Jste na mateřské dovolené, potomek Vás jistě zaměstnává na plný úvazek. Zvládáte i něco jiného? Kdy jste naposledy četla noviny/viděla televizní zprávy?
Čtu i tištěné noviny a večer projíždím internet. Když jsem byla v šestinedělí, zjistila jsem, že mi čtení zpráv ani nedělá dobře, jinak ale politiku víceméně sleduju. Nemám v sobě ale jasnou odpověď, jestli to je dobře nebo špatně. V demokracii je to ale nutnost, pokud člověk chce přispět do diskuze, měl by mít minimální přehled o tom, co se děje. Ale na druhou stranu se u toho vždycky tak naštvu, že vlastně nevím, jestli to je správně.
V dubnu 2010 jste „Přemlouvala bábu“, ať nevolí levici. Tehdy Vás lidé de facto poslechli...
Nebylo to o tom, že by nás lidé poslechli. Bylo to shodou okolností, lidí naladěných podobně jako jsme byli my, byla většina, proto volby dopadly, jak dopadly.
Jak v této souvislosti vnímáte současný vývoj? Republika oranžoví, rudne, máme prvního komunistického hejtmana...
Nejdřív jsem byla upřímně zděšená, bylo mi to strašně líto. Říkala jsem si, že to není možné, že se něco takového takhle krátce po revoluci stane. Ale po revoluci neměli komunisté šanci ukázat, co by dělali. Byli celou dobu v opozici, měli mnoho možností na remcání. To je něco, co umí. V praxi se třeba ukáže jejich neschopnost, opravdu nevěřím v jejich schopnost, nevěřím, že by tito lidé mohli dát něco do pořádku.
Byly různé snahy o pozastavení činnosti strany KSČM. Myslíte si, že způsob, jak se mohou komunisté sami „odvařit“, je právě ten, že se dostanou k moci?
Ano. Věřím tomu, že potom může nastat odliv voličů od této strany. Když jsou lidé naštvaní, přirozeně jdou do opačného tábora, tak je to od revoluce. Střídá se tu ODS a ČSSD. Když jedna z těchto stran má možnost vládnout, další volby dopadnou opačně. Jedna z variant je tedy komunisty zvolit, mohou pak ukázat, co umí.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jana Šulcová