Premiér Andrej Babiš si pochvaloval, jak jsme ekonomicky předběhli Španělsko a Itálii, není to ale spíše tak, že tyto státy se o to více propadly? Nezapomíná premiér při takových výrocích trochu na to, že je v Česku hodně lidí, kteří po Novém roce budou mít vážné ekonomické problémy?

Uvědomil jsem si, že premiérova slova už tak nějak pouštím jedním uchem tam a druhým ven. V jeho slovech stále chybí obsah a argumenty, upnul se jen na reklamní výkřiky, proto nemám důvod jeho tvrzení brát příliš vážně.

Když se člověk podívá, v jaké kondici je Itálie nebo Španělsko, kde je dlouhodobě nezaměstnanost mladých do 25 let okolo 55 %, pak si nemyslím, že bychom se měli srovnávat právě s těmito státy.

V příštím roce se jistě něco ekonomicky zlomí. Myslím si, že vývoj nás dovede k nějaké změně. Už jen pro to, že budou sněmovní volby. My jen musíme udělat vše potřebné, aby to byla změna očistná, taková, která nás opět nahodí do správných kolejí. Musíme se vrátit k osvědčeným principům, že hodnotu nelze vytvořit z ničeho, že ten, kdo hodnotu vytváří a směňuje jí na trhu, nemůže se mít nejhůře ze všech díky upířím daním a odvodům pro nenasytný aparát včetně politických neziskovek okusujících svobody občanů.

Nesmíme dopustit, abychom se vrátili k socialisticko-totalitnímu nastavení země, kde nás budou obsluhovat tři zahraniční řetězce a dva internetové obchody a lidé do nich budou nosit jen peníze získané z dávek a podpor, které si vláda na jejich účet bude neustále víc a víc půjčovat. Možná budeme mít šanci zažít opět svobodu devadesátek, ale již s daleko větší zkušeností.

Desetitisíce drobných podnikatelů odtuční až na kost a budou bojovat o své přežití. To samé bude muset udělat státní aparát. Tedy pokud mu nedovolíme si dál na náš úkor půjčovat.

Až skončí kurzarbeit a další podpůrné programy, hrozí zde opravdu kolaps té nejslabší sociální skupiny? Např. samoživitelek? Jak jim pomoct?

Já si paradoxně myslím, že kolaps zažije především státní sféra. Po tom, co zažili drobní podnikatelé ve službách, v maloobchodu, OSVČ a všichni, kdo se živí přímou směnou svých poskytovaných služeb za peníze, nebudou mít žádnou ochotu z toho, co si horko těžko na trhu vybojují, odvádět něco státu. Snad nějaký ten příslovečný desátek, pokud uvidí, že za něj dostávají nějakou adekvátní veřejnou službu. Rozhodně nebudou odvádět polovinu svých příjmů. A i za tento desátek budou chtít vidět více a lépe zaplaceného zdravotního personálu v nemocnicích, hasičů v záchranném systému, policistů pomáhajících na ulicích. Maximálně jeden skleňák se všemi ministerstvy jako řídicí ústředí veřejných služeb. Nebudou chtít platit tuny lidí přisátých na státních penězích.

Ten, kdo něco umí a je schopen druhému poskytovat nějakou hodnotu, ten ji vždy smění za peníze. Ať už jsou to kadeřnice, maséři, šéfkuchaři, maloobchodní speciálky, servisy, zedníci, instalatéři, tesaři, truhláři, lékaři, zubaři atd atd.

Je třeba zásadně snížit daňové břemeno. Člověk s průměrnou mzdou odvede státu celkově téměř 65 % ze svého výdělku na daních. V peněžence pracujícím zbývá málo na uživení rodiny, a to je neúnosné. Nejsem velkým fanouškem programů jako kurzarbeit v době, kdy vláda nezakazuje chodit do práce. Bez práce nejsou koláče. Lidé musí mít motivaci pracovat a jsem si jist, že víc než sociální dávky pomáhá zdravým lidem to, když si mohou peníze vydělat vlastní prací. Proto je lepší si případně aktivně a rychle najít novou práci třeba tam, kde šikovné ruce a bystrá hlava zrovna chybí. To je lepší varianta, než když jsou zavázáni smlouvou u firmy, která jejich místo stejně už nikdy neobnoví, ale v rámci kurzarbaitu si je stále udržuje (doma).

