Masarykova univerzita prezentovala záměr poskytovat podporu studentům, kteří chtějí jako dobrovolníci pomáhat uprchlíkům. V čem spočívá?

Rozhodli jsme se přispět k věcnému řešení problémů s uprchlíky, a to konkrétně dvěma způsoby. Jednak jsme nabídli odbornou pomoc státu, což navazuje na naši dlouholetou spolupráci s azylovým zařízením v Zastávce u Brna. Kolegové z pedagogické fakulty pracují s dětmi lidí, kteří jsou tam umístěni. Naši studenti práv tam pomáhají azylantům s právními otázkami. Druhý pilíř je zaměřený na podporu dobrovolnických aktivit našich studentů, protože považujeme za rozumné, aby si tento významný společenský problém sami „osahali“. Pro tyto účely jsme zřídili stipendijní program, z něhož mohou získat příspěvek například na svoje cestovní náklady do azylových zařízení nebo přímo na hranici Evropské unie. Využíváme k tomu prostředky z darů, které univerzita dostává, a tam, kde je program součástí praxe studentů, využíváme stipendijní fond.

Je pravděpodobné, že počet cizinců, s nimiž bude třeba v ČR pracovat, poroste. Uvažujete o rozšíření této pomoci?

Zatím je u nás ten problém v podstatě neviditelný, protože počty uprchlíků jsou minimální. Pokud by narostly, jsme připraveni spektrum těchto aktivit rozšířit. K naší stávající nabídce je stát vstřícný a pomoc vítá. Jednáme i s hospodářskou komorou, protože některé podniky mají zájem poskytnout azylantům práci. Jako univerzita můžeme dál například nabídnout jazykový trénink, naše centrum jazykového vzdělávání vytvořilo v minulosti speciální učebnici češtiny pro potřeby imigrantů, protože jejich potřeby jsou jiné než u lidí, kteří se česky učí v akademickém prostředí.

Jak hodnotíte celkovou imigrační situaci v Evropě. Kancléřka Merkelová řekla, že Německo přijme všechny syrské uprchlíky, Německo pak začalo s kontrolami na hranicích…

Nechci komentovat výroky paní kancléřky Merkelové, nevidím ale příliš velký rozpor mezi tím, že řekla, že přijme všechny syrské uprchlíky a že pak byly zavedeny hraniční kontroly. Německo dalo najevo, že přijme ty lidi, kteří utíkají před válkou a že bude vracet ekonomické migranty. Tato migrační vlna, které teď čelíme, je nepochybně významným společenským problémem, na druhé straně není z hlediska historie ničím mimořádným; migrace je něco, co se v tomto prostoru historicky opakovaně odehrává. Rád bych se proto vyhnul krajním reakcím. S problémem je třeba zacházet racionálně. Snažit se porozumět příčinám, možným rizikům, důsledkům a dobře odhadnout rozměry problému. Myslím, že je třeba se střízlivě se situací vyrovnat. A zdá se mi, že převládly krajní hlasy názorového spektra – buď ty, které odmítají jakoukoli pomoc a svědčí o velkém strachu z uprchlické vlny, nebo hlasy volající po úplné otevřenosti. To jsou podle mne krajní reakce, které nebývají úplně rozumné. Očekávám, že za některé projevy, které v poslední době zazněly ve veřejném prostoru, se bude část jejich aktérů po čase stydět a přizná si, že jim ujely nervy.

Kde se bere ten strach u nás? Může za to ideologizace problému?

Významnou zásluhu na exaltovaných reakcích mají politici. A nebojím se říct, že toto téma velké části politické scény vyhovuje. Hodí se totiž k mobilizaci voličů tématem, které například u nás nemá aktuálně reálný základ, avšak umožňuje politikům část veřejnosti oslovovat a udělat z něj součást politického marketingu. Všimněte si, že se už několik měsíců v České republice debatuje jen o uprchlících a mnohem méně třeba o tom, že stále nemáme funkční dopravní infrastrukturu, nebo o politické korupci. Je to politicky vděčné téma, uprchlíci tady nejsou, ale s veřejností se mohou hrát „divadelní hry“, v jejichž rámci na hranicích pochodují policisté, mobilizuje se armáda a předvádí se odhodlání.

Je u nás z tohoto pohledu prostor pro novou extrémně zaměřenou stranu?

Ne, u nás vlastně všechny politické strany zaujaly vůči uprchlíkům téměř krajní pozici. A to ve mně vzbuzuje velké obavy a podezření. Zdá se totiž, že se všechny strany sešikovaly na jednom stanovisku, a to se stává málokdy. Dnes všechny říkají v podstatě totéž – od komunistů až po ODS. To mne děsí, to není normální situace. Mluvím o etablovaných parlamentních stranách, ne o extrémistických subjektech.

Rektor olomoucké univerzity Jaroslav Miller řekl, že mu z našich médií v souvislosti s uprchlíky „vstávají vlasy na hlavě“. Jaká je podle vás jejich role?

Nedomnívám se, že je to tak špatné, na rozdíl od politické scény jsou podle mne média názorově rozprostřena šířeji a zaznívají v nich hlasy z různých stran. V tomto případě mám pifku více na politiky než na média. Tím neříkám, že všechna informují skvěle, mediální zkratky ovšem neodvratně vedou k vytrhávání příběhů ze souvislostí, média vyhledávají extrémní případy, ale to je v dnešním mediálním světě asi logické. Za současnou situaci bych se na média nezlobil, naše mediální scéna není tak uniformní jako ta politická.