Jaký je hlavní smysl připomínání druhé světové války, i když to letošní 75. výročí jejího konce ve světle trvající pandemie možná takřka zanikne?

Musíme si neustále připomínat, jaké riziko hrozí, když se lidé nechají strhnout jakoukoli nenávistnou ideologií, abychom tuto chybu již nikdy nezopakovali a nedopustili opakování hrůz, které za sebou zanechaly miliony obětí a rozvrácený téměř celý svět.

Co si myslíte o čím dál častějším přístupu k hodnocení druhé světové války, že všechnu tuto hrůzu způsobili jacísi „nelidé“, nacisté, a nikoli příslušníci jednoho velkého, kulturního a civilizačně velmi vyspělého státu, který si tehdy vsugeroval, že může všechno, neboť je „über alles“?

Nebylo by správné ani spravedlivé házet Němce do jednoho pytle, protože zdaleka ne všichni souhlasili s nacismem. Dnes navíc můžeme neonacistické tendence pozorovat napříč státy. Je tedy namístě upozorňovat na zvrácenost této ideologie, bez ohledu na to, v jakých zemích ji lidé vyznávají.

Bývalý prezident Václav Klaus k letošnímu výročí uvedl, že viníci této hrůzné války, resp. jejich potomci, se už oklepali a začínají ji vykládat novátorsky. Její příčinu a svou vlastní vinu zamlčují. Zdá se jim, že přišel čas konstruovat novou budoucnost, do které se události druhé světové války nehodí. Dala byste mu za pravdu, že je v zájmu nějaké budoucnosti přepsat realitu největšího válečného konfliktu v dějinách?

Snahy o přepisování dějin byly, jsou a budou. Jsem přesvědčena, že zejména pokud jde o totalitní režimy, musíme se neustále pokoušet hledat a zveřejňovat maximum informací. K tomu slouží například Ústav pro studium totalitních režimů, i proto vzniklo Muzeum paměti 20. století v Praze, zřizovatelem je hlavní město Praha. Je úžasné, že zastupitelé, napříč politickým spektrem pochopili a uznali nutnost vzdělání v oblasti novodobých dějin. Bohužel, zápasíme ještě s prostorami, ve kterých bychom mohli začít fungovat i pro veřejnost. Zatím se nabízí jako vhodný pouze Dům pážat. V České republice vnímám jako mnohem větší riziko snahu o přepisování dějin v období mezi léty 1948 až 1989. Hrůzy komunistického režimu však nesmí být bagatelizovány či dokonce zamlčovány.