Pane inženýre, Německo se obává uzavření kohoutků s plynem ze strany Ruska, respektive toho, že po nynější odstávce na Nord stream 1 plyn opět nepustí. V minulých rozhovorech jste mluvil o tom, že dodávky plynu neskončily ani za studené války. Je to tedy, nebo není, teď reálná hrozba?

Upřímně, bylo by to pro mě překvapení, že by se Rusové sami vzdali odbytiště, na které byli desítky let zvyklí. Ano, oni si našli své alternativní cesty do Asie, mají vývoz do Indie, do Číny... Do Indie se dokonce znásobil, pokud jde o plyn, do Číny se podstatně zvýšil. Takže, jak říkám, svá odbytiště mají, protože do protiruských sankcí je zapojeno zhruba 40 zemí. Ty další země světa do toho zapojené nejsou a plyn, levný plyn, když to řeknu takto, a také ropu potřebují. Takže proto dnes tyto obavy jsou.

Ale já bych připomněl, jak neodpovědné jsou výroky některých, i našich, představitelů. Před měsícem premiér Fiala hovořil o tom, že je potřeba zbavit se závislosti na ruských dodávkách plynu. No tak, kdybych byl zlý, tak bych teď řekl, že mu možná prezident Putin splní jeho přání. A že je potřeba ty výroky promýšlet, než se pouštějí z úst. Protože ty už se jaksi do těch úst nevrátí. Ale myslím si, že to není reálné, že by se Rusové zbavili této možnosti a vyklidili by pole konkurenci. Proč by to dělali?

Když se podíváme, jak se připravuje na možné problémy Německo... Alespoň z tisku zaznívají zprávy, že omezují pouliční osvětlení, používání teplé vody, údajně zavírají některé bazény… Je to podle vás přehnané, nebo bychom se měli naopak inspirovat?

Je to přehnané. A pokud by došlo k takové ráně, jako je uzavření kohoutů plynu z východu, tak tyto v podstatě kosmetické záležitosti, kosmetické úspory, by situaci neřešily. Protože by to bylo tak tvrdou ránou pro německý průmysl a pro s ním spojený český průmysl, že by to znamenalo obrovský pokles průmyslové výroby, ale také hrubého domácího produktu. Takže myslím, že to Němci přehánějí. Ale... jsou důkladní a je to jejich přístup, který je potřeba respektovat.

Běžného občana hlavně, kromě energetiky, zajímají rostoucí ceny potravin. Zde existuje konflikt mezi českými potravináři typu Zdeňka Jandejska a Milana Teplého na jedné straně, a malými zemědělci či Tomášem Prouzou na straně druhé. První volají po potravinové soběstačnosti s tím, že za pár let tu, cituji „nebudeme mít co žrát“. Druzí věří společnému evropskému trhu a označují prvně jmenované za „agrobarony“. Na čí straně stojíte? Co dělat s cenami potravin?

Já se snažím stát vždycky na straně lidí. Myslím si, že je dobré posilovat domácí výrobu. V oborech, kde se nám nedaří, to znamená například výroba drůbežího nebo vepřového masa, jsou možnosti rozvoje, jak dosáhnout soběstačnosti. Zaměřit se na obory, kde je to reálné. Citrusy produkovat asi nebudeme, ale maso, to reálné je. Je tady prostor například i pro malé zemědělce, třeba i v biochovech, pokud jde o drůbež. Určitě by si lidé rádi připlatili, pokud dostanou kvalitní potraviny. No ale to samozřejmě nesmí být tlačeni tím obrovským břemenem, které se na ně vrhá z oblasti energií, pohonných hmot, ale koneckonců i třeba potravin.