Na ekonomickém panelu, který právě skončil, se diskutovalo o strategickém rozvoji Evropy a středoevropského regionu zejména. Padla shoda, že to nebude možné bez spolupráce soukromého a veřejného sektoru. Hovoříme tu v Praze jako Čech s Polákem, zástupci dvou národů, které mají s vlivem veřejného sektoru na ekonomiku své zkušenosti. Nebudou tyto zkušenosti ochotu podílet se na spolupráci byznysu s vládami spíše limitovat?

Je to složitější. Třeba u nás v Polsku stát přímo vlastní 15 % ekonomiky. A může ji ovládat a využívá toho. To je velký veřejný vliv na hospodářství. Samozřejmě je to odvětví od odvětví, v těžařském průmyslu je to něco trochu jiného, než když ovládá burzu.

Ale v principu jsou firmy vydány na milost ministrům. Což je něco, co poškozuje a pokřivuje tržní ekonomiku.

Zvláštní případ je burza, kde si zalistujete akcie a následně na ně má vliv stát.

Takže my v Polsku opravdu nechceme, aby veřejný sektor posiloval. Vidíme ty nevýhody a neefektivnosti, jak to limituje inovace a rozvoj podnikání. Takže mnozí jsou přesvědčeni, že by se vliv státu měl zredukovat pouze na velmi specifická a strategická odvětví.

Je to trochu paradox, že Polsko, které se v posledních pětatřiceti letech tolik zhlédlo v USA, stále uplatňuje postsovětský systém ovládání ekonomiky státem.

Máme s tímto státním vlastnictvím a s jeho překonáváním, více či méně úspěšným, velmi specifickou zkušenost. Není právě tato zkušenost tím, o co bychom se měli podělit s našimi evropskými partnery, aby při plánované družbě veřejného a soukromého sektoru neopakovali naše chyby?

Polsko je v rámci střední Evropy trochu specifické; v jiných zemích je ten státní vliv na ekonomiku skutečně menší.

V Německu reprezentují společnosti, které jsou plně nebo jen částečně ovládané státem, jen 9 % HDP. V Polsku je to 15 %, které jsou kontrolované zcela.

Další výhoda, kterou střední Evropa podle mě pořád má, je její dynamika a kreativita. A trochu si myslím, že nám v tom pomohla i ta zkušenost a potřeba unikat regulaci. Poláci, Češi, Slováci, ti umí žít s regulací nebo vedle regulace, a zachovávat si přitom potřebnou volnost. Němci nebo Francouzi jsou dneska tou evropskou regulací limitováni mnohem více, protože jim tato zkušenost chybí.

Tato situace tu ale nemůže být moc dlouho. Já jsem dneska na GLOBSEC velmi ocenil příspěvek pana Letty, ředitele Delorsova centra a bývalého italského premiéra, který jasně hovořil o konsolidaci, podpoře kreativity, potřebě pákového efektu, přeshraniční obchodní spolupráci a dalších věcech, které by tu ekonomiku skutečně nakoply.

A já skutečně mám pocit, že po éře víry v regulaci si v Bruselu začínají uvědomovat, že tímhle stylem nakonec nebude co regulovat.

Ten návrh pana Letty mi přišel velmi smysluplný. Pokud se skutečně podaří implementovat, zasloužil by si v Bruselu sochu.

Dalším aspektem vlivu státu na ekonomiku je legislativa. My teď z Česka koukáme k vám do Polska občas trochu závistivě, protože vidíme, jakým tempem stavíte silnice, železnice a další infastrukturu, zatímco nás zdržují dlouholetá povolovací řízení a další omezení.

No, ono to vždycky vypadá, že u sousedů je tráva zelenější...

Ale teď myslím obecněji na ten problém byrokracie. Jak zajistit, aby nám zmiňovanou spolupráci veřejného a soukromého sektoru nezničili úředníci?

Asi na to není úplně univerzální recept. V Polsku se na přelomu století velmi povedla reforma regionálního uspořádání, dosavadní regiony byly sloučeny do menšího počtu vojvodství, která ale současně dostala značné pravomoci pro rozhodování o regionálním rozvoji.

Dnes se ukazuje, že tyto regiony jsou schopny vyhodnotit, co jejich region potřebuje nejvíce, a mají nástroje, jak to realizovat. Takže tato reforma vlády Jerzyho Buzka, jak se zdá, rozvoji země velmi prospěla.

S byrokracií se asi bude bojovat vždy. Ještě bych se vrátil k tomu návrhu pana Letty, který hovořil o tom, že by řešením bylo vytvořit zvláštní právní režim.

Je zřejmé, že Německo, Francie ani nikdo jiný nedokáže soutěžit s Čínou nebo se Spojenými státy. Asi je to poslední možný pokus, aby se z nás nestal kontinent fungující jako muzeum.

Bylo by to muzeum průmyslové revoluce, 250 let, kdy tento kontinent skutečně určoval světové trendy. Teď je určují USA a Čína, každý svým způsobem, a Evropa si svou novou cestu hledá. Dá se podle vás při tom hledání přesto najít nějaké „evropské know-how“, které by si mohla přenést z dosavadního vývoje jako svou značku?

Evropská historie samozřejmě takové inspirace skrývá, určitě už od Svaté říše římské, tam se může v ledasčem inspirovat i státoprávní uspořádání Evropské unie. Kapitalismus 19. století nás může poučit, jak to dělat, nebo nedělat ve vztazích mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Ale při všem respektu ke konzervativnímu myšlení, ty důležité myšlenky asi budou muset být nové. Musíme na evropské úrovni vybudovat digitální a energetickou infrastrukturu, a pak se můžeme bavit o tom, co kde vyrábět a jak využít specifik regionů.

Mluvil jste, že cítíte z Bruselu „nový vítr“, který více nahlíží realitu. V čem konkrétně?

Základní je, že si ti lidé uvědomují, že Evropu nezmění bez peněz, a že peníze nebudou mít bez byznysu. Těžko můžete plánovat vize nové Evropy bez evropských bank, firem, ekonomiky.

Pokud chcete něco měnit bez počítání nákladů, jste snílek. A nikdo jiný než firmy vám na to zkrátka nevydělá. Rozpočtově EU ještě dnes není skoro nic, asi jedno procento rozpočtů členských států, tak kde by na to vzala?

Nápady a vize obvykle nechybí, ani dnes jich není nedostatek. V oblasti bezpečnosti, energetiky, klimatické změny…

V minulé Komisi měl hlavní slovo Timmermans se svou klimatickou transformací. Myslím, že tentokrát to bude místopředseda pro ekonomiku.

Když jste zmínil bezpečnost, tak v Komisi jsou zjevně velké plány udělal z ní otázku ekonomickou a usilovat o rozvoj bezpečnostního průmyslu. Ať už ve formě zbraní, nebo moderních technologií. I na této konferenci se o tom hodně mluví. Je podle vás možné, aby právě obranný průmysl byl tím lídrem, který nakopne celou evropskou ekonomiku?

S tím „lídrem“ bych byl opatrný. Ale troufám si říct, že je to jediný případ, kdy můžou veřejné peníze přinést nějaké inovace.