Blíží se listopad, kdy si připomeneme už 30. výročí sametové revoluce. Zatím se tento rok ale příliš slavnostně nejeví, společnost je rozdělená, od dubna čelí země vlně demonstrací a vládní nestability. Jak to vnímáte vy?

U nás na Lipensku vypadá rok 30. výročí pádu „železné opony“ slavnostně, dobře a stabilně. Společně s partnery z Rakouska a Bavorska pořádáme na našem Trojmezí celou řadu aktivit. Příští proběhne v sobotu 5. října a bude to výstup na Třístoličník ze tří států. Na vrcholu bude od 13:00 moc hezká společná akce. Berte to nejenom jako pozvánku, ale také jako důkaz toho, že ne všude je to tak tristní jako ve velké české politice.

Co je v naší zemi a třeba i na politické scéně podle vás špatně? Co nám tento rok řekl o naší společnosti?

Přes veškerý marasmus v naší politice, přes kolosální střety zájmů premiéra není hlavní problém v politicích. Hlavní problém je v nemocné společnosti. Nejenom v Česku. Lidé mají všechno a mají svobodu. Neváží si toho a vymýšlejí hovadiny. A k tomu všemu máme bleskový přenos informací, jejichž množství je nekonečné. Lidé jsou zahlcení informacemi. Konzumují je, sami je vytvářejí a strašně snadno se to šíří. Náš mozek na to není připraven, a proto blbneme.

A jsou zástupy těch, kteří na nás záměrně pouštějí negativní katastrofické informace. Vrcholem pak jsou různé klimatické Gréty, které jsou ztělesněním katastrof. Zkuste si na 14 dní vypnout počítač a zamkněte mobil do trezoru. Vyražte na kolo, zajděte na kávu, na oběd, něco si koupit, nebo do lesa. Představte si, že neděláte selfie, nepostujete na sociální sítě kdeco, nečekáte, kolik to hodí lajků. A tak na vás na facebooku nevypadne osmdesát titulků s politickým a mezilidským hnojem. Fakt to zkuste a podívejte se kolem sebe. Pak uvidíte všude blahobyt, všechno perfektní.

Takže v zásadě se neděje nic strašného, to jen my sobě i svému okolí děláme sociálními sítěmi a napojením na ně 24 hodin 7 dní v týdnu ze života peklo.

Nezaměstnanost je rekordně nízká, letos pokračuje hospodářský růst. Můžeme tedy být spokojení? Žije se lidem dobře navzdory vysokým cenám za jídlo, doslova extrémním za bydlení? Máme, nebo nemáme důvod vlastně oslavovat 17. listopad?

Samozřejmě že máme důvod oslavovat 17. listopad. Já bych se zpátky před 17. listopad 1989, do nesvobody, do komunistického marasmu, stát fronty na všechno, rozhodně vrátit nechtěl. Máme co slavit, žijeme ve svobodě a máme obrovské možnosti dělat cokoli a uspět v čemkoli. Někteří z nás ty příležitosti neumí tak dobře využít a ve společnosti se rozevírají nůžky. To je ale normální, bohatství hold vzniká z práce. Někteří nabízených příležitostí využít nemohou kvůli různým objektivním bariérám, ale tam si myslím má stát nástroje a možnosti, jak se o takové lidi postarat.

Bohužel náš stát, ale i Evropa, rozhazuje perly těm, kterým by dávat neměl nic. Tak nezbývá dost pro ty, kteří mají odpracováno nebo jsou skutečně handicapovaní. Ale to je věc, která se s odchodem levicové vlády změní. Lemplům uzavřeme kohouty a zbude víc pro ty, kteří si důchodovou odměnu a sociální pomoc zaslouží. 

Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Lze se s tím ztotožnit? A měli by to právě komunisté navrhovat?

Tohle mi přijde neuvěřitelné. Komunisti, kteří tady vraždili lidi, zavírali je za názory, drtili autority, ukradli soukromníkům jejich majetky, fabriky a nemovitosti neodpustitelným zestátněním majetku, mají tu drzost marketingově kriminalizovat nelehký pokus o navrácení ukradeného majetku zase do rukou, ze kterých ho ukradli?

Jestliže se při privatizaci děly prasárny, tak snad žijeme v právním státě. Přijde mi samozřejmé, že zločin se musí potrestat. Od toho tu máme policii a justici. Jestli má kdokoli podezření na trestný čin, může ho oznámit. Nemá cenu hrát politická marketingová divadélka s vyšetřováním, je to jen politický populismus. Co je ale horší, že na tuhle hru přistupuje celá vládní koalice. Vypadá to pak, že nám vládne spolek komunistů hard a komunistů soft.

Co naši společnost tíží více: Zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?

Se zločiny komunismu se nedá nic srovnávat. V privatizaci možná došlo ke zlodějinám, ale komunisti vraždili, mučili, bořili, likvidovali a ničili život celým generacím. Privatizace je vedle toho, i se všemi svými vadami, idylka.

Jak vy vnímáte akce spolku Milion chvilek? Nejdříve tady byl požadavek na odstoupení Benešové, pak i Babiše, a požadavky rostou. Co si o tomto spolku myslíte?  Když se zeptám lidově, o co všechno podle vás Milionu chvilek vlastně jde?

Můj názor se vyvíjí. Zpočátku mi byli velmi sympatičtí. Pojmenovali střety zájmů premiéra a nebáli se s tím vyrazit na veřejnost. Zaujali, přitáhli pozornost a dosahovali výsledků.

Jak ale rostl rozměr, bylo až příliš vidět, že vše je velmi profesionální, nákladné, organizované někým z pozadí. Když jsem zjistil, že v pozadí školení pana Mináře je například obří organizace jako Člověk v tísni napojený na stamilionové evropské dotace a různé nadace živící profesionální aktivismus, když jsem viděl a slyšel vystoupení na demonstracích, tak je evidentní, že se jedná o aktivitu režírovanou a placenou někým jiným, než je trio s panem Minářem. Říkají, že jim jde o odstoupení premiéra. S tím já souhlasím, ale přál bych si, kdyby premiér a jeho ANO prohrálo v regulérních volbách.

Pokud by vyhrála pouliční revolta, teprve pak bychom se měli začít bát.