Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka nebude mít na sjezdu žádného protikandidáta. Může ho přesto potkat nějaké nepříjemné překvapení a v jaké atmosféře budou delegáti jednat?

Překvapení je vyloučeno, už i delegáti jsou velice pečlivě vybraní, místních organizací, jimž nebyl z okresu dodán správný předseda, velmi ubylo, a pokud existují, nemají většinu v okrese, takže z jimi vedených organizací se nikdo na sjezd nedostane. To ale neznamená, že by ve straně vládla spokojenost, a nevylučuje to, že na sjezdu někdo promluví jinak, než se současnému vedení líbí. Ale bude to naposledy, protože ČSSD je demokratická.

Dotaz na atmosféru souvisí s výrokem vlivného právníka Miroslava Jansty, který je považován za významného zákulisního hybatele sociální demokracie, že jakákoli diskuse je v ČSSD naprosto umrtvená a že strana kvůli svému předsedovi umírá, protože zabetonoval jakoukoli diskusi. Co je pravdy na tomto tvrzení a na hlasech, že jakkoli je Sobotka, řekněme, slabý, mnohé dokáže šikovným způsobem, jak uváděl časopis Týden, zařídit jeho pravá ruka Radek Pokorný?

Jansta řekl to, co je všeobecně známo. Sobotka je silný, a to v disciplínách, které ho udržují na čele ve straně. Je ovšem slabý v disciplínách, které mohou na čele udržet stranu.

Jak od Miroslava Jansty, tak od šéfredaktora MF Dnes Jaroslava Plesla zaznělo, že kandidátem na předsedu ČSSD by měl být Lubomír Zaorálek, protože je to klasický levicový intelektuál, který umí rozproudit diskusi. Co si o jejich doporučení myslíte?

O Lubomíru Zaorálkovi jsem se nedozvěděl nic, zato jsem se dozvěděl, jak si Plesl a Jansta představují levicového intelektuála. Nebo možná, jak chtějí, abychom si ho představovali my.

Post v čele strany by měl Bohuslav Sobotka obhájit, ale těžší to může mít Milan Chovanec, jehož vyzyvatelem v souboji o křeslo místopředsedy bude Jeroným Tejc. Co by případná větší podpora pro protikandidáta, i kdyby neskončila Tejcovým vítězstvím, mohla přinést? A jaký průběh lze očekávat u volby řadových místopředsedů?

Volby jsou opravdu přísně tajné, ale známé jsou postoje delegátů. Na základě těchto postojů se totiž stali delegáty. Jakákoli podpora, která neskončí vítězstvím, přinese více potíží Jeronýmu Tejcovi. Při volbě řadových místopředsedů to dopadne jako na minulém sjezdu, kde jsem ještě byl jako delegát. Nyní už nejsem členem a nebyl bych delegátem, ani kdybych nevystoupil. Totiž rozdíl v počtu hlasů pro zvolené a nezvolené bude značný. Delegáti jsou znovu na sjezdu svými formálními nebo neformálními šéfy seznamováni s přáním vedení, aby na ně nezapomněli. Mohou si ho vzít za plentu jako tahák.