Plukovník Mach: Budujte domobrany. Porovnávat padlé Rusy a Američany? U Rusů bych se nedoplatil na věncích

08.05.2019 12:40 | Zprávy

ROZHOVOR „Nenechme se ukolébat tím, že jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa. Pozor, zda jsme nebyli už zapomenuti…“ říká plukovník ve výslužbě Zdeněk Mach, který velel kontingentu SFOR na území bývalé Jugoslávie v roce 1997. Mladým klukům schvaluje přípravu na domobranu: „Učí se střílet? Je to dobře.“ Na rozporuplné postoje k „Sovětům“ reaguje: „Rusko nemusí být pro někoho atraktivní, ale pochopil, že pro něj může být zdrojem osobní budoucnosti.“ Koho tím myslí? V rozhovoru prozrazuje, zda má po vzoru ostravského hoteliéra žaludek zakázat východním turistům vstup do své restaurace či muzea, jež dnes s manželkou provozuje na Karlovarsku. Důstojník v záloze zúročil své armádní zkušenosti i tím, že před pár lety začal pomáhat veteránům, aby po návratu z misí nekončili na ulici. Vysvětluje, proč se mu nelíbí kádrování válečných obětí a pokládání věnců ‚jen někomu‘. Nastane čas, kdy národy začnou být sobečtější?

Plukovník Mach: Budujte domobrany. Porovnávat padlé Rusy a Američany? U Rusů bych se nedoplatil na věncích
Foto: Lucie Bartoš
Popisek: Zdeněk Mach, válečný veterán, který velel mírové misi v Jugoslávii. Dnes úspěšně podniká v Ústeckém a Karlovarském kraji: Snímek je z muzea s kavárnou, které se ženou vybudovali ve Valči na Karlovarsku.

Co pro vás jako válečného veterána znamená 8. květen, který je Dnem vítězství, osvobození, který je symbolem konce druhé světové války?

Zrovna jsem o tom včera mluvil s kolegy, když jsem sledoval v televizi pořad o Nočních vlcích – motorkářích, kteří jedou z Moskvy, aby tady uctili památku obětí. Řekl jsem k tomu, že bychom měli mnohem více projevovat hrdost, než ji projevujeme navenek. Možná ji má mnoho lidí v sobě, ale mně se zdá, že napohled ji dává najevo málo.

Nechci to ovšem porovnávat s Amerikou, že tam mají vlajky pro změnu snad u každého domu a podobně. Hrdost se dá projevovat různě. My v naší obci jsme ji vyjádřili třeba tím, že jsme na hřbitově položili věnec k pomníku obětem války. Ale pro mě jako pro vojáka to bylo za prvé na začátku kariéry sice tak trošku povinné, ale čím jsem byl starší, tím to pro mě bylo vážnější. Člověk si totiž čím dál tím víc uvědomoval, jaká skutečně ta válka asi byla. Ono číst o ní nebo poslouchat ve škole, vidět filmy, v křesle u kávy je jedna věc. Ale realita, když se s ní seznámíte aspoň částečně – ať v misi, nebo v přípravě na misi – je úplně jiná.

Takže já to respektuji jako vážný moment a věc, kterou je třeba zdůrazňovat a oslavovat – ve smyslu uctít.

Řekl jste, že bychom měli „mnohem více projevovat hrdost“.  A hrdost, na co přesně?

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Lucie Bartoš



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Život ve lži? Jana Bobošíková nejen o cenzuře, školství a české suverenitě

20:17 Život ve lži? Jana Bobošíková nejen o cenzuře, školství a české suverenitě

Je svoboda v České republice skutečná, nebo žijeme jen v iluzi? Jana Bobošíková ve svém ostrém rozho…