Jste jedním ze zakládajících členů hnutí ANO, původně občanského sdružení ANO 2011. S jakými ideály jste v roce 2011 do sdružení vstupoval?

V listopadu 2011 mne oslovila v novinách výzva podnikatele Andreje Babiše, který založil občanské sdružení Akce nespokojených občanů (ANO 2011) a provoláním k občanům cílil na získání jejich podpory v boji proti korupci a dalším nešvarům politického života. Do sdružení jsem vstupoval s přesvědčením, že společně s ostatními podobně laděnými sympatizanty dokážeme postupně měnit politickou kulturu v naší vlasti. Z tohoto důvodu jsem se zapojil jako koordinátor sdružení nad rámec svých pracovních aktivit do vytváření organizační struktury ve Středočeském kraji.

Vzpomenete si na první setkání s Andrejem Babišem?

První setkání s Andrejem Babišem proběhlo počátkem roku 2012. Bylo to v rámci schůzky krajských koordinátorů. V průběhu roku 2012 jsem se s ním sešel osobně a můj postoj k němu jako osobnosti je od tohoto setkání neměnný. Je to manažer, který neplýtvá časem, ale vyznává minutové řízení. Dokáže však i naslouchat jiným názorům a z jeho chování je vidět soulad slov a činů bez zbytečných póz.

V roce 2012 jste za ANO vstoupil na pole politiky a po volbách 2014 jste se stal starostou Milovic. Chtěli jste měnit politiku státu, bojovat proti korupci…

V letech 2012–2013 bylo slovo politik kvůli všemožným politickým skandálům skoro hanlivým výrazem. Jsem přesvědčen, že se postupně, krok za krokem, realizují systémově změny v takové míře, aby se odhalilo a hlavně potrestalo korupční chování politiků. Čekal jsem však rychlejší nastartování změn. Mezi příčiny pomalejšího prosazování změn patří podle mne zdlouhavá procedura legislativních procesů, kompromisní jednání s koaličními partnery a nedostatek kvalitních pracovníků, kteří nejsou napojeni na zájmové skupiny. Je mi jasné, že korupci zcela nevykořeníte ze společnosti, ať už použijete jakýchkoliv represivních prostředků i kontrolních mechanismů. Nelze ji však tolerovat jako normální způsob chování.

Jsou čeští politici hodně zkorumpovaní?

O tom, jaká je u nás situace na poli korupce politiků, si každý občan jistě udělá obrázek sám. Stačí sledovat zprávy, ze kterých je patrná vzrůstající intenzita podání trestních oznámení pro podezření z korupce.

Proč je u nás tak snadné podplatit úředníka a politika?

Živnou půdou pro korupci v naší zemi je v některých případech slabá, nestabilní, nekvalifikovaná, nekvalitní a příliš početná státní správa, která má nízkou prestiž a autoritu a organizačně je často špatně zajištěná.

Špatné je i to, že komunální politici i úředníci státní správy nejsou finančně patřičně motivováni, nejsou-li odměňováni podle kvality své práce a je-li jejich práce špatně organizována, jsou častěji nakloněni k tomu, aby využili situace a preferovali svůj osobní zájem před zájmem veřejným.

V čele ANO stojí pan Babiš, pojďme chvíli zůstat u něj. V ANO jste čtyři roky, vyplatí se politická věrnost panu Babišovi?

Většina občanů, a stejně i já, asi bude vnímat pojem věrnost ve spojení k manželství a rodině. Jsem ale také věrný tradičním morálním hodnotám, jako jsou individuální zodpovědnost a osobní svoboda. Politickou věrnost chápu například jako vztah starosty k obci, kterou spravuji. Nebo to beru jako vztah politika ke stanovám politického hnutí.

Ale abych se nevyhýbal odpovědi, jsem loajální k předsedovi hnutí ANO Adreji Babišovi. Zdůrazňuji, že jsem nikdy nepracoval v Agrofertu. Můj postoj vychází z důvěry k činům, kterými předseda hnutí posouvá veřejné mínění na hnutí ANO výše.

Do politiky jste šel s tím, že chcete bojovat proti korupci, a náhle se v případě pana Babiše neřeší korupce, ale střet zájmů. Není to obdoba téhož?

Na toto téma se zeptejte přímo Andreje Babiše.

Teď se ale odpovědi skutečně vyhýbáte.

Zkusím to jinak. Co je pro občana lepší, když politiku prosazují lidé, kteří skrytě prosazují zájmy kmotrů, nebo je férovější, když občané i novináři vědí, v čem jejich politik podniká, a mohou hlídat, jestli nedochází ke konkrétnímu střetu zájmů? Myslím si, že také v Poslanecké sněmovně si poslanci opozičních i koaličních stran ohlídají, aby nedošlo ke schválení zákona, který by zvýhodnil podnikatelské aktivity Andreje Babiše.

