Paní ministryně, co říkáte na rozhodnutí Ústavního soudu, které osm měsíců před volbami změní volební systém? 

Mé vnímání celé věci je hodně poplatné tomu, že jsem právník, takže mě téma i osobně velmi zajímalo. Víc než politicky jsem na celou věc hleděla jako právnička a hledala si různá fakta. Určitě to načasování není správné a nemá smysl to více rozebírat. To prostě nemá obhajobu. Pana profesora Filipa si nesmírně vážím, je to můj kantor, učil mě ústavní právo a dělala jsem u něj kdysi zkoušku. Velmi ho jako odborníka respektuji, ale tady cítím zklamání. Zejména proto, že tady podle mě Ústavní soud zafungoval jako třetí komora Parlamentu a taková role mu nepřísluší. 

Pokud politici nevezmou rozum do hrsti, a ono jim nic jiného nezbude, de facto to může vyvolat ústavní krizi. Domyslel to vůbec někdo? Kdyby se nenašla shoda, nešlo by ve volbách přepočítat voličské hlasy na jednotlivé mandáty. Nevznikl by nový Parlament, vláda by fungovala dál, nemusela by ani podat demisi, což také není v pořádku. Voliči musejí dostat právo vystavit vládě a vůbec celé politické reprezentaci vysvědčení. Nesmíme dopustit, aby hrozilo, že nebude ustavena nová Poslanecká sněmovna. Nakonec stejně politické scéně nezbude nic jiného než se na podobě volebního zákona domluvit. 

Upozorňuji, že jde o volební zákon a musí být schválen jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, což je asi největší kámen úrazu. V této věci nemůže Sněmovna senátory přehlasovat. Je to pochopitelně správné v daném případě. Jde o demokratickou pojistku. O to složitější ale bude novou podobu pravidel domluvit, protože zbývá nějakých osm měsíců, od kterých je třeba odečíst čas na podání kandidátek. Proč to přišlo tak krátce před volbami, když ten systém tu máme dvacet let?! Tomu nerozumím. Mám ráda přirovnání, tak si jedno v této situaci dovolím použít. Projektant vám navrhne dům, vy podle projektu začnete stavět, dostanete se do druhého patra a projektant si po půl roce vzpomene, že dům musí dát o půl metru blíže k plotu. A do toho všeho vám má za půl roku končit platnost stavebního povolení. 

Zmínila jste v souvislosti s Ústavním soudem termín třetí komora Parlamentu, což zaznívalo už v roce 2009, kdy tento soud na základě stížnosti tehdejšího poslance Melčáka zrušil předčasné volby. V současném případě panuje dost výrazná shoda, že takto načasované rozhodnutí je problém. Lze se podobným případům do budoucna vyhnout?

Zasahovat do činnosti Ústavního soudu rozhodně nelze, ten musí zůstat nezávislý. I za to jsme koneckonců bojovali v listopadu 1989. Ústavní soud stojí i mimo strukturu soudů, a to, jak je definován v ústavě, je naprosto v pořádku. Nemám s tím vůbec problém. Vždycky je to o lidech a jejich svědomí. I soudce je jenom člověk a zvažuje všechna pro a proti. Nechci nikomu z jedenácti ústavních soudců sahat do svědomí. Vždy je to pouze o složení soudu, o tom, jací lidé tam budou a zda se skutečně budou rozhodovat bez jakýchkoli politických vlivů. Nechci nikomu nic podsouvat, ať si každý udělá obrázek sám. Nakonec jsme si mohli přečíst i poměrně tvrdé disentní stanovisko čtyř ústavních soudců, kteří byli proti tomu. 

Překvapilo vás to?

Vydávání disentních stanovisek je zcela běžné, ale v tomto případě bylo velmi tvrdé. Šlo o rozhodování o pravé podstatě demokracie, tedy o volbách. Čtyři soudci Ústavního soudu z patnácti měli disentní stanovisko velmi tvrdé. Zmiňovali, že tam stížnost tři roky ležela a nyní se měli do čtrnácti dnů rozhodovat. To jsou věci, které mě úplně klidnou nenechávají. 

Porušil tímto krokem podle vás Ústavní soud svou důvěryhodnost?

Neřekla bych, že ji porušil, to by od místopředsedkyně vlády bylo hodně tvrdé. Minimálně ale svou důvěryhodnost v mých očích naboural.