Poté, co v pátek večer v centru Stockholmu najel 39-tiletý Uzbek, který sympatizuje s Islámským státem, ukradeným nákladním autem do lidí a čtyři z nich zabil, se v některých našich médiích objevily titulky: „Švédskem otřásl útok teroristy“. Jak se ten otřes projevuje v samotném Švédsku na tamní multikulturně naladěné politické scéně?

Dá se říci, že se národ rozdělil na dva tábory. Tábor číslo jedna představuje hlavně vedení státu, elity a média. Tito se snaží ze všech sil – jako obvykle – zamlčet podstatné informace a souvislosti teroristického činu, a v jejich podání se neobjevuje snad ani jednou pojem „islám” nebo „muslim”. Informace o obdivu uzbeckého teroristy pro Islámský stát lze najít jen na alternativních stránkách. Média s tím mají značnou práci, ale co by nomenklatura neudělala, aby obelhala lidi. Ministerský předseda L?fvén troubil do světa, že „víme, že naši nepřátelé jsou tito brutální vrazi, a nikdo jiný. Náš vzkaz je jasný: Nikdy nás neporazíte, nebudete vládnout našim životům, nevyhrajete.”. Ovšem termín „tito brutální vrazi” nechává s otazníkem, kdo to vlastně je, i když je tu cítit vzpomínka na dřívější islámské útoky v Evropě. Snaha bránit pověst islámu a muslimů je zřejmá ze všech oficiálních projevů. Pro vládu je přednější bránit své muslimské zločinecké kumpány než švédský národ, jak to bylo původně míněno. A bez označení onoho nepřítele není možné konat a bránit se.

Články Jara Plevy na Neviditelném psovi ZDE

Je to paralela k situaci v policii, která též má za úkol chránit migrantské zločince, namísto bezúhonných občanů. Odkazuji na případ policisty Springare.

Místo obrany je plánem začlenit teror do našeho všedního života, protože politici vědí, že ho bude víc, toto je náš nový život! Jsme klidní, nebojíme se! Podáme si ruce a budeme solidární v těžké chvíli! Jsme nejlepší a nejhumánější na světě! Kdo nechce akceptovat teroristické útoky si zvolil nenávist a strach místo lásky!

A ten druhý tábor, který byl již dříve kritický až zoufalý ze současné situace, je možno-li ještě zoufalejší a nakrknutější. Vinu za oběti teroru přičítá logicky vládě a mediím, které svéhlavě a bez rozumu umožnily příliv nelegálních migrantů, z nichž se teroristé a záměrní škůdci společnosti rekrutují.

Napětí uvnitř společnosti významně vzrostlo.

Dostává se premiérovi Stefanu Löfvenovi za zmíněná slova ovací, nebo je spíš terčem posměchu, že opakuje prázdná slova jiných předních politiků, jejichž nejtypičtější představitel předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker k útoku ve Stockholmu prohlásil, že útok na jeden členský stát je útokem na nás na všechny?

Všichni tito vedoucí viníci současné situace v Evropě mají společný slovník. Ten se především vyhýbá vyslovení společného jmenovatele teroru – islámu a muslimů. Vyznavači této ideologie zatím sedí doma nebo klečí v mešitě a nikdy nepronesou ani slůvko odsouzení, mlčky souhlasí nebo se i radují, stejně jako Palestinci po vraždě nevinného Izraelce – jsou to bratři ve víře a nenávisti!

Poslouchat bezduché fráze jako „nebudete vládnout našim životům”, když už teď denním terorem našim životům tito darebáci vládnou, se rovná „tupé bolesti v týle” a žaludek se obrací. Opět je to zmíněný tábor jedna rozdělené společnosti, který L?fvénovy nesmysly baští, tomu druhému se z nich dělá špatně až k zuřivosti či opovržení.

Socialistická nomenklatura se snaží zakazovat, co se smí psát, říkat, potom co se smí myslet, a teď už i co smíme cítit. Na místě činu se pokládají květiny, zapalují svíčky, korunní princezna zde uroní pár slz, dobráčtí migranti pomáhají s dopravou, Červený kříž zorganizoval svíčkový pochod proti rasismu … Pokud by někdo cítil, že to je nevěrohodné divadelní představení, které má zastřít příčinu a otázku odpovědnosti za tento čin, musí si ten pocit nechat pro sebe. Ptát se po odpovědnosti za ztracené životy je tabu.

Je obtížné odhadnout, kolik procent táboru jedna a dvě náleží, ale, bohužel, je tábor sympatizantů se současnou politikou stále ještě příliš velký, odchovaný indoktrinací státními médii. Ideologie, ať už zřejmého zla nebo předstíraného dobra, se na své cestě neohlíží na pár životů, když se kácí les, létají třísky – to je nám známo z komunismu!

Hrubým odhadem bych si tipnul, že rozhodných kritiků a odpůrců z druhého tábora je tak čtvrtina až třetina populace, zbytek jde s hlavním proudem, nebo nemá jasné mínění a nestará se.

Před dvěma týdny jsme se bavili o tom, že švédská mainstreamová média se maximálně snaží zamlčet veškerou zločinnost a jiné problémy související s migranty. Jak je to s informováním v tomto případě, který přitáhl pozornost celého světa?

Souvislá červená nit, táhnoucí se celou migrační otázkou, je, že se nesmí jmenovat pravý viník zločinnosti, tedy islám a muslimové, přestože existuje mnoho videových záznamů a projevů na internetu, kde se muslimové sami netají s tím, že jejich cílem je nás zotročit, rozvrátit západní společnost, zavést šaria zákony a bez milosti nastolit islámskou nadvládu. Zapalování aut, budov, znásilňování, útoky na policii jsou nedílnou částí této islamizace a rozvratu.

Zatím se na postoji vlády a médií nic nezměnilo, dělají jakoby nic, chrání islám a muslimy a každý kdo chce pronést kritické slovo je označen za islamofoba, xenofoba či rasistu.

Už asi před dvěma lety pronesl L?fvén přiznání „Byli jsme naivní” ohledně přijímání migrantů. Pro upřesnění, byl to on, jeho vláda a úřady, kdo byli naivní. Zrovna tak Angela Merkelová přiznala už dávno, že politika multikultury selhala. Co se v jejich politice změnilo po tomto poznání? Nic, jede se dál ku propasti. Naprosto neuvěřitelné.