Kdy jste se naposled podíval do Ruska či na Ukrajinu a jaké pocity to ve vás zanechalo?

To už budou více než dva roky. Pocity byly a jsou velice depresivní, a tak se stýkám už jen s lidmi, kteří skýtají určitou naději, že se ten sestup a návrat v čase zpět k říši zla jednou zastaví.

Nedávno mi napsal kamarád z Novosibirsku, který mi tady v Česku vychvaloval Vladimira Putina a říkal, že Souostroví Gulag jsou hlavně smyšlenky, že to v Rusku začíná být horší a horší. Třeba protiteroristická opatření zdražují mobilní volání a internet. Měl z režimu už trochu jiné pocity. Já to moc vyhodnotit nedokážu a nechci soudit. Jak byste to vyhodnotil vy?

To, co popisujete, je v Rusku nazýváno přesunem pozornosti od televizoru k ledničce. To, že většina lidí nechce znát pravdu, pokud není zrovna lichotivá, není specificky ruskou vlastností. Proto si raději idealizují Stalina a odmítají pravdu o systému, který byl ve své podstatě zločinný. Tolik mrtvých a tolik lidských tragédií neměla dosud na svědomí žádná jiná ideologie. Nacionální socialismus v Německu a fašismus v Itálii také nabízely zázračné řešení cestou nenávisti a vraždění. Jenže internacionální socialismus sovětského typu se šířil po celém světě jako lepra a trval mnohem déle. Všude, kde byl aplikován, způsobil prudký pokles životní úrovně, lidské tragédie a množství hrobů. Čím zaostalejší země, tím krvavější byly důsledky. Společným rysem všech těchto zemí byla propaganda, která svalovala vinu za důsledky nefunkčního systému a jeho neschopných vykonavatelů na vnějšího nepřítele. Současný stav Ruské federace důsledkem nemocné společnosti, v níž neproběhla debolševizace, je také vážný. Nemoc se dá léčit až po stanovení přesné diagnózy. Léčba příznaků tyto příznaky jen částečně potlačuje. Pokud není odstraněna příčina onemocnění, výsledky jsou takové, jaké dnes vidíme v Rusku a dalších postsovětských autoritativních režimech. Léčba ještě pořádně nezačala ani na Ukrajině a řadu příznaků, byť v mnohem mírnější formě, vidíme i u nás.

Na druhou stranu zákaz účasti ruských atletů na olympijských hrách v Brazílii byl hlavně ideologický, nebo ne?

Netuším, jaké motivy byly ve hře. Nicméně není snad žádnou novinkou, že v SSSR sloužil vrcholový sport jako jeden z nástrojů propagandy, a tak byl doping jeho samozřejmou součástí. Mentalita společnosti v Rusku se od těch dob příliš nezměnila. Takže odhalení státní účasti na podvodech lze nepochybně vidět v souvislosti s ideologií nostalgie po dobách sovětské totality.

Je v pořádku, že je kvalita a důvěryhodnost neziskovek ve světě hodnocena podle systému, který vypracovala administrativa USA?

Toto není téma, kterým bych se kdy zabýval. Leč selský rozum i Bible mi radí, že bychom měli stromy soudit podle jejich ovoce a systémy podle jejich přínosu ke kvalitě života občanů. Lépe než statistika o kvalitě systémů a států vypovídá „hlasování nohama“. A to dává za pravdu USA spíše než Rusku. Takže proč nepoužívat osvědčené algoritmy a vymýšlet místo nich nějaké „jiné za každou cenu“? Ta cena je příliš vysoká, jako všechny experimenty prováděné na živých lidech.

Jak byste se choval k člověku, který je rozený Čech a po požití určitého množství alkoholu se přizná, že poskytuje informace ruským bezpečnostním složkám?

Poradil bych mu, aby požádal o občanství Ruské federace a odjel tam nahradit ty, kteří houfně odtamtud emigrují, protože nevěří v budoucnost Ruska v dohledném horizontu.

Jaké měla podle vás administrativa Vladimira Putina pocity po brexitu?

Škodolibou radost. Jako ostatně z každé slabosti, kterou projevují demokratické státy a státy, které k demokracii pomalu směřují. Munice pro propagandu, odvádějící pozornost od skutečných viníků neúspěšné domácí ekonomiky, není nikdy dost.

Jak dlouho ještě vydrží režim Vladimira Putina?

