Českou veřejností a i světovými médii rezonuje kauza kolem slávistického hráče Ondřeje Kúdely. Ten měl při zápase ve Skotsku pošeptat hráči Glasgow Rangers Glenu Kamarovi do ucha rasistickou nadávku. Dostal zákaz na deset zápasů. Na stadionu si na něj však Kamara počkal a napadl ho, českým hráčům bránili ve vstupu do kabin. Také Ondřej Kolář, brankář, skončil po tvrdém útoku protihráče se zlomenou lebkou. Za tyto činy dostali od Mezinárodní fotbalové asociace (UEFA) zákaz na tři a čtyři zápasy. Co si o celé kauze myslíte?

V řízení Mezinárodní fotbalové asociace jsou jiné principy, než v trestním právu a v civilním řízení. Takže řečené výroky jsou podle pravidel UEFA a já si myslím, že nezbude nic jiného, než je respektovat. Pokud bych se k tomu měl vyjádřit ze svého pohledu, tak ten zákrok na brankáře byl úplně jednoznačně trestný čin těžkého ublížení na zdraví. A pokud jde o napadení hráče po utkání, jde o totálně nesportovní chování a trest je nízký. Ale Kúdela je úplný hlupák, protože dobře ví, jak je sledován boj proti rasismu, a ať řekl protivníkovi do ucha cokoliv, tak je to blázen, protože šlo o zbytečnou provokaci, když Slavie vyhrála. Vůbec nechápu, jak tohle někdo, kdo zná pravidla UEFA a ví, jak přísně je tohle trestáno, může udělat. Takže Kúdela poškodil nejen sebe, ale i Slavii.

Je ale pravdou, že sportovci si vyměňují nadávky běžně, ať už jde o hokejisty u mantinelu při střetnutí nebo mezi fotbalisty ve vypjatých okamžicích, ale i v jiných sportech. Cítíte posun v tom, že se tyto věci budou řešit tímto způsobem, zatímco předtím byly považovány za běžné?

Já bych rozlišoval výrok, který může být i hanlivý v souboji, kdy je situace vypjatá a jde o to, kdo vyhraje. Ale v situaci, kdy Slavie v podstatě stála před postupem, před koncem utkání, prohlásit něco do ucha vlastně už poraženému soupeři, může být chápáno jako výsměch, a to je trapné. Znovu říkám, že pro jeho chování nemám omluvu, zvláště když vím, jak tvrdě jsou tyto kroky trestány.

Co tedy říkáte na nepoměr udělených trestů? Za těžké ublížení na zdraví, jak jste to nyní nazval, a následné napadení na stadionu mají aktéři zakázáno hrát tři a čtyři zápasy, zatímco Kúdela dostal zákaz na deset zápasů…

Měřeno očima právníka, který se pohybuje v českém právu a právu evropském, je tohle zjevný nepoměr. Ale znovu upozorňuji, že jde o pravidla UEFA, kde boj proti rasismu stojí výše, než napadení člověka při utkání. Bohužel tak jsou nastaveny regule a řády. Já s tím nemusím souhlasit, ale je to tak. Proto se podivuji, že člověk, který to zná a ví, se chová tak diletantsky.

Na celou věc reagoval vedoucí prezidentské kanceláře Vratislav Mynář a napsal Mezinárodní fotbalové asociaci dopis, kde vyjadřuje nesouhlas za prezidenta Miloše Zemana i českou společnost. Mimo jiné napsal, že nepoklekneme, a že na českého fanouška výhružky neplatí. Je takový krok správný?

To je stejný úlet, jako úlet Kúdely. Nevím, co se má prezidentská kancelář vměšovat do pravidel fotbalových utkání. To, jestli bude příště protestovat prezident Spojených států nebo čínský prezident proti tomu, že budou špatně hodnoceni sportovci na olympijských hrách, já nekomentuji. Prostě prezidentské kanceláři do toho nic není a jde o zbytečnou politizaci věci. Je to stejně hloupý krok, jako krok Kúdely.

Událostí se ještě více rozvířila diskuse o rasismu na ruby – tedy bílý s černým má konflikt, ani jeden pro to nemá důkazy, ale důvěřováno je tomu, kdo má jinou barvu pleti. Do toho se ozývá, že boj s rasismem je přehnaný a zavání pozitivní diskriminací a také, že se z fotbalu stává politika. Co si o tom všem myslíte vy?

Boj proti rasismu je citlivá věc a bohužel jde o reakci na delikty minulosti. Není náhodou, že se australská vláda omlouvala původním obyvatelům. Není náhodou, že jsou zvýhodnění Maorové na Novém Zélandu, protože se vláda omlouvá za kroky minulosti. V podobném problému budou stát i Spojené státy americké vůči Indiánům. Je něco jiného sebrat někomu půdu, obsadit území a obyvatelstvo v podstatě degradovat a pak mít výčitky svědomí. Já to beru tak, že jde o delikty minulosti, které se vždy projeví na budoucnosti. Minulost je vždy zrcadlem přítomnosti a bohužel se to projevuje tímto způsobem.

Pokud jde o rasismus, tak se obávám, že některé zákroky, které vidím u policistů ve Spojených státech vůči černému obyvatelstvu, stále znamenají přežívání rasismu. To není náhodou. Je to smutné, ale je to tak.

Nouzový stav skončil a řídíme se pandemickým zákonem. A hned se řeší, zda je s jeho pomocí možné omezit setkávání lidí tak, jak by to rád viděl nový ministr zdravotnictví Petr Arenberger (za ANO), podle něhož jinak hrozí, že se epidemie znovu rozjede. Opozice a kritici tvrdí, že vláda měla mít vše dávno zvládnuté. Jak vnímáte jako právník, že ani po roce pandemie není v této věci jasno?

Vláda mohla činit rychlejší kroky v oblasti práva, ale znovu říkám, že k vlastnostem Čechů patří, že vždy budou hledat kličky, jak z toho uniknout. Seznámil jsem se s tím, jak postupovali v Izraeli, kde byly restrikce přísnější, ale protože obyvatelstvo je civilizované a poslouchá, tak teď v boji s covidem vítězí. Češi jsou remcalové a podle toho to vypadá, takže budeme remcat ještě za rok.