V křesle starosty Milovic jste se střídal s panem Pilcem z ODS. Jak to střídání proběhlo?

V Milovicích jsem zažil docela vyostřené období předvolební komunální kampaně a koaličních vyjednávání. Hned na začátku volební kampaně nám byl zničen billboard, poté následovaly štvavé pomluvy na  sociálních sítích. V období povolebního vyjednávání následoval psychický tlak. Nechci spekulovat, jaká politická strana tuto nepřátelskou kampaň rozpoutala. Vlastní volba nového vedení města již proběhla poměrně v klidu po předchozím podpisu koaliční smlouvy, která byla uzavřena několik minut před ustavujícím zasedáním zastupitelstva města. Předání Městského úřadu Lukášem Pilcem pak proběhlo v korektní rovině.

Lákala by vás politika na vyšší úrovni?

Politice je třeba se učit a přistupovat k ní jako k řemeslu. Za téměř čtyři roky ve sdružení i hnutí ANO jsem prošel určitým vývojem a poznáním. Zastávám nyní názor, že nejdříve je třeba si projít komunální úrovní, kde při každodenním veřejném konání člověk poznává problémy i potřeby obce a je schopen na to ihned reagovat a posouvat obec dopředu. V cestě na vyšší úroveň stojí mnoho faktorů a nepatří k nim bohužel pouze pozitivní výsledky politika. Můj pragmatismus může být pro někoho trnem v oku. V politice můžete rychle vystoupat na vrchol, ale ten pád dolů je pak pro velmi ambiciózní lidi velmi bolestný a proces je, jak ukazují zkušenosti, nevratný.

Milovice jsou díky své novodobé historii něčím v Česku nevídaným. Je to město, které se vlastně teprve vytváří, vstává z trosek… Co to obnáší?

Až když jsem byl zvolen starostou, uvědomil jsem si v plné míře, o jak ceněnou a strategickou lokalitu v České republice jde. Po odchodu sovětské armády v roce 1991 měli Milovice pouze 1 200 obyvatel. Během 24 let se počet všech trvale i dočasně bydlících obyvatel zvýšil na 13 000. Je patrné, že Milovice jsou jednak nejdynamičtěji se rozvíjející městem v ČR a zároveň městem s nejnižším průměrným věkem občanů, tj. cca 30 let. Všem říkám, že jde o druhý Havířov z dob budování socialismu. Nyní se však pohybujeme v kapitalismu, a tak jsou Milovice pro mnohé podnikatele vhodnou lokalitou pro plnění jejich „amerického snu“. Někteří to pochopili tak, že je to „zlatá žíla“, kterou je potřeba nějakým způsobem vytěžit. O Milovice nemají zájem pouze investoři, developeři a další podnikatelé, kteří mají zajímavé projekty vstřícné potřebám města. Bohužel se setkávám i s projekty, kde podnikatelé v minulosti přecenili své finanční možnosti či jejich projekty jsou účelové s jediným cílem – rychle vytěžit peníze.

Nemá město stále nálepku vojenského města?

Nálepka vojenského výcvikového prostoru Milovice je již dávno minulostí. Je pravdou, že první kasárna v Milovicích již stavěla rakousko-uherská armáda. Potom tu byla československá posádka a přes 20 let zde údajně pobývalo kolem 100 000 sovětských vojáků a civilistů. Po odchodu sovětské armády počátkem devadesátých let tu došlo k bezkoncepčnímu prodeji budov prostřednictvím státní organizace. S následky tohoto prodeje se město vyrovnává do současné doby. V posledních letech oblíbenost investic i levného bydlení v zeleni kousek od Prahy s výborným vlakovým spojením nabývá na intenzitě. Z původních více než 400 vojenských objektů bylo více než 300 zbouráno a zbývající část je už z devadesáti procent po rekonstrukci.

Z Milovic se stává i turistická atrakce. Zábavně-naučný park Mirakulum, úzkokolejná železnice s parní lokomotivou, divocí koně v unikátním biotopu, lyžařský trenažér, jízda vojenskými vozidly na tankodromu, to je jen malá ochutnávka počinů aktivních podnikatelů, neziskových společností a města. Věřím, že se konečně po dlouhé době podaří získat investory i na průmyslovou zónu s letištěm, a tak díky novým pracovním příležitostem budou Milovice patřit  pro podnikatele i občany k lokalitám s  nejatraktivnější adresou v ČR.