Když už jsme u toho kurzarbeitu, dává vám smysl? Není to tak, že s jeho koncem prostě skokově zaniknou i ta pracovní místa, která byla touto státní podporou jen uměle „udržována na přístrojích“?

Smysl mi to dává v této chvíli. Když zaměstnavatel nemůže plnit roli zaměstnavatele a dávat zaměstnancům práci, protože stát zakázal jeho provoz. V takovém případě by naopak nebylo logické, aby jim dával plat bez kurzarbeitu. Po ukončení zákazů, ale kurzarbeit nepodporuji. Ale to už jsem řekl v minulé otázce.

„Nechápu, proč bychom měli mít 40 tisíc hospod. Možná se budeme divit, až skončí tato fáze uzavřené společnosti, že zjistíme, že restaurací potřebujeme jen polovinu. Naštěstí stále běží a funguje průmysl,“ pronesl předák druhé největší odborové organizace v zemi, Bohumír Dufek. Kdyby část OSVČ skončila na úřadu práce, trhu práce by to prý prospělo. Jak na jeho slova pohlížíte?

O tom, kdo na trhu přežije a kdo zanikne, musí rozhodovat jen poptávka, nabídka a zákazník. Ne politici nahodilými plošnými zákazy. A už vůbec ne nějaký populistický mimoň jako pan Dufek, který si chce vrážením klínů mezi lidi získat pozornost.

Stát má dodávat servis podnikatelské sféře a statisíce drobných a středních podnikání má tvořit stabilitu obslužnosti ve státě. Když některý zleniví nebo něco podcení, vypadne z trhu a nahradí ho jiný, přirozený koloběh jde dál.  

Restaurace a kavárny si v posledních letech prošly mnoha komplikacemi, zvláště hospody na vesnicích prošly tvrdou zkouškou (částečný zákaz kouření, EET, úplný zákaz kouření atd.). Na vesnicích jsou dnes často jediným místem, kde se lidé mohou scházet a utužovat sousedské vztahy, tato funkce hospod je podobně důležitá jako ta ekonomická.

Nenutil bych pana Dufka stoupnout si chvíli za pípu, aby si to vyzkoušel. Stačilo by, kdyby za ty svoje služby, které nyní svým členům poskytuje, vybíral na svou výplatu peníze přímo a v hotovosti. Aby přišel za každým a řekl: „Šáhni do peněženky a dej mi 300 Kč, já za ně půjdu do médií okopávat kotníky podnikatelům“. Jak dlouho by mu taková odborářská živnost prosperovala?

Je podle vás, s ohledem na současnou situaci, kdy počty nakažených klesají, na místě prodlužovat nouzový stav i za datum 20. listopadu? Ministr vnitra Jan Hamáček to bude požadovat…

V březnu bylo leccos omluvitelné. Byla zde spousta neznámých a bylo na místě postupovat opatrně. Nyní po roce zkušeností, a to i celosvětových, jako daňový poplatník skoro nechci slyšet o nějakých zákazech a příkazech. Za ty stovky miliard, které má vláda k dispozici, chci, aby se postarala s co nejmenším dopadem do běžného fungování každé rodiny. Za to si ten aparát platíme. Na to si platíme zdravotní pojištění. Na to mu dáváme každý přes 63 % ze svých peněženek a navíc nám k tomu stát nadělal ještě pěkné dluhy. Není tedy řešením, že nám vezme zbývajících 40 % tím, že zamkne provozovny, pokladny, znemožní jakýkoli příjem, uvězní nás doma s naprostou odevzdaností na papírování COVID almužny. Pokud vůbec nějaká přijde. A pokud přijde, tak jsou to peníze vypůjčené na náš vrub a budeme je muset splácet. Jsou to naše budoucí peníze, peníze našich dětí.

Nouzový stav je silný nástroj na uskutečňování potřebných kroků v krizi. Ale o to víc by měl být následně zkontrolován.

