Aktuálně 3,7 milionu nakažených a přes čtvrt milionu mrtvých po celém světě v důsledku pandemie koronaviru. V Česku se v souvislosti s počtem obětí – zatím 252 – vyčíslovala hodnota lidského života na 1,2 milionu korun a konfrontovala se s obřími ekonomickými ztrátami. Jak ve světle těchto čísel pohlížet na střet mezi zastánci a odpůrci zavádění omezujících opatření, která výrazně utlumila ekonomiku? Byly ty restrikce nezbytné?

Pokud nejsme schopni zajistit bezpečnost zaměstnanců, tak byly. Mnozí dnes prchají z otevřených sice, ale špatně zajištěných pracovišť. Pud záchrany života dominuje. Cena je, v USA, dosti nepředstavitelná: přes 30 milionů nezaměstnaných, jen za poslední týdny. Jsem nyní v karanténě ve světovém ohnisku New York-New Jersey: není to zde příliš dobré prostředí pro spekulace o nezbytnosti na dálku. Stranicko-politické zájmy zde totálně selhaly. Jediné řešení je vědecká odbornost, pravda a fakta, ne pouhá přání a názory. Straníci by si měli přestat olizovat prsty nad volebními hlasy a prozíravě předat „řešení“ problémů, kterým nerozumí a rozumět nemohou, těm, kteří o tom něco vědí. Tedy špičkovým odborníkům, osvíceným podnikatelům a nezávislým samosprávám – to je ta správná kombinace. Volební preference nesmí být součástí „hry o životy“.

Ještě ale není konec, a tudíž ani ta čísla nejsou konečná. Pandemie a ekonomika jsou spojené nádoby, nelze je oddělit. Představte si rozsah pandemie bez restrikcí. Většina z nás by zde už nebyla. Ekonomika se utlumila, protože tzv. globalismus již dlouho před virem zničil její imunitu, odolnost a resilienci vůči nezbytným stresům a selháním: soběstačnost, nezávislost, sebedůvěra a spolupráce vymizely likvidací svobodného trhu a rozbujením stranického centra jako hlavního arbitra ekonomického rozhodování. Virus pouze odhalil fatální slabiny politické organizace ekonomiky a lidského podnikání vůbec. Namísto zpátečnického lpění na minulosti, je lépe obnovit soběstačnost a spolupráci lokálních ekonomik, jak to přesvědčivě demonstruje dnešní Švýcarsko, a dříve i náš Baťův Zlín.

Generální tajemník Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD Ángel Gurría tvrdí, že koronavirus už způsobil větší ekonomický šok než finanční krize 2008-9. Dal byste mu za pravdu v tom, že světové ekonomice potrvá roky, než se zotaví z dopadů šíření koronaviru, a že naděje na rychlé hospodářské oživení jsou z kategorie zbožných přání?

To jistě: pandemie a ekonomika jsou dnes spojené nádoby, a tak nelze řešit jedno bez řešení druhého; mrtví nemohou oživit ekonomiku. Bude to trvat dlouho, protože změna lidského myšlení a osvobození se od prostého – trumpovského – „návratu“, není pro většinu voličů myšlení dostupné. Určitou výhodu mají jen země, kde nemají žádného „Trumpa“. Hospodářské oživení tedy nastane, ale bude to hospodářství výrazně jiné, než za dob tzv. globalizace.

Existují univerzální rady pro vlády, jak si počínat při záchraně národních ekonomik? Může třeba pomoci masívní zadlužení státu kvůli nejrůznějším kompenzacím podnikatelskému sektoru, nebo také snížení daňové zátěže, resp. odbourání daní z příjmů, což jsou návrhy, které zaznívají v Česku?

Především, nemáme „univerzální rady“ – odkud taky? – a už vůbec ne pro „vlády“. Vlády nemohou ani opravit dálnici, natož řešit náročný, multidisciplinární, systémový problém. Když vše souvisí se vším – jako v přírodě, tak problém není řešitelný „specialisty“, ale pouze odborníky na všeoborové, systémové přístupy; takové ale naše univerzity neprodukují. Musíme se tedy začít vzdělávat sami, zcela vážně, a za pochodu.