Pane podplukovníku, jak veteránské sdružení v těchto dnech prožívá připomínky výročí konce druhé světové války? A co si z nich symbolicky máme podle vás vzít my? Máme vlastně mezi sebou ještě nějaké válečné hrdiny ze světové války?
My sdružujeme vojáky, kteří působili v zahraničních misích po roce 1989. První nasazení našich vojáků se týkalo Perského zálivu v letech 90-91, takže jsme relativně také generace, která nezažila druhou světovou válku, s kterou jsou květnové oslavy osvobození Evropy od fašismu spojené.
Ale dobře známe - a 20 let s nimi spolupracujeme - vojáky z druhé světové války. Ti pomalu umírají. Květnové oslavy jsme brali jako jejich oslavy – jako poděkování právě těmto vojákům. Sebrat se v protektorátu, který vznikl na přání Hitlera, z toho relativního tepla a odejít do neznáma, ať už se dostali na východní nebo na západní frontu, tak to opravdu klobouk dolů.
Odešli a bojovali proti fašismu. Mnozí ztratili život. Májové slavnosti jsou proto oslava těchto našich dědů. Měli to nesrovnatelně, opravdu nesrovnatelně těžší.
Stále mezi námi někteří žijí. Teď jsem byl například na Vítkově, znám je všechny. I mnozí naši členové jsou činní v legionářské obci, aby mohla stále fungovat. Je to jejich svátek. My v pozadí tleskáme. A říkáme: Díky, byli jste stateční, že jste nechodili montovat do fabriky, co vám řekli.
A když se podíváme na současné války…
Když se podíváme na války teď, obecně, protože tohle výročí nám umožňuje pohlížet na ně zpovzdálí a přemýšlet, tak si řeknete: Kdo ty války potřebuje? Proč k nim dochází? Vyučuje se někde ve škole, co je to válka, jako ozbrojený konflikt států, a ne občanské nepokoje lokálního charakteru?
Od druhé světové války neuplynul ani jeden den, aby někde na světě nějaká válka neprobíhala. Naši vojáci jezdí už přes dvacet let do válečných konfliktů, ale ne s cílem něco tam urvat, s cílem zabrat kus jejich země. Ale aby byl klid. Aby nikdo zase nevyrostl tolik jako Hitler.
My jsme v těch zemích vždy působili jako síla, která stabilizovala a „roztrhla“ ty dvě válčící strany od sebe – vy nalevo, vy napravo, ve středu je zóna separace, tady jsme my a tady bude pořádek.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
