Životní úroveň v České republice podle oficiálních zpráv roste. Jak to vidíte vy? Je náš stát oporou pro samoživitelky, sociálně slabé, důchodce? Mají mladé rodiny šanci na slušný život? A co říci na to, že stále tolik lidí žije doslova od výplaty k výplatě a má problém vůbec vyjít?

Ve vaší otázce je obsažena i odpověď. Bohužel žádný stát se nestará především o samoživitelky, sociálně slabé, důchodce, hendikepované atd., prostě o ty, kteří neměli štěstí anebo jsou na konci své pouti. To nejsou ti, kteří by přispívali k rozkvětu společnosti a jeho bohatství. To jsou ti, kteří nás takzvaně brzdí, často dokonce i obtěžují. Podívejme se, jak se o členy své vlastní rodiny s tímto „hendikepem“ starají jejich děti a blízcí. A stát je souhrnem těchto jedinců. Ano, jsou kultury, které mají ve svém „náboženství“ povinnost postarat se… A dělají to… Naším „náboženstvím“ je ale především zisk, spotřeba a úspěch… Bohužel.

Velkou diskusi vyvolává činnost exekutorů u nás. Mají podle vás pravdu ti, kteří říkají, že exekutoři terorizují Česko, nebo ti, podle kterých si značná část dlužníků může za své problémy sama?

Vím o tom pouze to, co si přečtu v novinách… Takže nic, za čím bych si mohl stát… A naštěstí ve svém okolí jsem se s tímto tématem na vlastní kůži nepotkal. A doufám, že nepotkám. Pokud si půjčuji, tak pouze tolik, kolik mohu garantovatelně splatit. Napřed myslím, tedy počítám, a teprve potom konám…

Vzhledem k tomu, že část roku pobýváte s rodinou v Americe, můžete život právě sociálně slabších lidí a mladých rodin u nás a v Americe porovnat? Nebo případně, jak vidíte sociální systém u nás a v Americe?

Do USA na Floridu nejezdíme za zkoumáním sociálních skutečností Ameriky… Jezdíme tam na dovolenou a učit, zejména děti, anglicky. Američané se, pravda, víc než příslušníci kteréhokoliv jiného společenství lidí, diferencují… Takže místo, kde máme my svůj dům, je sídlem střední vrstvy pracujících Američanů, tedy lidí dobře ekonomicky zabezpečených a s radostí užívajících plodů bohaté společnosti. Do jiných skupin americké společnosti moc nevstupujeme a obdobné to je i ve školách a třeba i v zájmových občanských společenstvích.

České školství, další velmi přetřásané téma. Podle expertů na vzdělání údajně neučíme děti to, co je potřeba. Vy máte dvě školou povinné děti, co si o tom myslíte? A jak v tomto směru vidíte jejich uplatnění ve světě?

Zdá se mi, že jsme do sebe příliš zahleděni a že přesto, že jsme už měli možnost nahlédnout „pod pokličku světa“, pořád všemu rozumíme nejlépe, že jsme se v tomto ohledu zrovna moc nepoučili… Nejenže je v Česku každý chlap v hospodě u piva ten nejlepší trenér fotbalové reprezentace, rozumíme státní politice včetně politiky rozpočtové, víme, jak nejlépe řídit stát či radnici, víme na sto procent, kdo si našetřil a kdo je zloděj, aniž máme dost informací, neřkuli důkazů, víme, kdo nás má rád a myslí to s námi dobře, stejně jako dobře víme, kdo je stoprocentně ničema a padouch… Stejně jako nám neuniklo, že se zárukou víme, že za našich dob bylo i školství lepší. Možná bylo, možná ne, ale já to nevím. A neumím to posoudit, aniž se nečervenám. Ano, mám nyní dvě děti školou povinné, ale na školy si rozhodně nemohu stěžovat. Naopak. Musím chválit. Starají se vzorně a děti je zajímají. A rozhodně bych se nepřimlouval za velké změny v systému školní výuky, to, co učí třeba v Nizozemsku, nemusí být ideální směr vedení českých dětí… Ano, respektujme vývoj a potřeby moderního světa, ano, to bychom neměli přehlížet, ale nezdá se mi, že bychom v tomto směru byli ignoranty, učme tyhle moderní dovednosti naše děti, ale cesta z jednoho příkopu do druhého není ani ve školství cestou ideální.