Jak jako mediální odborník hodnotíte žurnalistickou práci dua Kubík–Slonková ohledně Andreje Babiše mladšího?

Já mám pocit, že na tuhle otázku bude možné odpovědět až s daleko větším odstupem, než teď, kdy jsme součástí toho dění. Střetávají se zde dvě věci. Na jednu stranu problematika užívání nejrůznějších technik včetně skryté kamery. Na druhou stranu pojetí toho, co je, a co není veřejný zájem. Když je situace tak živá, obtížně se rozhoduje. Já bych se možná o maličko více klonil k tomu, že v tomto případě nebyl veřejný zájem tak jednoznačný.

Jak sám říkáte, to ukážou následující dny, týdny, možná i měsíce. Nezpůsobilo celou věc i to, že za téměř dva roky nemáme žádné konkrétní výstupy ke kauze Čapího hnízda a k vyšetřování, i když byl Andrej Babiš ke stíhání vydán? Není to spíše tak, že žurnalisté si řekli, že dál čekat nechtějí?

Pochopitelně je to možné. Novináři z podstaty své existence mohou některé věci řešit zrychleně, protože nejsou zdržování procedurou, která je součástí vyšetřovacího procesu. To vše je možné včetně operativnějšího cestování. Jiná věc je, zda – a teď opravdu nevím – přesně tohle je úloha novináře. Už jsem netrpělivý, jak jde policejní vyšetřování pomalu, tak to urychlím, vletím do toho. Vůbec nemluvím o Babišovi, ale obecně. Říkalo se kdysi – práce kvapná, málo platná. Je otázka, jestli pomalý postup vyšetřování je na závadu a zda někdo do toho musí vstoupit nějakým rozhodným gestem.