravicovou stranou se vším všudy. Jako bychom se báli vymezit. Od toho se odvíjely i další kroky, třeba nepřijetí bývalého prezidenta Václava Klause. Byla to variace na Werichovu pohádku Královna koloběžka první z knihy Fimfárum. Učesaná, neučesaná, oblečená, neoblečená a tak dále.

Václav Klaus starší je sice v hnutí garantem zahraniční politiky, ale Trikolóra se k tak významné osobě vlastně nikdy moc nehlásila. Osobně byl přítomen jen na zakládajícím sněmu v Brně v září 2019. A to bylo vše. Šlo o dost významnou chybu. Vždyť Klaus starší bude vždy představovat étos pravicové politiky a konzervativních hodnot.

Jak vypadalo vaše partajní „střízlivění“?

Letošní léto jsem cítil ve straně obrovskou stagnaci a zjistil jsem, že nejsme schopni jasně formulovat významná stanoviska. Ta, která by se dále medializovala a dokázala by zaujmout potenciální voliče. To chybí. Trikolóra se začala ze společenského života zhruba od listopadu 2019 vytrácet a pokračuje v tom.

Pro mě byly významné tři pilíře hnutí. Tedy: braňme normální svět, bohatství vzniká z práce a české zájmy na prvním místě. To jsou jasné, stručné a úžasné programové body. Nicméně jsme podle mě tyto pilíře rozmělnili za drobný peníz. Komunikovali jsme spousty témat, ale skoro jsme zapomněli na ty významné, kterými bychom oslovili potenciální členy a voliče.

Není ale v době, kdy ve společnosti rezonuje vlastně jen jedno téma, a to pandemie covidu-19, vynášet jiná témata zbytečné až kontraproduktivní?

Je pravda, že pandemie covidu-19 dosti ovlivnila veškeré dění ve společnosti, takže i politický boj. Ale žijeme dál a všichni doufáme, že se život opět vrátí do normálu. Jako Trikolóra jsme třeba měli jasně říct, že chceme, aby Česko odešlo z Evropské unie, což jsme udělali dost komplikovaně a nejasně. Tedy tak, že se chceme vrátit před Lisabonskou smlouvu. Nicméně spousta našich potenciálních voličů nemá tak široký politický záběr, aby zkoumali, co je to vůbec za smlouvu. Kdybychom se vymezili jasněji, bude to všem zřejmé, což se nestalo.

„Když tenhle dokument otevřete, nejspíše ho rychle zase zavřete... když totiž do smlouvy nahlédnete, objevíte více než 250 stránek dlouhý seznam pozměňovacích návrhů k dnes platným smlouvám o Evropské unii a o Evropském společenství,“ napsal o Lisabonské smlouvě na stránkách iDNES.cz odborník na otázky Evropské unie Lukáš Macek. Podle mě tu smlouvu v Česku přečetlo jen několik málo odborníků...

Úplně souhlasím. V jednu chvíli jsem se chtěl stát jedním z nich, ale zjistil jsem, že na to nemám vybavení. Slovník smlouvy v překladu je tak abstraktní, že každá věta potřebuje ještě nějaký další výklad, a to nejen právní, ale i lingvistický. Jde o tak speciální řeč, že jí rozumí asi jen vybraní evropští úředníci.

Jestli si tedy někdo myslí, že si ji přečte třeba jako, abych jmenoval obsáhlejší díla, Waltariho Egypťana Sinuheta anebo Čorneje Jana Žižku, tak je na omylu. Volič v Česku, a tím ho vůbec nepodceňuji, nemá šanci se v Lisabonské smlouvě zorientovat.

Vůbec je podivné, že v zemi, kde většina politické garnitury zprava i zleva považuje členství Česka v Evropské unii za přínos, doposud veřejnoprávní média nebyla schopna vytvořit nějaký pořad o tom, co se v Bruselu a Štrasburku vůbec děje. Skoro to vypadá jako záměr...

Je to podivné. Říkám tomu „evropský paradox“. Všichni mluví o Evropské unii, Evropském parlamentu, Evropské komisi a tak dále, ale pravda je, že většina obyvatelstva včetně mě neví, co se tam vůbec děje. Jaká všechna nařízení a zákony odtamtud vycházejí. Jaká je strategie a tak dále. Kdyby se udělala anketa, tak podle mě devadesát procent lidí nedokáže vyjmenovat základní orgány EU. Je to paradox, kdy o organizacích, které řídí zčásti naše životy, nic nevíme. A ano, podle mě je to záměr.

Jedním z mála lidí, kteří vědí, jak funguje Evropská unie, je podle mě Tomáš Břicháček z Institutu Václava Klause. Doporučuji.

Do řad Trikolóry jste ještě nedávno přivedl Terezu Hyťhovou, která byla do července roku 2020 poslankyní SPD. Jak tohle vzali spolustraníci?

To byl další z důvodů mého odchodu. Méně kvalitní a úspěšní členové Trikolóry nesnesli pomyšlení, že jejím příchodem vzniká konkurence. Je to schopná poslankyně, umí věci jasně formulovat a tak dále. Její posílení teplické organizace nemohou někteří členové Trikolóry Ústeckého kraje přenést přes srdce. Nebyla úplně pozitivně přijata, ale věřím, že bude posilou.

V rámci tamních interpersonálních vztahů nebyl příchod Terezy Hyťové do teplické organizace přijat obecně pozitivně. Někteří s tím dodnes mají obrovský problém.

Je třeba říct, že mne popudil i přístup předsedy Klause mladšího. Po krajských volbách řekl, že se srdcem volby vyhrát nedají, což mě dost mrzelo. Také řekl, že je přímá korelace mezi finanční podporou a výsledkem. Já si to nemyslím. Ostatně některé volební výsledky mi dávají za pravdu.

Kdy jste si řekl, že už dál nechcete být v Trikolóře?

Dlouho jsem si myslel, že jsme schopni Trikolóru v příštích parlamentních volbách dostat nad pět procent. Když ale Václav Klaus mladší prohlásil, že pokud nebudeme úspěšní v poslaneckých volbách, tak že odejde, měl jsem téměř jasno. V tu chvíli stejně Trikolóra skončí.

Odchod z funkce místopředsedy krajské rady Ústeckého kraje Trikolóry jsem sdělil přímo na radě. Všichni spolustraníci to tudíž věděli. Oficiálně jsem odchod z hnutí ohlásil minulý týden na facebookových stránkách. Na Facebook jsem to dal záměrně, protože se začaly rojit zvěsti, že jsem se stal členem SPD a budu lídrem této strany na Teplicku. Prostě lži. A to byla poslední kapka. Proto jsem na Facebook ještě napsal, že mě SPD neoslovilo a nikdy nebudu členem SPD.

Co na to Václav Klaus mladší?

To se budete muset zeptat jeho. Nicméně nejsem až tak významným členem Trikolóry, aby to nějak komentoval. Kdosi mi napsal, že jsem se stal takovým cimrmanovským „šrapnelem“. To je trochu přehnané. Nechci svou roli v hnutí přeceňovat.

Nemrzí vás ten rok a půl strávený v hnutí, které jste nakonec opustil?

Musím říct, že ne. Obohatilo mě to. Poznal jsem spoustu zajímavých lidí, kteří do toho šli stejně jako já srdcem. Byli ochotni obětovat čas pro rodinu a koníčky a pracovat pro Trikolóru. Jde o normální a obyčejné lidi, kteří šli za svou ideou. Těm bych rád poděkoval. I ve vedení Trikolóry je spousta lidí, kteří jsou zapáleni pro věc a nesmírně si jich vážím. Ztracený čas to nebyl.