Pomáhal jsem jedné firmě získat kontakt, na který by mohli zaslat k posouzení nabídku plicních ventilátorů z Izraele, protože sami nebyli týden schopni najít správný stůl, na který tu nabídku položit. Využil jsem nejvyšších pák, psal sms přímo panu Prymulovi, nakonec i panu Hamáčkovi, který alespoň odpovídal, přeposlal jsem veškerou korespondenci jako senátor na osobní e-mail pana Hamáčka, mezi tím ta dodavatelská firma ještě na kontakty týmu nákupčích covid-19, ale bez odezvy. Situace, kdy rozhodují hodiny, ventilátory chce celá planeta, mizí pod rukama, my můžeme mít do dvou dnů 480 ks, tak jako například dodali slovenské vládě, česká vláda není schopna za 3 týdny ani sdělit e-mailovou adresu či osobu, komu se má nabídka předat, aby ji posoudil a rozhodl o ní. A těmto „krizovým manažerům“ máme věřit? Máme jim dát do ruky možnosti nouzového stavu? Máme si od nich nechat zruinovat podnikání, sedět doma a nečinně sledovat zprávy, jak nakupují nehomologovaný zdravotnický materiál s rizikem pro personál? Možná kdyby mi pan Prymula odpověděl na sms a začal ten večer řešit ventilátory místo návštěvy restaurace, mohl být dnes ještě ministrem.

Vláda měla prostřednictvím nějakého konzilia odborníků jasně a plošně vysvětlil vše, co ví o viru. Vysvětlit podstatu, vysvětlit rizika, která hrozí a co lze účinně dělat, abychom ta rizika eliminovali nebo snížili na minimum. Dát doporučení, návod jak postupovat. A pak měla nechat každého podnikatele či živnostníka, aby si sám vyhodnotil svou konkrétní situaci a přistoupil k tomu individuálně a zodpovědně. Aby mohl i nadále fungovat a sám se živit, starat se o své zákazníky, byť v omezeném režimu. Samozřejmě to má vláda kontrolovat, ne represivně, ale konzultačně, kdy přijde někdo z hygieny a řekne, kde co ještě třeba doladit, komu se co kde ještě navíc osvědčilo atp. Nikdo se nechce nakazit, dostat reputaci, že nakazil své zákazníky, ale zároveň si nikdo nechce umotat kolem krku oprátku z dluhů.

Pokud by tedy nouzový stav a tvrdá opatření trvala i po 20. 11., lze očekávat narůstající nespokojenost a také otevřenou ignoraci pravidel?

Ano lze. Půjde o holé přežití. V regionu už má většina na krku dluhy za energie, za nájmy, za zboží dodané na fakturu, kde naběhla splatnost. Nezmiňuji už vůbec rodinné hypotéky, půjčky atd. Oproti tomu praktická zkušenost, že vláda vás nikdy nezachrání, že je to čistě na vás a budou to jen lidé kolem vás, kteří vám pomohou, to přinese odpor dávat daně na něco, co nefunguje a přinese i v krizi prospěch jen někomu. Danit z toho mála bolí mnohem víc než danit v době, kdy se firmám daří. Proto bych raději nad scénářem dlouhého udržování zavřených obchodů ani nepřemýšlel. Obchody jsou přitom často papežštější než papež a hygienicky byly dobře vybaveny už v první vlně. Jako vždy zareagovaly rychleji a efektivněji, proto bych se nebál tu odpovědnost převést na ně. Nechal bych otevřeno a dal bych určitá hygienická pravidla, která podnikatelé sami vědí, že se vyplatí dodržovat. Minimálně proto, aby si nevyřadili personál z provozu. Protežovat řetězce naprosto neřeší tu deklarovanou snahu ministra Havlíčka o „snížení mobility obyvatel“. Spíš naopak, všechny dáváme dohromady na jednom místě, už ani košíky se nedezinfikují. Jde o diskriminační chování na trhu.

Mají například děti zůstat nadále mimo školy? Jaký má v tuto chvíli smysl distanční výuka?

Distanční výuka je velmi náročná pro učitele, ale i pro rodiče. Vím, jak to probíhá u nás doma. Opět bych se nebál převést pravomoci a odpovědnost níže, na samotné školy. Ony samy si nejlépe poradí a nejlépe odhadnou svoje síly.

