Pane doktore, je možné uznat, že po odchodu doktora Plzáka před pěti lety, jste se stal vcelku vtipně ironickým glosátorem v oblasti sexu. Popularitu jste získal i v reklamě na přípravek, jenž má podporovat erekci. Váš přístup je podle mého názoru leckdy až příliš liberální, jak se mohli po léta přesvědčovat i čtenáři deníku Právo. Nepřeceňují se dnes obecně sexuální otázky ve společnosti?

MUDr. Plzák byl mým dobrým přítelem a učitelem, a pokud mne někdo považuje za jeho pokračovatele, tak mi tím nemůže udělat větší radost. Pokud se týče reklamy, tak přípravek se dotýká nápravy nejčastější sexuální dysfunkce, která v průběhu života postihne téměř každého muže. Liberální přístup v řešení sexuálních problémů je podle mého mínění jediný správný. A řešení sexuálních otázek je úměrné jejich důležitosti v životě každého člověka.

Sexuální podtexty nalézáme již čtvrt století na každém kroku. Víceméně nikoho už ani nevzrušují. Připustíte, že takovéto přehnané akcentování sexuální otázky může zanechat na psychice třeba dospívajících i negativní stopy?

Pokud si vzpomeneme na vlastní mládí, tak sexuální otázky byly akcentovány vždy, všude a za každého režimu. Koho to nezajímá a nevzrušuje, tak se může věnovat jiným činnostem. Pokud jsou tyto otázky zodpovězeny pravdivě, věku přiměřeně a v souladu s poznatky moderní lékařské vědy, nepřipadají žádné negativní následky v úvahu. Naopak takovéto neblahé následky může mít pouze tabuizace, zastírání problémů a imputování pocitu hříchu a nepravosti.  

Nepřehání se to v některých školách a dokonce i školkách s leckdy tzv. sexuální výchovou. Co svět světem stojí,  normální člověk se ke svému sexuálnímu životu propracoval naprosto přirozeně a žádnou "nalejvárnu" k tomu nepotřeboval. Argument, že se tak činí třeba kvůli sexuálně přenosným nemocem – dle mého nemůže obstát. Co vy na to?

Už staré přísloví praví, že nikdo učený z nebe nespadl. Dříve jsme se museli ke znalostem intimního života často propracovat složitou cestou pokusu a omylu. Často to mělo neblahé psychické následky. Vzpomeňte jenom na tradiční, po staletí tradované, odsuzování onanie! Naštěstí jsme už v dobách mého mládí před 65 lety těm svým vychovatelům příliš nevěřili. Je pravda, že dnešní mládež je často pod vlivem přemíry informací, ale bohužel také desinformací. A je úkolem kvalifikované sexuální výchovy oddělit zrno od plev a poskytovat kvalitní, zodpovědné a pravdivé informace.

Klesá plodnost mužů i plodnost obecně. Čemu byste jako lékař, který vychází z vědeckého pohledu na svět přičetl tento fakt. Mohou v tom hrát u moderního člověka roli i aspekty psychické?

To jste udeřil hřebík na hlavičku! Většinou je přeháněn účinek všelijakých chemických sloučenin, které požíváme a dýcháme a je zanedbáván účinek psychických stresů, které jsou primární a důležitější. Ale s těmi poruchami mužské plodnosti se to většinou přehání. I když v moderních společnostech průměrný počet spermií klesá, tak to celkovou plodnost příliš neohrozí. Myslím, že je to spíš taková bouře ve sklenici vody.   

U žen se již několik desetiletí prokazatelně zvyšuje výskyt rakoviny prsu či děložního čípku. Poslední jmenované bujení má nepochybně svou příčinu mimo jiné i v promiskuitě.  A k té zase vede mediální akcentování sexu na každém kroku, jak jsem již uvedl. Co vy na to?

Současná společnost není více promiskuitní než společnost našich dědečků a babiček. Snad se to tehdy jenom více tajilo. Zvyšuje se nejenom výskyt rakoviny prsu a děložního čípku, ale dokonce i rakoviny ostatních orgánů. Myslím, že to souvisí s prudkým poklesem příčin úmrtí na srdečně-cévní příhody, přežíváním diabetiků a vymýcením některých jiných infekčních nemocí. Na něco zkrátka člověk umřít musí. Důležitým ukazatelem je také zvýšení průměrného lidského věku dožití. Ženy se u nás dožívají průměrně 80 let. Tomu by naše prababičky jistě nevěřily.
 
Jste podporovatelem hormonální antikoncepce. Těžko vás asi lze přesvědčit o její škodlivosti v morální i zdravotní oblasti. Přesto, dovolím si laickou otázku: Nemůže takovýto zásah do ženského organismu způsobit naopak hormonální nerovnováhu, a tím i větší náklonnost k nemocem nejcitlivějších míst ženského těla?