Do té doby, než nad televizorem zvítězí lednička. Putin zatím dokonale balancuje zájmy jednotlivých skupin oligarchů a silových struktur. Skutečnost, že všichni mocní přesouvají své kapitály a potomstvo na „zahnívající Západ“, vypovídá o tom, že ani ti nejlépe informovaní příliš v budoucnost současného systému vládnutí nevěří. Nostalgie po geniálním manažerovi Stalinovi a SSSR jako program nestačí, pokud chybí odvaha a možnost nastolit všechny atributy, na kterých SSSR stál: absolutní diktatura, izolovanost od zbytku světa, totální cenzura, deponování kreativních konstruktérů v takzvaných „šaraškách“ a kreativních občanů, kteří nejsou zapotřebí pro vývoj zbraní hromadného vraždění, do gulagu.

Mám kontakt s člověkem, který se staví velmi na stranu Výboru 25. ledna Igora Strelkova alias Girkina. Vidí v něm opoziční politické hnutí vůči Putinově vládě a prý by to mohlo být v budoucím Rusku vládnoucí hnutí. Co si o tom myslíte?

Girkin, byť důstojník KGB, trpí nostalgií po carském Rusku. Vystupoval dokonce v rekonstrukci významných bitev Občanské války v uniformě velitele Bílé armády, přesněji antikomunistických kozáků. Jeho angažmá v takzvané Novorossiji si vysvětluji tím, že tato území před revolucí patřila do oblasti „Vsevelikogo vojska donskogo“. Jeho romantickou představu o obnovení ruského impéria Putin zklamal, protože separatistům neposkytl otevřenou vojenskou podporu a postupoval svou oblíbenou metodou „pláště a dýky“. Takže se rozešli ve zlém a Girkin to kupodivu přežil. Jeho Výbor je rozhádaný, opustil jej Limonov a další pofiderní figury. Silnou stránkou V. V. Putina je právě rozeštvávání opozice a manipulace lidmi. Dokáže ohrozit i velmi chytré a ekonomicky silné oligarchy. Jak dopadl Chodorkovskij, je všeobecně známo. Naposledy se Putin pustil dokonce do Viktora Vekselberga. Girkin na Putina nemá.

Jak vnímáte Parlamentní listy? Jsou, nebo nejsou součástí proputinovské propagandy?

Parlamentní listy jsou, svým způsobem, prospěšné proputinovské propagandě. Svým obsahem se blíží pojetí politického bulváru, protože přispívají k chaotickému pohledu na svět a publikují množství protichůdných materiálů, aniž by se zabývaly pracným ověřováním informací z více nezávislých zdrojů. Což vede k situaci velice žádoucí pro politiky, kteří používají metod popsaných již Machiavellim: Občané rezignují na své občanské postoje a povinnosti se závěry – pravdu stejně nelze poznat, všichni lžou, všichni kradou, svět řídí zednáři, ilumináti, Bilderberg, „vrazi z Volstrýtu“ a tak dále ad libitum. Moc přitahuje lidi morálně méněcenné, jak si všiml již Einstein. Demokracie a občanská společnost je jedinou účinnou obranou proti zneužití moci. Leč ta nevznikne dekretem, zákonem či revolucí. K té společnost v těch úspěšných a šťastnějších zemích dospěla evolucí. Tam jsou lidi ochotni přiznat svůj podíl na stavu společnosti a chovají se podle toho. Pro predátory je demokracie špatné prostředí, ti úspěšně loví v kalných vodách všeobecného chaosu. Obávám se, že k jeho trvání spíš přispíváte.

Nevím, jestli jste se někdy vzhledem ke zpravodajským službám Ruska cítil jako paranoik? Nicméně jaké byste měl rady pro člověka, který se tak začíná cítit?

Osobně znám celou řadu lidí ze zpravodajských služeb Ruska. Jsou mezi nimi ti nejrůznější lidé. Je ale pravda, že ti lidsky vyzrálí a moudří tyto služby při první příležitosti opustili. Někdy až odchodem do penze, protože s tygra se nedá tak snadno seskočit. Vždy je lepší nacházet s lidmi odlišného systému hodnot nějaké společné hodnoty a formou přátelské diskuze prověřovat a korigovat názory své i názory protistrany. Gradování zloby je kontraproduktivní. Dobré české pivo je skvělým mediačním prostředkem.