Dokáže se náš stát starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Terorizují Česko exekutoři? Mají mladé rodiny šanci na slušný život?
Vážený pane redaktore, tahle otázka by s ohledem na mé životní zkušenosti a profesi vydala na několik článků. Ani tak by však odpověď nebyla stoprocentní. Nejsem Všeználek. A šalamounskou odpověď „jak kde, kdy a kdo“ pak zase považuji za příliš nekonkrétní. Na něco podobného snad máme hlavně politiky ne? A tím již nejsem. Obecně tedy mohu jedině říci, že stále je v této oblasti mnohé, co by se mělo urychleně změnit. Peníze se sice vynakládají více než nemalé. Jenže většinou nedorazí k těm, kterým jsou (tedy měly by být) ve skutečnosti určeny. Rozplynou se cestou. Vysají je vždy šikovně spíše ti, kteří na systému parazitují. Jak na jejich rozdělování, tak čerpání. Já vím, je to smutné konstatování, ale je to pravda. Bylo by dobře si to přiznat. A hlavně to změnit.
Podle expertů na vzdělávání neučíme děti, co je potřeba. Naše školy jsou navíc podfinancované. Jaká je budoucnost našich dětí? Co pro ni musíme udělat?
To je podobné jako předchozí otázka. O problému se ví, o problému se mluví, ale nekoná se. A nemyslím si, že zakopaný pes je na straně učitelů. Opak je pravdou. Jejich práci jim totiž může závidět jen málokdo. Platy pak snad už nikdo. Přitom i celá ta slavná a tolik prosazovaná sporná a zřejmě i zbytečná inkluze, jak vidno, nevyřešila nic. Na druhé straně bychom si všichni měli uvědomit, že výchova dětí není toliko úkolem školy. Jde o samozřejmou povinnost nás všech. Hlavně pak rodiny. Klasické rodiny. Nestydím se za tento dnes údajně velmi konzervativní názor. Nejsem expert na všechno, natož pak na vzdělání. Jenom si myslím, že jistě nelze každého naučit zcela vše. Nikdy nebudeme kompletním národem toliko geniálních akademiků. To je naivní představa i v 21. století.
Klasické dělení vzdělání na základní, odborné, střední všeobecné či střední odborné a poté vysokoškolské vždy mělo svůj význam. Zvláště je-li podmíněno praxí a rozumnými požadavky. S ohledem na skutečné potřeby společnosti. Ve vší úctě, za daleko užitečnějšího pro běžný život považuji třeba zručného instalatéra, truhláře či elektrikáře s klasickým výučním listem než záplavu bakalářů, magistrů, PhD atd. Tím se nechci absolutně nikoho dotknout, natož někoho urazit. Ale dobrého řemeslníka potřebujeme přece jenom častěji než kupříkladu politologa, nemyslíte? Nu a další malý příklad přímo „z mého soudku“. Proti povinnému vysokoškolskému vzdělání zdravotních sester jsem burcoval od roku 2005. Neskutečně dlouho a marně, bez zájmu či spojenců. Až to došlo, kam došlo. „Kupodivu“ náprava nyní bude trvat roky. Tím však i personální krize našich nemocnic. Sorry jako…

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban