Jak vidíte dnešní situaci ohledně energetické bezpečnosti v ČR a EU?

 

Situace v energetice je do jisté míry specifická, protože dnes už to bez energie zkrátka nejde. Stát, který disponuje zásobami primárních energetických zdrojů, je ve značné výhodě. To se nedá říct o státech Evropské unie.

 

Evropa jako taková je závislá na dovozu primárních energetických zdrojů z cca 53 procent. Z toho z velké části na dovozu z Ruska, ať už jde o ropu nebo zemní plyn. Z toho důvodu je energetika politicky tak zajímavá, protože je možné díky závislosti na dovozu energetických zdrojů vytvářet tlak na oblasti na importu závislé. "Sedět" na zásobách zemního plynu je zkrátka výhoda a být energeticky závislý nevýhoda.   

 

O této oblasti se ví již dlouhodobě, ale nikdy nevedla k velkým úspěchům. Čemu to přičítáte?

 

Evropská unie o tomto problému ví již dlouho. Ale teprve počátkem roku 2014 si EU začala důsledně uvědomovat, jak nekomfortní situaci ohledně plynu má. A přesně v tu dobu se objevily první náznaky vzniku Energetické unie. Problém byl často v tom, že mnohem více je na Rusku závislý východ EU. Zatímco západní státy jsou závislé minimálně. To se projevilo například u projektu Nabucco, který měl zásobovat jihovýchodní a střední Evropu, ale nebyl nakonec realizován. 

 

Původně mělo jít především o společné nákupy plynu, které podporuje Polsko. A nyní?

 

Celý koncept se přehoupl úplně do jiné roviny. Jde opět o obecné energetické cíle, které budou složitě implementovatelné. Co vidím jako vysokou přidanou hodnotu je snaha o rozvoj energetické infrastruktury. To je dnes pro Evropu klíčové, implementace reverse-flow plynu a propojování trhů. Díky tomu je vlastně dnes dodáván plyn na Ukrajinu i v případě, že jsou omezeny dodávky plynu z Ruska. 

 

Dostatečné propojení Evropy je proto klíčové. Navíc se můžeme oprostit od ruské závislosti a dovážet např. LNG z USA nebo Blízkého východu a přepravovat jej pomocí infrastruktury po Evropě.

 

Je Evropa nyní v situaci, že je nutné bát se nedostatku plynu? Nebo v případě výpadku jednoho zdroje, bude nahrazen jiným?

 

Sice se energetická závislost na Rusku skloňuje často, ale nemyslím si, že to je aktuální hrozba. Rusko exportuje do Evropy naprostou většinu svého plynu a navíc Gazprom generuje 9 % rozpočtových příjmů ruské vlády. Gazprom by se navíc nezbavil svého klíčového trhu.

 

Pracuje se sice na vzniku nového plynovodu Power of Siberia pro zásobování Číny, ale to pro Evropu není ohrožení v pozici majoritního odběratele exportovaného plynu Gazpromu.

 

Navíc jsou zde neustále tendence k výstavbě nových plynovodů, ať už je to rychlá náhrada zrušeného South Streamu novým projektem Turkish Stream nebo dohoda o zdvojnásobení kapacity Nord Streamu. Z toho je jasně vidět, že Rusko chce plyn do Evropy dodávat. Gazprom se chce především vyhnout Ukrajině, se kterou má dlouhodobé problémy s placením za dodávky plynu. Nyní se pohybuje závislost Evropy na dovezeném ruském plynu kolem 30 procent. Ale podíl postupně klesá a naopak roste dovoz plynu vytěženého v Severním moři. Navíc jsou zde stále volné kapacity v LNG terminálech. Již tento rok by měl být uveden do provozu terminál na severu Polska a další by měly přibývat.

 

K tomu je ale důležité propojení infrastruktury v EU, zajistit reverse flow propojení a podobně. Dále není jediným problémem Rusko. Část importu pochází z Alžírska a Libye. Ani tam se nedá vyloučit vyhrocení situace a mohlo by se stát, že by byly dodávky omezeny. Není to tedy pouze o Rusku. 

Jak jste zmínil, Gazprom se chce především vyhnout Ukrajině. Co říkáte na to, že Gazprom oznámil, že od roku 2019 přestane dodávat plyn do Evropy přes Ukrajinu?

 

Co Gazprom prohlašuje a chce, je jedna věc. Nejdříve ale musí najít alternativní cestu do Evropy. Přes 90 procent svého plynu Gazprom dodává do Evropy, co by s ním jinak dělal? Druhá věc je, jak to bude pojaté finančně. Gazprom má kontrakt na přepravu plynu se Slovenskem a Bulharskem, který vyprší až v roce 2028 respektive 2030. Do té doby z něj musí platit i v případě, že žádný plyn přes Ukrajinu a následně Slovensko posílat nebude. Někteří odborníci tvrdí, že by to mohlo Gazprom přijít až na miliardu euro. Obávám se, že to si Gazprom nemůže dovolit.

 

Kvůli sporu Evropské komise s ruským Gazpromem byl zrušen plynovod South Stream, proč by měl fungovat právě Turkish Stream?

 

Turkish Stream má tu výhodu, že nejde přes území EU a není tak v rozporu s třetím liberalizačním balíčkem. South Stream měl končit v Bulharsku, zatímco Turkish Stream končí v Turecku. To byl hlavní problém, a proto odklon od původní trasy. Plyn dodaný Turkish Streamem bude až následně proudit do Evropy, ale i zde je limitem přepravní infrastruktura plynu z Turecka do Evropy.

 

Existují jiné způsoby, jak zajistit dodávky plynu do Evropy?

 

Samozřejmě, že existují. Již dnes se podíl proudícího ruského plynu do Evropy pohybuje kolem třiceti procent a měl by klesat. Naopak ostatní zdroje stoupají. Teď je řeč především o plynu z Norska a plynu dovezeného z LNG terminálů. Tady se dá hovořit i o poměrně stálém zdroji, který by neměl být výrazně ohrožen. 

 

Často zmiňujete roli LNG v Evropě. Vídíte v LNG velkou budoucnost?

 

Největší budoucnost bude podle mého právě v LNG. Jeho import do Evropy by se podle některých zpráv mohl do roku 2020 až zdvojnásobit a to hlavně ze zdrojů v Austrálii a Spojených státech. V téhle otázce bude hodně záležet na vývoji spotřeby plynu v Evropě, kterou může ovlivnit hlavně energetika. Pokud se energetický mix EU přikloní k plynu jako záloze k obnovitelným zdrojům, určitě to s poptávkou významně pohne směrem nahoru. Momentálně je největším limitem cena plynu, která není při využití k výrobě elektřiny konkurenceschopná k uhlí. Uvidíme, jak se projeví reforma trhu s emisními povolenkami na ceně elektřiny z uhelných zdrojů. Podle toho se bude dát lépe hodnotit.