Aktuálně jsem od učitelů dostal do mailu návrh ohledně „turnusové výuky“, kterým by se mohla vláda inspirovat. Myslím, že by školám mělo být umožněno, aby pokud na to mají děti, učitele i rodiče vybavení, učili turnusově. Bylo by jen na nich, zda to využijí. Například děti budou chodit do školy, kde paní učitelka bude mít zapnutý notebook a svůj výklad bude druhé půlce vysílat distančně, jak to dělala v minulých týdnech, když je učila z domova.

Vláda nyní pracuje na třech scénářích vývoje v prosinci, s ohledem na Vánoce. I z opozice zaznělo, že to je poprvé, co se vláda na něco připravuje dopředu. Domníváte se, že normálně prožité Vánoce jsou pro Čechy tak důležité, že si premiér Babiš nedovolí provádět zásadní omezení?

Nedokážu odhadnout, co udělá premiér Babiš, ale jak už jsem říkal, mohou zachránit statisíce pracovních míst u desetitisíců podnikatelů, služby dnes u nás zaměstnávají 60 % pracujících a oproti průmyslu, který zaměstnává jen 30 %, služby opravdu trpí.

Obávám se, že letošní vánoční sezona, natož pak nějaká vánoční pohoda mezi lidmi, je nenávratně pryč. Obchodníci mají sezonu od půlky října do konce ledna. Jakmile to nečekaně zdrcneme na 14 dnů před Štědrým dnem, pak to nikomu nic dobrého nepřinese.

Ministr vnitra Jan Hamáček plánuje zřízení parlamentní vyšetřovací komise pro analýzu chyb před druhou vlnou koronaviru. Je to podle vás dobrý nápad?

Z chyb je potřeba se poučit tak, aby se na ně nezapomnělo. Za 3 roky si nikdo nebude pamatovat, co kdo udělal a řekl. Zároveň bych byl nerad, kdyby to bylo zneužito k předvolebnímu boji v příštím volebním roce do Poslanecké sněmovny. Takže pokud půjde opravdu o hledání „nejlepší zkušenosti“, abychom chyby neopakovaly, tak ano, je to dobrý nápad.

Pro pana Hamáčka bych měl hned jeden námět – zkontrolovat, jak vláda v nouzovém stavu vůbec komunikuje a proč není schopna tři týdny sdělit jméno či e-mail kompetentní osoby, která by rozhodla o nabídnuté dodávce 480 ks nedostatkových plicních ventilátorů? Pan Prymula nekomunikuje vůbec, pan Hamáček tak, aby se neřeklo. A to i na apel senátora. Jaké možnosti má pak běžný občan, úřad či firma? Ale o tom už jsem mluvil v předchozí otázce.

Měly by výstupy této vyšetřovací komise být politické nebo i trestně právní? A vůči komu?

Hmotná odpovědnost za prokazatelné způsobení škody u politiků i úředníků je v pořádku. Tady ale těžko rozklíčujeme, kdo konkrétně chybu udělal. Vláda je kolektivní a nese sdílenou odpovědnost, takže moc nerozumím tomu, jak si to pan Hamáček představuje, protože pokud se najdou chyby, on na nich bude mít velký podíl jako vicepremiér a šéf krizového štábu. Nouzový stav je režim, který všechny podivnosti přikryl. Roušku, která stávala pár korun můžete nakupovat za stokoruny až tisíce a je to v tomto režimu v pořádku, je přece nouze, ne? Proto se nemusíme dívat nalevo napravo.

Kdo podle vás během druhé vlny koronavirové krize nejzásadněji pochybil?

Celá vláda. Využila krizi na úkor podnikatelů a hospodářství jako svůj předvolební marketing, prodávala premiéra jako vůdce, červený svetr jako spasitele. Místo, aby poskytla účinnou pomoc v první linii, podle toho, jak si kdo řekne a co bude potřebovat, centralizovala na sebe velkou odpovědnost, chtěla být hodně chválena a chtěla pochvaly i za věci, které nemohla ovlivnit. V lidech vytvořila dojem, že se o ně postará, zachrání jejich životy a teď tedy musí nést stejně velkou měrou odpovědnost za negativní následky. Nelze si nechat navýšit pravomoci a pak se tvářit odpovědně jen když se daří.