Pane doktore, před více než týdnem jste veřejnosti oznámili další podrobnosti ke zrodu a kandidatuře Realistů. Rádi byste získali až 20 procent. Chápu, nelze si dávat malé cíle, nicméně, jak budete voličům vysvětlovat, aby dali přednost vám před znovu pomalu stoupající ODS?

Stagnující ODS neudělala nic jiného, než že vyměnila předsedu, ale nadále osciluje kolem 9 %. Ano v několika programových bodech se jako pravicové strany shodujeme, hlavní rozdíl však spočívá jinde. ODS působí na české politické scéně již mnoho let a stejně jako ostatní strany ve svých programech hodně slibuje, ale málo plní. Rovnou daň měla v programu dlouho, nikdy ji ale nezavedla, přestože několikrát vládla. Ba naopak, naposledy dokonce v době krize spolu s TOP 09 daně zvýšila, a tím ještě více zaškrtila českou ekonomiku. Jsme jiní než ODS. Víme, kde jsou reálné problémy, neslibujeme nesplnitelné – a navíc, nehodláme vyměnit svůj program za pár ministerských křesel. A ještě jedna poznámka. Domnívám se, že ODS u voličů ztratila své bývalé dobré jméno kvůli tomu, jak se dlouhodobě chovali její funkcionáři. A nevidím, že by měla dnes dnes dost síly a vůle ke skutečné obnově.

Krom rovné daně zdůrazňujete nutnost vlastní bezpečnosti. Jak byste popsal současný stav oproti představě Realistů, jak by naše národní bezpečnost měla vypadat a být řešena? Kde aktuálně v této oblasti vidíte nejvýraznější problémy či mezery?

Realisté mají pro Českou republiku jednoduchý program Bezpečnost 1-2-3.  To znamená, jedno NATO jako mezinárodní záruka naší bezpečnosti, odvádění 2 % HDP na obranu – do naší vlastní armády, jak jsme se zavázali, a 3měsíční povinná vojenská služba pro muže, dobrovolná pro ženy, pro zlepšení schopnosti národa bránit se v případě vnějšího ohrožení. Chceme, aby byla na jednu stranu naše bezpečnost jasně definovaná v rámci Severoatlantické aliance, ale na druhou stranu jsme Realisté, a navíc víme z minulosti, že se nejednou rozhodovalo o nás bez nás. Proto chceme mít kvalitně vyzbrojenou akceschopnou armádu, podporovanou záložníky a v případě napadení také občany, kteří budou mít základní výcvik a dokážou bránit svou vlast.

Vždycky jsme prohlašovali, že toto téma je pro nás jednou z priorit. Povinná vojenská služba vzbudila velký a v drtivé většině pozitivní ohlas. Mnoho lidí jasně cítí, že je třeba se na obraně své země podílet. Realisté toto téma otevřeli už v prosinci loňského roku. A je zajímavé, s jakým zápalem se ho v poslední době ujaly i některé další strany. Vždycky říkám, že kopírování je nejupřímnější důkaz obdivu. Mezi námi a těmi, kteří nás napodobují je však rozdíl v tom, že oni atraktivní témata uvedou v programu. My je uvedeme do praxe. 

K Realistům ještě jedna otázka. Volby jsou zhruba za půl roku. Není to příliš krátká doba na to dostat se masově lidem do podvědomí?

Souhlasím, že termín voleb se rychle blíží. Na druhou stranu přinášíme unikátní metodu vládnutí popsanou v našem kodexu a angažované lidi, kteří nemají zapotřebí z politiky žít, nýbrž mají touhu pracovat v zájmu národa. Všichni dohromady právě vytváří program pro zlepšení života v naší zemi. Tento volební program představíme v polovině dubna a v květnu pak lídry kandidátek.

