Podle některých analytiků začíná na sociálních sítích slábnout téma uprchlíků a migrační krize. Pozorujete takový trend? Pokud ano, čemu to připsat?

Téma začíná slábnout hlavně v tradičních velkých médiích. Myslím si, že důvodem je i to, že se mnoho neděje. Nové impulsy, které přicházejí, patří do roviny politického vyjednávání; a to není tak atraktivní. Jako bychom si na toto téma trochu zvykli. Takový je asi hlavní důvod. Myslím si, že nové variace, které se k tématu daly použít, už jsou proprané. Téma se občas aktivuje tím, že se používá jako nástroj komentování naší vnitřní politiky a aktualizuje se jako něco, čím se dá měřit postoj našich politiků. Samo o sobě už nemá tu razanci jako na začátku. 

Během průběhu informování o krizi nastaly možná určité posuny v tom, co a jakým způsobem se psalo a co ne. Lze to rozdělit na několik fází?

Neurčím vám je přesně časově, ale v zásadě první byla fáze obav. Česká média informovala o tom, co negativního může uprchlická vlna přinést, a byla trochu katastrofická. Zhruba po zveřejnění známého fota utonulého chlapečka přibylo hlasů, které byly humanizující a ve prospěch pomoci. Přispělo k tomu i tradiční protizemanovské naladění velké části českých médií. Teroristické události trend pak trošku vychýlily. Třetí fáze je, že se začínají uprchlíci vnímat diferencovaně podle zemí původu a podle toho, jaká je v jejich zemi konkrétně situace. Jak se vnímá situace jako složitější, zájem se zmenšuje. 

Už jste zmínil pana prezidenta Zemana. Prezidentu Miloši Zemanovi v posledních měsících značně stoupla popularita, jeden z průzkumů dokonce uváděl hodnotu přes 70 procent. Co všechno je důvodem? Změnil se přístup některých médií k prezidentovi?

Myslím si, že ne. Média drží převážně protizemanovskou linii, navzdory veřejnému mínění. Něco jiného je pražské prostředí včetně toho mediálního a něco jiného je celá republika.

Zastavila bych se u další klíčové osobnosti české politické scény. Někteří analytici pozorují změnu rétoriky Andreje Babiše, zvlášť v kontextu kauzy Čapí hnízdo nebo v souvislosti s projednáváním střetu zájmů. Když sledujete vystupování Andreje Babiše, je konzistentní nebo mění způsob sebeprezentace?

Ne nějak výrazně. Trošku se ale posunul ze suverénní odbojnosti do roviny více stěžovatelské: Dávají mi to sežrat. Určitý náznak bolestínství se začal projevovat. 

S tím souvisí i prezentace ve veřejnoprávních médiích. Na téma zpravodajství ČT se vedou čím dál ostřejší debaty. Mimochodem senátor a šéf SPO Jan Veleba dostal počátkem roku anticenu Zlatý citron za neustálou kritiku České televize. Jak obecně na tuto oblast nahlížet a co by se o kvalitě a míře objektivity veřejnoprávní televize dalo bez emocí říci?

Česká televize se nedá vzít a vyjmout z celku českých médií, protože nebude nikdy operovat izolovaně od toho, co dělají ostatní média. Určitá ostražitost nebo nechuť vůči Andreji Babišovi je patrná, ale myslím si, že to nepřekračuje meze drobných šťouchanců. Česká televize má teď období, kdy se snaží nepomíjet podstatné události a zbytečně nezveličovat věci, které jsou podružné.

Na půdě Sněmovny se nedávno konal seminář o tom, jak bojovat proti kremelské propagandě. Zněla doporučení, jak pečlivě sledovat média „podezřelá“ ze šíření ruské propagandy nebo návrhy jak weby i mazat a nevést diskusi s trolly nebo agenty. Jsme v Česku skutečně tak „prolezlí“ Kremlem? Byl by potřeba nějaký dohled?

Pokud jde o možnost obrany před jakoukoli propagandou, jsem k tomu dost skeptický. Asi pěstovat a kultivovat v lidech schopnost kritického odstupu od mediálních sdělení je dobré. Nakonec je to součást mediální výchovy. Představa, že je možné udělat kroky, které omezí jednu konkrétní zemi v jejím působení, je iluze. Mám pocit, že zachovávat co nejliberálnější komunikační prostor je vyšší hodnota, za kterou stojí za to riskovat i případné působení nějaké propagandy.