Co si myslíte o návštěvě komunistického poslance Zdeňka Ondráčka v tzv. Doněcké lidové republice a o okolnostech, za kterých tam byl přijat? I když sám tvrdí, že šlo o soukromou návštěvu, přijel v autě s vlajkou České republiky a při jeho příjezdu se hrála česká hymna.

Z videa je vidět, že z jeho návštěvy udělali oficiální návštěvu s hymnou, s vlajkami, s přijetím tzv. prezidentem. On říká, že to byla čistě soukromá návštěva, tak to byla soukromá návštěva. A vzhledem k tomu, že neměl žádné pověření, v tom smyslu to byla soukromá návštěva. Ale provedlo se to tak, jako by to byla oficiální návštěva.

Od návštěvy komunistického poslance se distancoval premiér Andrej Babiš. Sněmovní zahraniční výbor o způsobu, jakým byla Ondráčkova návštěva prezentována, jednal. Co v této věci může udělat Sněmovna?

Členové výboru moc udělat nemohou. Mohou mu vyčinit, mohou ho odsoudit, ale obávám se, že víc udělat nemohou.

Uvítal jste, že okamžitě reagoval ministr zahraničí Tomáš Petříček? Dokonce prohlásil, že Ondráček dělá ostudu České republice.

To byla jeho samozřejmá povinnost, aby bylo jasné, že to není žádná oficiální delegace. To se muselo ihned objasnit.

Jaké na nás vrhá světlo v Evropské unii i u našich spojenců v NATO, když poslanec Parlamentu ČR pravidelně navštěvuje samozvanou Doněckou lidovou republiku?

Když se podívají, o jakého poslance jde, a vidí, že je to komunista, pokrčí rameny. Co si mohou říci? Když jste si takového poslance zvolili, tak to tak je. Kdo jiný než komunistický poslanec tohle udělá?

Podivně také působí časté návštěvy českého prezidenta v komunistické Čínské lidové republice. Už tam byl popáté. Připadá vám taková frekvence návštěv adekvátní našim zahraničním nebo obchodním vztahům?

To je na úvaze pana prezidenta. Myslím, že vzhledem k tomu, že celý náš export do Číny a do Ruska dohromady dosahuje výše exportu do Bulharska, tak je to trochu přehnané. Samozřejmě každému lichotí, když je na vysoké úrovni přijímán v Pekingu, v jednom z nejmocnějších států světa, ale je to trochu zbytečné tam jezdit tak často.

Moje matka, která byla moudrá žena, zažila 20. století, zemřela na Štědrý večer v roce 1988. Když jí bylo devět let, byla představena císaři Františku Josefovi, později znala většinu politiků meziválečné doby v Evropě, a ona mi vždycky říkala: Pamatuj, největší zločiny a největší blbosti se nedějí kvůli penězům, ale vždycky z ješitnosti.

Myslíte si, že víc než peníze hrála ješitnost roli i v tom, že uznávaní čeští sportovci, fotbalista Pavel Nedvěd, jenž je ambasadorem čínské fotbalové ligy, a hokejista Jaromír Jágr, se účastnili návštěvy v Číně, kde byli přijímáni komunistickými pohlaváry?

Je to přece veselý výlet na vládní útraty. Jim to také lichotí. A snad tam získají nějaký kšeft. Takže z jejich stanoviska naprosto pochopitelné.

Bývalý zpravodaj České televize v Číně Tomáš Etzler, který poznal praktiky používané proti odpůrcům komunistického režimu v Číně, kvůli tomu označil dokonce Jágra za prostituta. Myslíte si, že návštěva hráče s číslem 68, symbolizujícím okupaci Československa, může negativně ovlivnit oblibu legendárního hokejisty v České republice?

Ne. Fanouškům je to obyčejně naprosto fuk.

Už potřetí proběhly mohutné demonstrace proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti, protože se lidé obávají o nezávislost justice. Co říkáte tomu, že mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček protesty lidí přirovnal k Únoru 48? Vidíte nějakou souvislost?

Otázka samozřejmě je, na které straně to vypadá na Únor 48. Já jsem Únor 48 na rozdíl od pana Ovčáčka zažil, pamatuji si ho docela živě, pamatuji si, jak Lidové milice pochodovaly po Národní třídě, ale bylo to poněkud jiné. Já v zásadě vítám, když se lidé starají a demonstrují za nezávislost justice. Ta je vždycky ohrožena. Zažil jsem, jak se vlády pokoušely přeměnit justici v politický nástroj, takže když si lidé uvědomují nebezpečí a demonstrují za nezávislost justice, je to zajisté velice prospěšné.

Vy osobně také vidíte možné ohrožení  nezávislosti justice?

Každá moc i za demokratické vlády se pokouší ovlivnit justici. Bdělost je tady vždycky dobrá.

Jak si vysvětlujete po všech kauzách premiéra Andreje Babiše, po jeho kontroverzních výrocích a často neomalenému jednání vůči oponentům a kritikům, po jeho obrovském střetu zájmů, že ho stále podporuje kolem třiceti procent českých voličů?

Poměrně dlouho je u nás velká konjunktura, lidi vydělávají, a on všem lidem, někdy až trochu moc na hospodářské poměry, přidal na platech. Prostě rozdává všemi čtyřmi, tak je oblíbený. To není těžké, když vláda nemyslí na strýčka Příhodu, nemyslí na to, že přijdou také horší časy, a vydává stále víc, tak samozřejmě u neznalých lidí, kteří vidí jen svoji výplatní pásku, stoupá její oblíbenost.

Obáváte se, když vidíte rostoucí sebevědomí komunistů díky tomu, že je Andrej Babiš potřebuje, aby mohl vládnout, že jejich moc opět roste?

Abych pravdu řekl, komunistů se tolik nebojím, nemám strach ze strašidel minulosti. Mám plnou důvěru, že nalezneme nové blbosti a nová šílenství, která budou opravdovým nebezpečím naší doby. Vidím, jak už vylézají. Nebude to stejné, čas se nikdy nevrátí do minulosti. Ale bohužel z minulosti působí někdy nešťastné vlivy.

Co vám dnes připadá jako větší nebezpečí než komunisti?

Třeba lidi, kteří hlasují nějakým způsobem, i když vědí, že to není správné. Například v případě zdanění církevních restitucí spousta poslanců z ANO a jiných stran ze stranické kázně hlasovala pro zdanění, i když říkali, že vědí, že to je blbost a že to nemůže obstát u Ústavního soudu. Říkali si, my to odhlasujeme, beztak to Ústavní soud zruší. Tento přístup k demokracii je otřesný a naprosto nezodpovědný. To jsou největší nebezpečí. Zbabělost a pokrytectví jsou větší nebezpečí než zastaralá ideologie.