Když jste před více než deseti lety napsal knihu Džordžíno, politický buldozer, tak jste uváděl, že to byl důsledek absolutní beznaděje nad politikou a politiky. Vyslovil jste ale i naději, že lidé této země konečně pochopí a uvědomí si, že už nechtějí, aby v jejich čele stáli ti, kteří tam stojí proto, že tam stát chtějí, aby vládli. Věřil jste, že lidé dojdou k tomu, že budou volit ty, kteří jim budou pomáhat přežít nepřízně osudu, kteří budou žít pro ně, a ne pro sebe, a kteří se dokážou i obětovat, aby byl svět lepší. Jak s ohledem na výsledky říjnových voleb lidé svými hlasy vaše očekávání naplnila?

Bohužel, nenaplnila se skoro vůbec. Začínám mít pocit, že Češi, Moraváci a Slezané trpí masochismem. Jak jinak si mám vysvětlit, že dovedli k vítězství hnutí ANO v čele s cizincem, mnohaletým členem KSČ nebo snad KSS, člověkem, který řídí stát jako rodinnou firmu, tedy s prodělkem v řádu desítek miliard korun? Člověkem, který ničí drobné podnikatele? Člověkem, který stále něco slibuje a nic neplní? Tedy nic, co by bylo dobré pro občany této země. Přiznávám, že jsem z toho smutný. Když k tomu ještě přičtu hlasy, které získali komunisté a SPD, začínám být skoro vyděšený. Co je to za lidi, ti Češi, kteří tak zoufale touží po tom, aby se tahle země totálně zruinovala a navíc mezinárodně zostudila?

Když už volby dopadly, jak dopadly, co si myslíte o postupu těch tzv. tradičních stran, jejichž lídři odmítají jakkoli se podílet na tom, aby vláda Andreje Babiše získala důvěru, když je jasné, že bez hnutí ANO – vzhledem k zisku SPD a KSČM – nelze sestavit žádnou vládu? Copak by nové volby mohly přinést výrazně jiné rozložení sil?

Ty tradiční strany slíbily svým voličům před volbami, že nepůjdou do koalice s ANO a především s Andrejem Babišem. Mnohdy proto, že Babišovi hrozí trestní stíhání a že takový člověk není ideální premiér. Já bych s ním do koalice nešel především proto, že byl členem zločinecké organizace, míním KSČ. Také proto dosud nepředložil negativní lustrační osvědčení, jestli se nemýlím. A také proto, že když nastupoval do minulé vlády jako ministr financí, sliboval vyrovnaný rozpočet na konci svého působení. Nesplnil to. Prokázal se jako špatný hospodář. A nové volby? Já nevím, nejsem věštec. Ale v demokracii bych je považoval za správné a logické vyústění patové situace, když vítěz voleb neumí vyjednávat a není schopen sestavit většinovou vládu a zároveň máme prezidenta, který nikoho jiného sestavením vlády nepověří. Lidi nejsou ovce, aby se museli za každou cenu přidat do stáda Agrofertu. ANO totiž získalo necelých 30 procent hlasů. Proti ANO hlasovalo více než 70 procent voličů, kteří se voleb zúčastnili.

Blíží se prezidentská volba a toto téma otevřu další vaší knihou, Hradu smrt nevadí. O ní jste tvrdil, že je otevřenou otázkou Hradu, jestli je skutečně možné získat milost prezidenta Václava Havla za úplatek, jak se o tom hovořilo a psalo. Dostalo se vám nějaké odpovědi, ať už z Hradu či odjinud?

Tenkrát prý Kancelář prezidenta republiky zvažovala, že na mě podá žalobu. Nakonec ji ale nepodala a nepodal ji ani nikdo jiný. Bral jsem to jako odpověď. Odpověď, z níž vyplynulo, že si nikdo nepřeje, aby se tyhle věci příliš zveřejňovaly, aby se o tom mezi lidmi více mluvilo, že je lepší dělat mrtvého brouka, než dokazovat nevinu potenciálního viníka.

Adepti na nového prezidenta Michal Horáček a Jiří Drahoš zase na podobné téma tvrdí, že aboliční článek Klausovy amnestie byl jednou z největších pohrom, které nás po revoluci postihly. Pomiňme to, že se pak ukázalo, že na Drahošův Facebook se toto tvrzení dostalo prostým okopírováním výroku prvního jmenovaného, ale nebyly některé Havlovy amnestie a milosti (mistr světa v cyklokrosu Šimůnek, syn Čáslavské, Marta Chadimová atp.) minimálně stejnou pohromou pro vnímání spravedlnosti?

Tak zaprvé – v souvislosti s amnestií Václava Klause, která byla zřejmě nejproblematičtější, pokud jde o jeho působení na Hradě –, se musím domnívat, že to především byl prezidentův oprávněný políček našim soudům, které nekonají nebo konají se „zběsilou“ pomalostí. Tedy soudy, nikoliv prezident, odpovídají za to, že omilostněni byli i lidé, kteří by zasloužili přísný trest. Soudy, vinou své neschopnosti. Pokud jde o milosti pana Havla, máte pravdu v případech milostí, které jste vyjmenoval. Obávám se ale, že to nebylo všechno. Že milost dostalo minimálně tisíc lidí, kteří ji podle mého soudu dostat neměli. Viz dáma, o níž je má kniha „Hradu smrt nevadí“.