Česko si 1. května připomnělo 15 let od vstupu do Evropské unie. Občas se sice ozve někdo jako třeba bývalý prezident Václav Klaus a prohlásí, že se dnešní EU začíná velmi blížit komunistické ekonomice založené na nekonečném množství subvencí, dotací či grantů a začíná to být stejná hrůza jako za komunismu, ale jinak si většinově notujeme, že se máme nejlépe v historii. Je to za sto let od vzniku Československa skutečně nejsvětlejší období našich dějin?

Moje rodiče krutě postihl komunismus stejně jako tisíce dalších rodin, a tak moje slova se budou zdát přímo kacířská. Na rozdíl od běžných chvalozpěvů mnoho lidí asi nebude rádo slyšet, že někteří ekonomové připouštějí, že po třiceti letech máme sice svoji republiku, ale je to s určitými výhradami. Možná stojí za připomenutí, že bolševici sice kdysi všechno znárodnili, ale nic nerozprodali ani nerozkradli, podařilo se jim vybudovat společnost téměř bez velkých sociálních problémů, zavést hodnotný vzdělávací systém, univerzální penzijní řád, vybudovat solidní, i když vynucené velkozemědělství, a třeba i vystavět celostátní integrovanou síť rozvodů vysokého napětí, kterou používáme dodnes. Dokonce i zanedbaný průmysl byl v mnoha směrech téměř konkurenceschopný. Nakonec předali republiku s dluhem jen 17 miliard do rukou nastupujících expertů, kteří věděli, jak na to jít, a tak se dluh rozrostl až na dnešních 1 745 miliard.

Něco jsme tzv. projedli, ale určitě ne všechno, a tak kam se poděl zbytek, když dnes každý občan dluží 160 tisíc korun? Proto se dnes mnohým může zdát, že máme republiku tak trochu rozkradenou a že za divoký rozprodej nebyl nikdo potrestán, a kdo nakonec byl, tak byl omilostněn. Překvapivě čelíme nedořešeným sociálním problémům, kdy chudoba zasahuje kolem deseti procent obyvatelstva. Převzali jsme justici a vznikla horda exekutorů, kteří se dokonce vymkli moci soudní. Místo RVHP máme EU, která nás područí a říká, co máme dělat, a opět se utápí v přemíře dotací. Máme svobodu slova, můžeme říkat a kritizovat cokoliv, ale nikdo na to nedbá. Státní média mají své přispěvatele podle rčení „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ a my všichni na to musíme povinně platit své desátky. Ale dost stýskání, dnes opravdu žijeme v nebývalém luxusu v rámci celé naší historie, a to i díky tomu, že stále máme svoji dobrou korunu. Z toho všeho, co jsme se mohli třeba od švýcarské demokracie přiučit, je standardní měna asi to jediné, co jsme od svých zámožných vzorů přebrali.

Na ty, kdo remcají na Evropskou unii, vymysleli lidovci akcí „Týden bez EU“, kterou navrhli oslavit našich 15 let v EU. „Na týden zavedeme zpátky policii na hranicích, všichni budou certifikovat zboží, které už ani nepůjde jen tak objednat přes internet ze zahraničí. Znovu zavedeme roamingové poplatky a výjezdní doložky i na Slovensko. Sebereme univerzitám a studentům peníze na výzkum a vývoj, týden nebudeme stavět žádné silnice a pošleme na neplacenou dovolenou všechny ty, kteří dělají ve firmách zahraničních investorů. Pan Babiš by také mohl nařídit, že v obchodech bude jen jídlo z jeho českých firem, hlavně nic ze zahraničí, případně zhruba o 40 procent dražší,“ přiblížil detaily návrhu poslanec KDU-ČSL Ondřej Benešík. Co tomuto nápadu říkáte a splnilo by to zamýšlený účel, aby si lidé uvědomili, že je nesmysl chtít EU opustit?

Můžeme se propadnout nejen do dob komunismu, ale třeba i do doby německého protektorátu nebo habsburské monarchie a uvědomit si, že v každé z těchto dob jsme se měli nepoměrně hůře a vždy jsme byli pod jařmem nějaké supervelmoci. Ve své době by si komunisté taky mohli říct, že se mají opravdu dobře, a to ve srovnání s údobím fašismu, protože tehdy byla dokonce válka. Nicméně si mohli pochvalovat to, co bylo dobré, že bylo regulované nájemné a nikomu nehrozil vyhazov z bytu, že každý měl a musel mít v občance potvrzené zaměstnání, že byla dostupná lázeňská péče zejména pro mladistvé, zatímco dnes lázeňské domy chátrají, že jsme sice museli vystát frontu na nové knihy a na banány, ale knihy byly dobré a laciné a brambory byly vždy mnohem levnější než banány. Dokonce se tehdy dosáhlo světově uznávané bezhotovostní lékařské péče a tak dále.

Ale co říkáte dnešku, kdy si užíváme všech možných výhod našeho členství v Evropské unii, jak na to pějí ódy nejen lidovci?

Každý si může přiložit své polínko na ohýnek pozitiv a negativ té či oné doby a lidovci by si měli uvědomit, že byli v minulých i dnešních dobách spolustrůjcem toho všeho, jak dobra, tak hlavně i zla. Ale nestěžujme si, mohlo to dopadnout hůře, kdyby válka dopadla jinak. Členství ve větším seskupení je proto v dnešní době pro nás naprosto nezbytné, ale za všecko se platí! Proto si musíme bez stěžování uvědomit, že skutkově na svoje členství v EU spíše doplácíme, protože jen samotné unijní regulace nás možná stojí až čtyři procenta HDP, tedy cca 200 miliard ročně. Z Evropské unie jsme za posledních 15 let načerpali na různé lepší, či horší – golfové – projekty cca 800 miliard, zatímco samotné regulace spolkly násobek. A tak místo toho, aby se naši podnikatelé soustředili na vytváření nových hodnot, značná část jejich energie se musela přesměrovat do vyplňování formulářů kolem nesmyslných dotačních programů. Ani zemědělci na EU nevydělali, když dostávají dotaci pouhých 224 eur na hektar, kdežto Belgie a Nizozemsko téměř dvojnásobek, takže nám z krajiny zmizelo 600 tisíc hektarů pícnin na orné půdě. Snad se dožijeme toho, že přibližování se k centrálně plánované ekonomice jakoby té za socialismu, která je založena na vysoké míře přerozdělování a povyšování ideologických principů nad princip efektivity, pomine a že výhody svobodného obchodu a pohybu v rámci užitečného spolčení v rámci EU si ponecháme, ale zbavíme se balíku unijních regulací. K tomu ať nám „dopomůže sám Pán Bůh“, když to bohužel neprosadili naši reprezentanti, ale kdoví, co nastane po volbách do Evropského parlamentu? A otázka vědy si vyžaduje speciální odstavec.