Na jaře minulého roku napsal houslový virtuos Pavel Šporcl otevřený dopis tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi a varoval v něm, že čeští umělci jsou kvůli covidu v ohrožení a že česká kultura úplně přestala existovat. Jak tedy vypadá vašima očima stav české kultury a ohroženost českých umělců po dvou letech s covidem?

Česká kultura určitě existovat nepřestala a hned tak existovat nepřestane. Kultura totiž nerovná se aktuální počet umělců, kteří se svým uměním dobře, nebo špatně živí. Kultura je mnohem hlubší pojem a umění je jen jednou ze součástí kultury. Kultura je v širším pojetí to hodnotné, co přetrvává z minulosti, ale také nové vznikající neprchavé hodnoty, které nevycházejí pouze z profesionálního prostředí umělců, ale vznikají i mimo profesionální umění. Je to vše, co denně žijeme, je to způsob oblékání, stolování, hygieny, řešení sporů, způsob a úroveň vzájemné komunikace, způsoby vyjadřování se, ale v dnešní době bych řekl, že je to i kultura poskytování zdravotní péče. Máme tady dokonce nový druh kultury, kultury dech beroucí propagandy a nátlaku na očkování, které šíří média již více než rok dnem i nocí a daří se jim za pomoci strašící, extrémně úzké a pečlivě vybrané skupinky údajných expertů šířit strach, paniku a nejistotu mezi lidmi, a to zatím zcela beztrestně, což je fascinující. Někam se nám vytratilo právo. Rozkládá to silně společnost. To je, bohužel, také projev kultury a kulturnosti.

Ale abych se vrátil k segmentu kultury, zvanému umění. Lidé, kteří se živí v této části kultury a jsou současně závislí na příjmech ze vstupného při svých živých vystoupeních, určitě problémy mít mohou. Veškerá ta zmatečná omezování návštěvnosti, co do počtu a do testovaných, netestovaných, očkovaných, sedících a nesedících s respirátory a bez respirátorů jsou natolik panoptikální, zmatená a neúčinná, že i kdyby člověk na koncert či divadelní představení mohl přijít, protože už absolvoval tři tečky a pomalu se chystá na čtvrtou, tak nepřijde. Nebo nepřijde proto, že je mediální kampaní vystrašen, znejistěn a také jej to obyčejně otravuje. Jít na koncert, předtím se nechat otestovat a při rockovém koncertu sedět s respirátorem, no to bych musel být skutečný blázen.

Když podobně uvažuje více lidí, nastává ono zmíněné ohrožení umělců?

Ale tato situace nicméně může mít jeden pozitivní efekt, a to ten, že se sníží extrémní předimenzovanost živého umění co do počtu uměleckých souborů a jednotlivců potřebujících pro svoji obživu přítomnost publika. Může to pomocí celému tomuto segmentu kultury, neboť zejména ty nekonečné počty malých divadélek, která věčně bojují o přežití a žádají dotace a granty se při nižším počtu mohou dostat k více penězům z veřejných zdrojů. Což je důležité i proto, že počty sponzorů, investorů a reklamních partnerů, kteří budou ochotni a schopni do umění investovat, se sníží co do počtu a sníží se i objemy jimi investovaných částek. To je následek současné situace plynoucí ze zdražování nejen energií, ale veškerých vstupů, z následků chudnutí, které přinese Green Deal. Podle mne se toto nedotkne neživého individuálního umění, tedy malířů, sochařů, uměleckých fotografů, spisovatelů a všech, kteří pracují samostatně bez vysokých nákladů na svoji tvorbu a jejichž díla mají vlastní okruh kupců. Určitě by měli příslušní odpovědní uvažovat i o tom, zda skutečně potřebujeme předimenzované umělecké školství, které pak produkuje nešťastné lidí, kteří se nedokáží na trhu uživit a současně vlastně nic dalšího pro společnost užitečného neumí. Jsou to sice tvrdá a nepříjemná slova, ale všichni zúčastnění to moc dobře vědí a jen falešná korektnost jim o tom brání mluvit. Umění je práce jen ve chvíli, kdy se jí člověk dokáže uživit, v opačném případě je to jen koníček, který není levný a může být existenčně likvidační.

V jednom z dřívějších rozhovorů pro ParlamentníListy.cz jste striktně odděloval kulturu od uměleckého a zábavního průmyslu. Která z těchto oblastí se tváří v tvář nejrůznějším opatřením a omezením snažila, aby nebyla závislá jen na pomoci státu, a pokoušela se i sama o udržení pozornosti a zájmu veřejnosti? Jak se to dařilo?

No to je těžká otázka, snažili se asi všichni. Já jsem hodně registroval všemožné snahy o různé koncerty a jejich následné rušení z důvodu nezájmu. Ten nezájem ale pramenil z toho, o čem jsme mluvili v předchozí otázce. Z důvodu odmítání diváků vydat více energie než obvykle jen kvůli nějakému koncertu a kvůli buzerujícím opatřením. Na tom je ale přesně vidět to, že umělci jsou extrémně závislí na ostatních spoluobčanech. Nezávislost umělců je velký blud. Nezávislost mentální je sice hezká věc, ale v realitě jsou umělci stejně závislí jako kdokoli jiný na financích od dalších lidí, ať už z veřejných rozpočtů, z příjmů ze vstupného, od reklamních partnerů, od zadavatelů, kde jsou navíc závislí i na jejich požadavcích. Dokonce jsem zaznamenal, že někteří, kteří byli nuceni své koncerty rušit, se vyjadřovali poměrně nevhodně o lidech, kteří se odmítají očkovat, neb kdyby se prý očkovali, tak by jistě diváků bylo více.