Jak byste celkově vyhodnotila letošní rok v ČR? Byla politická situace lepší, nebo horší než jindy?

Vnímám, že v letošním roce jakýsi posun byl znát: Vzhledem k tomu, že máme novou vládu, která klade větší důraz na sociální témata nebo témata, která souvisí s rovnoprávností žen a mužů. Ale připadá mi, že po tom roce je ještě málo konkrétních, hmatatelných věcí, takže většina slibů zůstává stále jen sliby, spíš na papíře. Nic moc konkrétního se toho za rok ještě nestihlo. Ale oproti předchozím konzervativním vládám vnímám posun. V tom se politická situace změnila.

Mohla byste upřesnit, uvést nějaké příklady toho, co se podle vás podařilo, a co tedy naopak zůstalo zatím jen na tom papíře?

Pokud bych to vztáhla k oblasti, kterou se zabývám nejvíce, tedy rovnost žen a mužů, tak vláda má v programovém prohlášení mimo jiné uvedeno, že bude podporovat vyšší zastoupení žen v rozhodovacích pozicích. Když se podíváme, co vláda schválila či neschválila, podařila se úžasná věc – vláda přijala novou strategii pro rovnost žen a mužů na příštích pět let. Na druhou stranu někdy kolem poloviny prosince odmítla vláda změnit negativní postoj ke směrnici Evropské komise, která řeší vyvážené zastoupení žen a mužů v dozorčích radách obchodních společností. Zde se bohužel postoj nezměnil. Další věc, která se neustále odkládá, je novela volebního zákona, která by zavedla kvóty pro sestavování kandidátních listin pro krajské a parlamentní volby, a kdo ví, kdy ji bude projednávat a jak se k ní postaví. Dle toho, jak se postavila ke směrnici, začínám mít obavy, že ani tohle nemusí dopadnout dobře. To je tedy konkrétní příklad něčeho, co je sice v programovém prohlášení, ale má-li vláda přijmout patřičné kroky, které by skutečně měly nějaký dopad, tak politická vůle chybí.

Vy jste ovšem členkou Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Nemůžete právě díky tomu dané věci lépe prosadit?

My na těch věcech pracujeme, ale Rada vlády je pouze poradní orgán vlády. Podíleli jsme se například na zmíněné pětileté strategii. Co se týče kvótového zákona, tam já jsem navrhla usnesení, které bylo vládou přijato jednomyslně. V tom, co rada dělat může, funguje velmi dobře. Ale pokud chybí politická podpora, tak to stejně k ničemu není. Nemůžeme vládě přikazovat, co má, nebo nemá dělat. Můžeme jen radit a lobbovat.

Kvóty jsou dost kontroverzní téma, to vy sama asi víte nejlíp. Přesto zrovna v tomto roce se v některých směrech téma posunulo dál, například v rámci stranického referenda ČSSD a podobně. Asi se vám lobbing začíná dařit, ne?

Máte pravdu, že třeba ČSSD je jedna z mála stran, která podporuje jak zmíněnou směrnici, tak změnu volebního zákona. Jeho návrh je už součástí legislativního plánu vlády, to nejvíc tlačí ČSSD, která s tím přišla, jmenovitě ministr Dientsbier. Ale bohužel zbylí dva koaliční partneři vlády – KDU-ČSL a ANO – tyto snahy blokují. Je to v případě ANO smutné, když právě toto hnutí nominovalo ze svých řad eurokomisařku Věru Jourovou, která zmíněnou směrnici podporuje, dokonce to je jedna z jejích priorit v rámci její agendy eurokomisařky. Její vlastní strana ji v tomhle vlastně potopila. To je smutné a překvapuje mě to o to víc, že ANO je světlou výjimkou mezi českými politickými stranami, co se týče zastoupení žen ve vedoucích pozicích – opakovaně ve všech volbách jsou oni se zelenými jediní, kteří mají ženy opravdu na volitelných pozicích. ANO nominovalo ženu na post eurokomisařky, mají ministryni ve vládě, máme dvě primátorky, z toho historicky poprvé v Praze – opět za ANO. Proto moc nerozumím, proč potom právě tato strana odmítá přijmout opatření, která vůči ostatním stranám prosadí to, co oni sami už dělají. Možná se obávají, že by tím přišli o nějakou svou konkurenční výhodu.