Evropský parlament (EP) schválil v minulých dnech nezávaznou rezoluci o nové formě azylového řízení, ve které je obsaženo i direktivní rozdělování uprchlíků do jednotlivých členských zemí EU. I když jde zatím o dokument bez patřičné legislativní váhy, je celkem jasné, že EP ho zanedlouho schválí jako svou novou zákonnou normu. Jak by měla na tuto novou úpravu – zásah do důležitého interního rozhodování členských států – zareagovat česká vláda?   

Použít veškeré diplomatické páky, aktivně začít jednat s dalšími zeměmi, vytvářet silnou koalici proti tomuto opatření. Nestačí nechat se přehlasovat, je potřeba vysvětlovat, že přerozdělování uprchlíků není správná cesta, že nepovede k vyřešení problému, ale k rozkladu Evropské unie.

Domníváte se, že návrh zákona o „střetu zájmů“, který neumožňuje českým politikům být osobami ovládajícími firmy a vlastnit média, projde Poslaneckou sněmovnou? Nezměnili na něj názor v poslední době i někteří jeho příznivci, nebo dokonce i poslanci z ČSSD?

Podle mě tento zákon Sněmovnou celkem jistě projde. Je ale nutné připomenout, že jeho primárním cílem je nastavit nová pravidla pro politiky týkající se majetkových přiznání a střetu zájmů. To, co zmiňujete, tedy znemožnění politikům ovládat firmy a média, se do zákona dostalo až prostřednictvím pozměňovacích návrhů. Takže zákon přijat bude. V jaké podobě, se kterými pozměňovacími návrhy, to je otázka, na kterou odpověď neznám.

Podle mě je důležitější nastavit západoevropský standard, který spočívá v tom, že i politik může vlastnit firmu, ale tato firma se nesmí ucházet o veřejné zakázky a dotace.

V některých médiích se objevily informace, že hnutí ANO chce jako odvetu za zmíněný zákon zamezit podnikání politických stran, a to tím, že bude prosazovat zrušení obchodních společností, jež si politická uskupení vytvořila a z jejichž zisku pak financují svoji činnost. Údajně se to má citlivě dotknout i ČSSD. Je to vůbec reálné? A co na tyto úvahy říkáte? 

Především: zákony nemají vznikat ad hoc, kvůli jedné osobě nebo jedné události. A samozřejmě už vůbec ne jako forma pomsty, ale to už jsme ve sféře spekulací.
Pokud jde o samotnou podstatu tohoto údajného plánu, jsem toho názoru, že strany nemají podnikat, mají důležitější společenské úkoly. Nicméně bránit jim v tom tím, že nebudou moci vytvářet obchodní společnosti, je neúčinné, nebylo by těžké takové nařízení nějakým způsobem obejít.

Jak jste vůbec spokojen se způsobem, jakým Sněmovna případ Čapího hnízda víceméně uzavřela potom, co vyšly najevo nové okolnosti ohledně vlastnictví této firmy?

Nejsem spokojen. Pan Babiš prostě celému národu popsal, jak účelově udělal z velké firmy malou, a když dostala dotaci, připojil ji zpět k té velké, která by na dotaci nárok neměla. Jsem zvědav, co na to policie a státní zastupitelství. Kdybych já v žádosti o dotaci pro obec spáchal jen polovinu toho, co pan Babiš, už mě pan Ištván nahání. Takže jsem zvědav, co se bude dít, a jestli jsme se náhodou nedostali do situace, kdy jsme si všichni rovní, ale někteří jsou si rovnější. 

Novináři z portálu Investigativci.cz se podíleli na rozklíčování dat z Panama Papers (panamské dokumenty) spolu s dalšími stovkami publicistů z celého světa, aby odhalili praní špinavých peněz, nelegální transakce politiků, kteří si ulívali peníze do zahraničí, a daňové úniky přes offshorové firmy.
Pokud by některý ze známých českých politiků figuroval na seznamu lidí, kteří využívají daňových rájů a offshorových firem, (což by bylo u veřejně činných osob zvláště nebezpečné), jak si myslíte, že by se asi zachovala česká vláda a Parlament? Není současná česká politika vůči takovým případům až příliš benevolentní? Řada komentátorů si to myslí po projednávání kontroverzí kauzy Čapího hnízda v Parlamentu…

Ano, jestliže není problém zneužívání dotací na budování projektů, jako je Čapí hnízdo, pak lze očekávat, že u vládních stran by přítomnost politiků na těchto seznamech nevyvolala žádnou odezvu. Tedy pokud by to nebyl opoziční politik… Problém je v tom, že mít majetek v daňových rájích není trestným činem, a to ani v případě politiků. Řešením by podle mě byl zákon o střetu zájmů, který jsem podal loni v červnu: každý politik ať přizná veškerý majetek, když vstupuje do politiky, a pak znovu, když v politické funkci skončí. Pokud se ukáže, že nějaký majetek zatajoval v daňovém ráji, byl by to trestný čin a byl by sankcionován.

