Co říkáte tomu, že se objevují návrhy na opakování referenda ve Velké Británii? Jako reakce vznikla humorná petice požadující opakování fotbalového zápasu mezi Anglií a Islandem...

Jako každé zásadní rozhodnutí i toto britské vyvolá v táboře těch neúspěšných mimořádně silnou touhu po zvratu. Proto jsou nastavena u referend většinou pravidla, že hlasovat o stejné otázce se může nejdříve po několika letech. Až hlavy vychladnou a přijdou jiné myšlenky. Je to moudré opatření. Jinak bychom se dostali do nikdy nekončící spirály. Ale ten nápad o možném opakování zápasu mezi Anglií a Islandem je krásná odpověď na nesmyslný požadavek k opakování referenda. Jasně a prostě na jednoduchém příkladu ukazuje nesmyslnost a absurditu tohoto požadavku. Je to klasická ukázka pravého zdravého „selského“ rozumu, na jehož logice se tento absurdní požadavek jednoduchým a všem srozumitelným způsobem osvětlí. Je vidět, že pravý britský humor ještě nezahynul.

Víme, že Nizozemci a Francouzi odmítli Evropskou ústavu. Potom přišla Lisabonská smlouva, která obsahovala to samé co Evropská ústava, jenom v jiné formě. Umožněno hlasovat v referendu bylo jenom Irům (Francouzům a Nizozemcům již raději ne). Irové Lisabonskou smlouvu odmítli. Museli pak hlasovat znovu. O čem to vypovídá? Demokracie, jenom když občané hlasují tak, jak si politici přejí?

Vypovídá to nikoli o demokracii, ale o úporné snaze autorů přivést myšlenku a konstrukci EU na svět. Bez ohledu na kohokoliv a cokoliv. V tomto případě jsou lidé s mozkem a normálním uvažováním jen na přítěž. Oni kladou otázky a tvůrci EU nemají odpovědi. Proto jsou odsunuti z možnosti o věci rozhodnout. To jasně vyplývá z toho, co se děje. V obrovské euforii se založila EU. Všichni se budou mít dobře, ale… Nikdo v tom okamžiku nepostřehl, že řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. A vidíme to sami po pár letech.

Řecko se již drahně let kývá nad propastí, a aby byla EU udržena v celku, sypou se do Řecka peníze, které kdyby se vyhodily nad Řeckem z letadla, tak by byl výsledek stejný. Peníze zmizí a problém je jen odsunut o pár měsíců. Proto se britským občanům nedivím, že z EU chtějí vystoupit. Horší je ale problém lidské evropské identity. Lidé se kromě europoslanců a pracovníků institucí EU s EU zatím neztotožnili. Tím logicky vždy v případě jakéhokoliv problému lidé nehledají pomoc u EU (kromě profesionálních kverulantů), ale u svých národních států. Proto je tlak z vedení EU na maximální snížení vlivu národních států na své občany. Proto se hrnou z EU ty mimořádně „důležité“ směrnice upravující kdejakou hloupost. To proto, aby si lidé pomalu zvykli na to, že je neřídí národní stát, ale všeobjímající EU.

Zatím je EU úspěšná jen v tomto oboru. Vydává množství právních norem, které jsou nepotřebné a nesmyslné. Jdou proti národním zvyklostem a proti mnohdy staletími vytvářeným zvykům. To musí skončit tragicky. Navíc unijní schopnosti končí při prvním větším problému. Viz otázka, zda národní státy mají právo chránit své hranice a své území. Podle EU jen při určité situaci a dočasně. My starší máme s termínem „dočasnost“ smutné zkušenosti. Taky jsme tady „dočasně“ více než dvacet let „hostili“ přátele, kteří nám přišli vysvětlit, co děláme špatně, a poradit, jak to máme dělat správně.

Tomáš Halík řekl, že považuje přímou demokracii za zrůdnou věc, neboť zastává názor, že k západní kultuře patří parlamentní demokracie. Na poznámku moderátorky pořadu Daniely Drtinové, zda to není pohrdání elit běžnými lidmi, Halík odvětil, že nikoliv. Že je to hlas rozumu proti velkému nebezpečí. Nebezpečí podle jeho názoru spočívá v tom, že lidé naprosto nekvalifikovaní rozhodují o věcech, kterým vůbec nerozumějí. Oproti tomu v parlamentní zastupitelské demokracii jsou pověřeni lidé, kteří mají možnost ty věci studovat, debatovat a pak udělat kvalifikované rozhodnutí. Co si o tom myslíte?

S tímto názorem nemohu souhlasit. Kdo nese v případě špatného rozhodnutí elit faktický důsledek? Nikdo jiný než lidé, konkrétní občané! Zastupitelská demokracie je samozřejmě v Evropě zaužívaný způsob vlády. Bohužel možnost „zarazit“ bezbřehý mandát zastupitelů je nutná. Lidé se dají jednoduše zmanipulovat, a to skoro k čemukoliv. Stačí mít k dispozici média, část moci výkonné a dostatek peněz. Pak, jak se říká, udělám z klauna krále a naopak. Sám jsem v politice přes deset let a podobných akcí jsem zažil dost, a to i na vlastní osobě. Vzpomeňme si jen tak na okraj na „Kubiceho zprávu“. Jak ta dokázala změnit politickou mapu a nakonec i výsledky voleb. Zbyla po ní jen velká bublina. Ale s dalekosáhlými důsledky pro prosté občany. Ti to vše pak nakonec odnesli nejvíce.

Dále zde máme otázku předvolebních slibů formálně zpracovaných ve volebních programech jednotlivých politických subjektů. A výsledek? Po volbách je vše jinak. Opět to byla jen vějička na tolik „potřebné hlasy“, jež nám pak umožní skoro neomezeně vládnout. Proto nepodceňuji lidi a naopak nepřeceňuji politickou elitu. Položme si otázku, co je to politická elita? Jak vznikal? A kdo ji tvoří? Nespadla nám z nebe. Je to „společenský“ produkt. Nikdo i kdyby byl sebelepší myslitel sám nikam neprorazí. Vždy ho zválcuje společnost, její zvyky, zákony, moc výkonná a soudní. Kolik dnes uznávaných myslitelů bylo ve své době popraveno? Kdo si to pamatuje! Já v tomto okamžiku vzpomínám na slova Karla Kryla o úloze osobnosti. Krylova slova by si měl zejména pan Halík zopakovat a mít na paměti!