Tolik napjaté vztahy mezi Ruskem a Západem dostávají další vážné trhliny. Velká Británie i další klíčové země Evropské unie obviňují Rusko, že stojí za útokem na bývalého špiona Sergeje Skripala a jeho dceru v anglickém Salisbury, který zásadním způsobem zhoršil vztahy mezi oběma zeměmi. Mayová prosadila v britském parlamentu vyhoštění 23 ruských diplomatů a další sankce. V reakci na vyjádření ruské diplomacie, že smrtící jed mohl pocházet i z Česka, i ČR vyhostí pracovníky ruské ambasády…

Tyhle diplomatické tance mají svá pravidla a ve světě diplomacie jim každý rozumí. Dělají se zpravidla pro domácí veřejnost a s očekáváním, že soupeř to pochopí. Pokud by vše probíhalo tímto způsobem, vše se postupně urovná a uhraje do ztracena. Pokud má ale někdo zájem šponovat napětí výš a výš, je to už krajně nebezpečné. Rozdílnost zájmů u velkých mocností je přirozená a byla tu vždy. Zásadou ale musí být vždy a za všech okolností spolu pořád mluvit, komunikovat, vysvětlovat si. Před očima veřejnosti či mimo ně. Ale když se přestane komunikovat, posílí to extrémisty na obou stranách a svět se stane nebezpečným místem.

Ukrajinská poslankyně Nadija Savčenková, která se v ČR sešla s Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem Kalouskem (který ji věnoval dýku) údajně měla plánovat státní převrat a zamýšlela vraždit poslance Vrchní rady. V parlamentu ji z toho obvinil ukrajinský generální prokurátor Jurij Lucenko. Podle prokuratury chtěla použít granáty, střílet z minometů a z automatických zbraní „dobít přeživší“. Savčenková obvinění odmítla. Podle ní jde o válku tajných služeb. Co si o tom myslíte?

Sledovat nějak moc podrobně ukrajinské vnitropolitické dění, to už chce trochu masochismu. Postačí se dívat z povzdálí, protože každá událost vlastně jen potvrdí, že od násilného státního převratu před čtyřma lety se Ukrajina potácí v nestabilitě a chaosu. Dokud si bude jedna omezená skupina myslet, že jí musí patřit celá zem a všechna moc, nebude tam klid, protože ti ostatní to nepřijmou. Klid může nastat jen nějakým kompromisem, na který tam ale není nikdo připraven.

Anekdota s Kalouskem a Savčenkovu – stejně jako dříve s Nulandovou a Jaceňukem – ale dokládá absolutní naivitu západních politiků, kteří si myslí, že když se jim někdo vlísává do přízně, bude to ten pravý, na koho je třeba vsadit. On se ale vždy vlísává jen proto, že očekává zahraniční podporu v boji se svými domácími konkurenty. O ideje mu nejde. Proto vždy dojde k překvapenému zklamání. Možná něco podobného zažíváme i u nás. Možná i u nás si Brusel vybral své miláčky podle toho, kdo nejvíc křičí eurohujerské fráze. A i v tomto případě to bude sázka na špatné koně.