Domníváte se, že odhalení některých dalších dokumentů z Panama Papers, by mohlo vyvolat bouři v českém podnikatelském prostředí nebo ve vrchních patrech české politiky, když má v dokumentech figurovat okolo 300 Čechů? A myslíte si, že na to už reagují patřičným způsobem policie i naše kontrolní státní instituce?

Jak už jsem naznačil v předchozí odpovědi, nejspíš ne. Pokud jde o kroky policie a kontrolních orgánů, o těch nevím, nemohu je komentovat.

Ve světovém žebříčku vnímání korupce v jednotlivých zemích si Česko podle posledních průzkumů výrazně polepšilo a posunulo se o 20 míst dopředu. Myslíte si, že se jedná o oprávněný vzestup? A co nám tady ještě chybí za kontrolní mechanismy či instituce, které by zabránily korumpování politiků nebo vysokých státních úředníků?

Jsem si jistý, že kauza Andreje Babiše s Čapím hnízdem a nově přijatý zákon o zadávání veřejných zakázek, který umožňuje vícepráce v rozsahu až 50 procent ceny zakázky, nás brzy posunou zase zpět. Bohužel. Pokud jde o druhou část vaší otázky, podle mě nám nechybí instituce, těch máme až moc. Chybí nám dobře fungující orgány činné v trestním řízení. To, co v některých případech předvádí naše policie a státní zastupitelství, je ostudné, ať už je to kauza CASA, nebo kauza Nagyová, která se z údajného uplácení poslanců scvrkla na nezdaněné kabelky. Nebo starostové, kteří jsou taháni po soudech a osvobozováni, ale mají zničenou reputaci… Co nám v boji s korupcí chybí, to je účinný registr smluv a jednotkové ceny, k nimž měl registr smluv vést, než ho poslanci vykostili.

Jaký názor zastáváte na legislativní normu ohledně EET. Nejvíce s ní nesouhlasí drobní živnostníci v zanedbaných regionech ČR s velkou nezaměstnaností, kteří oprávněně poukazují na fakt, že by je pořízení registrační pokladny mohlo zruinovat. Nelíbí se ani starostům menších obcí s nízkými rozpočty, kteří často zajišťovali pomocí místních nadšenců za pár korun kulturní a sportovní život na vesnicích. Má si skutečně stánkař na okresním přeboru kopané zakoupit registrační pokladnu, aby mohl prodat za odpoledne jednou za 14 dní 20 piv? V některých příhraničních obcích je pak navíc velký problém i s příjímáním signálu. Nebyla by vhodná úprava, která by například zavedení EET stanovovala až od určitě výše obratu?  

Souhlasím, naše obec nebude moci například pořádat plesy. Každý by musel za sklenku vína dostat ústřižek, to je nereálné. EET je omylem považováno za cestu ke zrovnoprávnění podnikatelského prostředí; ale tak, jak si předkladatelé představují, fungovat nebude. Hranice určitého obratu by mohla situaci alespoň trochu ulehčit, například tím, že by se odladily nedostatky normy na velkých firmách, které na to mají patřičný aparát. Nicméně dělat drobné změny na něčem, co je podle mě z principu špatně, nemá smysl. 

Menší mediální válku znovu rozpoutalo prohlášení Davida Kollera a Lenky Dusilové na víkendovém udělování cen populární hudby (Anděl) o tom, že prezident Zeman a další politikové by se neměli chovat servilně k  zemím, kde zrovna nevládnou demokratické poměry. Byla také kritizována naše údajná orientace na východ. Co k tomu říci? 

Obava o stav demokracie u nás je podle mě na místě, neměli bychom svobodu a demokracii považovat za samozřejmost, to by se nám zle vymstilo. Dnes jsme svědky nenápadných posunů směrem od demokracie a právního státu k nějakému autoritativnějšímu režimu, který „zajistí pořádek“. A já je sleduji se znepokojením, ať už jde o práci policie, o vypínání internetu úředníky Ministerstva financí či o problematickou situaci, kdy politici vlastní média.

Klíčovou otázkou ale je: záleží nám opravdu na našich občanských svobodách a jsme ochotni za ně bojovat, nebo jde většině jen o „klid na práci“?

Před několika dny velice důrazně protestoval proti návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga Miroslav Kalousek, až se téměř dostal do konfliktu s policií. Na ni směřovala kritika z různých míst, kde se shromáždili odpůrci čínské politiky. Senátorka a dlouholetá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová dokonce upozornila, že se česká policie nechovala jako ochránce českých občanů, ale jako ochránce prezidenta Zemana. Dá se s ní souhlasit?

Neviděl bych za vším prezidenta Zemana, ale policie podle mě v době návštěvy čínského prezidenta postupovala nestandardně. A nejen v této době, další znepokojivé případy představuje perzekvování lidí, kteří na setkání prezidenta s lidmi nesli transparent „Miloš je gentleman“, a podobně.

Jak hodnotíte vztah vicepremiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana, a v co může podle vás jejich spojenectví vyústit?

Oba jsou pragmatici a technologové moci, v tom si mohou rozumět. V co to ale může vyústit, nedokážu odhadnout.