Začali jsme jezdit po krajích, máme za sebou sedm z nich a do dalších se chystáme. V každém krajském městě na nás čekal plný sál. Přímé setkávání s lidmi považujeme za klíčové. Neméně důležitým informačním kanálem jsou pro nás sociální sítě; počet těch, kteří nás na nich sledují, rychle roste. Detaily naší volební kampaně si zatím nechám pro sebe, ale pevně věřím, že se nám podaří pro naši představu lepší politiky pro Českou republiku získat podporu velkého množství spoluobčanů.

Nyní už k dalším věcem. Téměř každodenní rozruch zajišťuje nový prezident USA Donald Trump, který ode dne nástupu realizuje jeden krok za druhým, válčí s novináři, překvapuje svět tím, že hodlá plnit sliby… Jak byste jeho první více než měsíc v křesle nejmocnějšího muže světa popsal?

Je těžké hodnotit nového prezidenta podle prvních pár týdnů ve funkci. Nicméně Donald Trump zatím dokazuje, že je odhodlán plnit sliby, které dal svým voličům. To by mělo být samozřejmé, ale jaksi se to z politiky vytratilo. Postupuje v přípravě stavby zdi na hranici s Mexikem, přiměl Fordovy závody, aby vyráběly v USA a vypověděl Pacifický obchodní pakt. Hledá a používá řešení, která jsou přímočará, účelná a účinná. V tom je nám, Realistům, velmi blízký. Při vší skromnosti chci ale poznamenat, že my jsme s naší koncepcí přišli dříve než on.  

Co se týče jeho vztahu s novináři, tak se ptám, „kdo si začal“.  Trump byl terčem médií po celou volební kampaň. Zneklidňuje totiž ty, kteří se stylizují do role majitelů pravdy, protože se odmítá podřídit jejich výkladu světa. Všiml jste si, jak jsou média celého západního světa ve většině otázek zajedno, ale zároveň se liší od názorů většiny svých vlastních spoluobčanů? V poslední době stále více lidí tento názorový monopol médií odmítá a volba Donalda Trumpa stejně jako Brexit jsou do značné míry i důkazy této vzpoury normálních lidí. Média reagují na rozklad své moci ve společnosti tím, že přiostřují tón, a Donald Trump je jejich oblíbený cíl. Toto chování médií a části sociálně-vědní inteligence však pouze prohlubuje jejich názorovou izolaci a dále oslabuje jejich moc.

Co říkáte na kritiku Trumpa, že ve Washingtonu i konkrétně v Bílém domě pořádně nic nefunguje, prezident nepřímo rozdává úkoly přes svůj twitter a v administrativě panuje zmatek? A nakolik je to, úměrně k hloubce změny v čele USA, normální?

Jak jsem již uvedl v předchozí odpovědi, vidím především neochotu části politické elity a obyvatel Spojených států smířit se s demokratickým rozhodnutím většiny. Jen na okraj. V této souvislosti mě poněkud udivilo i to, že se bývalý prezident Barack Obama obrátil na veřejnost s výhradami vůči jednání svého nástupce. Nechtěl bych se mýlit, ale na něco podobného se nepamatuji.

Média celého západního světa se i v hodnocení nového prezidenta chovají jako morální Internacionála, o které jsem nedávno psal na mém facebooku. Vedou proti Trumpovi nevyhlášenou válku a vlastně tím dokazují, že nerespektují demokratickou volbu. „Skandální“ je pro ně cokoliv.

Veřejný prostor obsadí i taková banalita, jako je otázka, zdali poradkyně Conwayová zneuctila Oválnou pracovnu tím, že klečela na gauči; zřejmě chtěla pořídit fotografii návštěvy u prezidenta. Už jen to, že takto nesmyslné téma stojí za rozbory, je příznačné. Trumpovou odpovědí na kontroverzní způsob informování veřejnosti o jeho práci jsou sociální sítě. A i zde chci upozornit na to, že média tímto svým chováním pouze zvyšují význam sociálních sítí, a to ke své vlastní škodě.