U vás nelze nezačít otázkou na exekuce. Obrovské množství exekucí dle sociologů ničí českou společnost. A spolu s nízkými platy nízkopříjmových vrstev způsobuje, že statisíce lidí žijí v neštěstí a bídě. Je v našem vymáhacím systému i s jeho horentními úroky něco shnilého? Připomínám, že vy jste byl letos takovým mluvčím skupiny senátorů, která u Ústavního soudu napadla konkurenci u exekutorů...

Na začátku pro objektivnost musím konstatovat, že naše společnost je pořád z velké části finančně málo gramotná. Na začátku každé exekuce je buď pochybení nebo naivita povinného (tedy dlužníka). Exekuce nastupuje až po minimálně dvojím upozornění na neplnění si povinnosti dlužníka.

Pochybila i naše společnost, když až pozdě byla přijata opatření proti působení hlavně nebankovních poskytovatelů půjček mnohdy s nehoráznými úroky. My jsme napadli znění exekučního řádu v části, kdy si exekutora vybírá oprávněný (tedy věřitel). Naším cílem je místní příslušnost exekutorů (podobně jako je to u soudů) a snaha, aby všechny závazky (exekuce) jednoho povinného řešil jeden exekutor. Dodnes může být každá exekuce jednoho dlužníka u jiného exekutora. Je nutno upozornit na rozdíl mezi exekutorem, na kterého stát převedl část svých kompetencí, a vymahači dluhů.

Senátor Miroslav Nenutil (ČSSD). (Foto: Hans Štembera)

Právě kvůli exekucím tato část populace prý opouští směřování k Západu, věří tomu, co je považováno za dezinformace a propadá extremismu. Lze se s tímto pohledem ztotožnit?

Důvěra našich občanů v demokracii je z členských států EU na nejnižší úrovni. Do jisté míry k tomu přispívá i těžké hledání východiska dlužníků z jejich situace (novela insolvenčního zákona, který právě projednáváme, by jim měla výrazně pomoci); z větší části za to může ale i šíření dezinformací formou tzv. hoaxů a bohužel i šíření účelových polopravd prostřednictvím některých soukromých médií.

Jak se v tomto roce změnila situace českých důchodců? Žije se jim lépe? Stejně tak naše zdravotnictví, mají dle vás občané pocit, že je dostupnější či kvalitnější, a to i mimo hlavní centra, třeba v pohraničí?

Situace českých důchodců se poslední dobou rozhodně mění k lepšímu. Nemám tím na mysli jen výši starobních důchodů, ale rozšiřování péče o seniory – pečovatelská služba, systém seniorských slev, seniortaxi, lepší generační soužití apod.

Systém zdravotní péče a dostupnosti je také nutno srovnávat nejen s ostatními regiony, ale i státy. V mém obvodě je zdravotní péče na Chebsku pohodlně dostupná, na Tachovsku není žádná klasická nemocnice. Problémem nejen na Chebsku a Tachovsku je obtížné shánění ambulantních lékařů specialistů a nedostatek praktických lékařů (obvoďáků).