Na základě výzkumu statisícových zkoumaných souborů je možno zodpovědně prohlásit, že hormonální antikoncepce má několikrát více příznivých než nepříznivých účinků. Samozřejmě novináře zajímají většinou jenom ty nepříznivé zprávy. Pokud je zodpovědně prováděn výběr uživatelek hormonální antikoncepce, tak je její zdravotní nebezpečí naprosto minimální, prakticky nulové. Zejména je zapotřebí upozorňovat na nebezpečí u kuřaček. Ta cigareta je samozřejmě mnohonásobně nebezpečnější než antikoncepční tableta. 

Tvrdíte opakovaně, že v případě homosexuality jde o vrozenou dispozici. Přesto, existuje i homosexualita získaná, třeba v případě nezdravého vztahu matky k synovi – tam, kde chybí mužský prvek?

Takovou získanou homosexualitu ještě nikdo neviděl a nedokázal. S největší pravděpodobností se jedná o jakýsi předsudek.  

Pojďme k politice. Příští rok se bude znovu volit do Senátu. Máte ještě ambici vyhrát třeba senátní volby v některém obvodu?

Zatím mne nikdy nezvolili v senátních volbách. Ani mi to příliš nevadí, ale spíše mne mrzí to, že byl vždycky místo mne zvolen někdo horší. Už si ani jejich jména nepamatuji. Těm voličům takový Senát docela přeji. To bych byl blázen, kdybych se o něco takového ve svém pokročilém věku (75) ještě pokoušel.  

V domácí politice žijeme na první pohled v klidném soužití vládní koalice na pozadí velkého hospodářského růstu. Za hranicemi je o poznání živěji. Jak by Radim Uzel pojmenoval proud migrantů do blahobytné Evropy a možné následky tohoto faktu?

Celoživotně nejsem přítelem nějakých spikleneckých teorií, ale tu invazi cizinců přece musí někdo organizovat. Následky budou pro Evropu zhoubné. Primární chybou bylo dopuštění ohromného rozdílu plodnosti v rozvojových a vyspělých zemích. Vymírání Evropy a přelidnění třetího světa nemohlo mít jiné následky. Upozorňovali jsme na to marně už před dvaceti lety na populační konferenci v Káhiře. Bohužel to byl doslova hlas volajícího v poušti. Katolíci tam tenkrát zakazovali nejen potraty, ale dokonce i antikoncepci a kondomy s poukázáním na to, že všechny ty jejich děti jsou chtěné. A to jsou právě ty děti, které dnes přelézají drátěné hraniční překážky, utopí se na převržených člunech a udusí se v dodávkách zločinných převaděčů.  

V čem vy byste viděl cestu, aby se Evropa vzpamatovala a ideově byla schopna čelit islámu. Nejste znám jako velký přítel náboženství, nicméně je toto cesta k obnově Evropy, když vidíme islám, který se ve své jedné části výrazně zradikalizoval a za své myšlenky je schopen položit i život?

Myslím, že položení života za náboženské přesvědčení je možno považovat za výraznou psychickou poruchu a v kolektivu se blázní vždycky mnohem snáz než o samotě. To, co prožívalo křesťanství za středověku, prožívá islám v dnešní době. Křesťané se z toho zaplaťpánbůh dostali, už se nemučí a neupaluje. Třeba i ti mohamedáni časem od svého radikalismu upustí. Ale my se toho už bohužel nedožijeme. 

Můžete srovnat poslední dva naše prezidenty – Václava Klause a Miloše Zemana? Čím prospěl této zemi Klaus a čím prospívá současná hlava státu?

Oba prezidenti mají některé společné rysy, i když je mi Miloš Zeman sympatičtější a myslím, že i trochu chytřejší. Má taky větší smysl pro humor a netváří se jako ředitel celé zeměkoule. Každý prospívá státu tak, jak nejlépe může a asi bych to lépe neuměl.  
 
Jste významným členem Obce spisovatelů České republiky. Jaké konkrétní místo by měla mít tato profesní organizace v obecném povědomí naší země?

Místopředsedou OS ČR jsem byl zvolen na poslední valné hromadě a docela mne to potěšilo. Lidé se odjakživa rádi sdružují do různých zájmových skupin už od pravěku. I tomu pračlověku se lépe lovilo v tlupě než o samotě. Spisovatelský svaz mne přivedl do společnosti lidí, s nimiž si celkem dobře rozumím a je mi mezi nimi dobře. Asi si vzájemně příliš nemůžeme radit v literární tvorbě, ta je většinou individuální a nepřenosná, ale vyslechneme vzájemná slova kritiky i pochvaly a jistě to aspoň trochu v tom spisovatelství pomáhá. Taky jsem na stará kolena zase začal více číst poezii. Doufám, že to takto pochopí i čtenářská veřejnost, i když v poslední době pozorujeme ohromný nepoměr mezi počtem vydaných knih a počtem čtenářů, kteří jsou ochotni tyto knihy číst