V Evropské lidové straně jste začali řešit více romskou problematiku. Na začátek ocituji část tweetu „10 let Romské strategie EU nic nezměnilo v těžké každodenní realitě Romů“. Jde o slova europoslance Petra Polláka, který hovoří o „novém začátku“. Než se dostaneme k jeho konkrétnímu dokumentu, který byl lidovci přijat, jak to vidíte vy? Nezměnilo se za 10 let nic? Selhaly veškeré integrační procesy?

Jde o poziční dokument k romské problematice.

Řada projektů jde do nesmyslností a nemá žádné výsledky. Chceme, aby problematika během dalších deseti let nestagnovala.  

Je nutné začít znovu, jinak a lépe? Souhlasíte s návrhy europoslance Polláka? Za chvíli se k nim dostaneme konkrétně.

Pan Pollák je expert ze Slovenska, byl šéfem legislativní skupiny ve vládě, která pomohla např. podpořit romštinu jako vysokoškolský předmět. Vždy trval na tom, že Romové musí chodit do školy a pracovat. Je k romské menšině tvrdý. Kdo jiný by to měl říkat, než Romové v Evropském parlamentu? Navíc není sám. Romští europoslanci chtějí s touto problematikou něco dělat. Od nich zní návrhy úplně jinak. Zatímco mě by mohl někdo nařknout za rasismus, od nich to Romové berou. 

„V Európe máme milióny Rómov, ktorí žijú v chudobe, katastrofálnych podmienkach, bez prístupu k pitnej vode, kanalizácii a základnej infraštruktúre, sú bez vzdelania a tým pádom bez uplatnenia na pracovnom trhu,“ upozornil Pollák pro europskenoviny.sk. Je to tak špatné?

Ano. Zabývám se romskou problematikou šest let. Navštívil jsem desítky romských komunit. Opravdu jsou dnes komunity, které žijí jako ve středověku. Mají hliněné podlahy, nemají zavedenou elektřinu, používají ke svícení svíčky, žijí kočovným životem.

Konkrétně zazněly požadavky na více investic v infrastruktuře pitné vody, protože každý třetí Rom žije bez pitné vody doma, požadavky na středoškolské vzdělání pro Romy, podpůrné doučování. Varování před tím, že část romských dětí nenavštěvuje školu. To jsou výzvy z twitteru EPP. Jenže tohle jsme už v minulosti slyšeli. V čem je teď iniciativa jiná? K jaké dojde změně?

Máme konkrétní programy. Udělali jsme projekt sociálního bydlení, který vychází z úspěšného slovenského modelu. Pokud romská rodina nemá dluhy, chodí do práce, děti do školy, mohou si požádat o sociální bydlení. Pokud splní parametry, je jim udělena půjčka a postaven dům z unimobuněk. Je to něco jako ve Vsetíně postavil Jiří Čunek. V těchto domcích pak mohou žít. Z absolutní chudoby se mohou dostat do důstojnějšího prostředí. Tyto domky se pak mohou rozmontovat a lidé přejdou do normálního bydlení. Na Slovensku se to vyzkoušelo a řada lidí z těchto buněk přešla do vlastního bydlení a jsou normálně zařazení do běžného života. Je potřeba pozitivní příklady ukazovat. Romové nepotřebují dávky, ale příležitost, aby na sebe začali být hrdí. Pak jsou schopní spoustu věcí změnit. 

Promiňte, ale právě stěhování do tzv. čunkodomků ve Vsetíně bylo tvrdě kritizováno a podmínky pro život byly dost odsuzované. Proběhla i nějaká soudní jednání…