V občanské válce ve své rodné zemi přišel o devět členů své rodiny. Přesto o často diskutovaném tématu uprchlíků říká: "Je lepší podpořit lidi v uprchlických táborech, než je přijímat. Když uprchlík přijede sem, co tady může dělat? Není spokojený, protože je daleko od své země. Je tu jiné podnebí, jiné jídlo, řeč neumí. Ale tam mezi sebou žijí, jsou na tom stejně.“ Vyjádřil se i k radikální formě islámu. "Problém islámu je, že je tam kvantita, ale ne kvalita. Každý s prominutím debil si začal hrát na kazatele. I lidé s nějakými komplexy či psychopati. Hlavně s rozvojem technického vývoje – internet, Facebook, mobily. A natáčejí na ně úplné nesmysly."

Vím, že jste ateista. Ale jste ze Sýrie, Arab. Nedívají se na vás po středečním masakru lidé, kteří vás neznají, trochu jinak? Nebo jste nějaký exces slyšel od nějakého svého krajana žijícího v Česku?

Obrátilo se na mě několik lidí s otázkou na můj názor na tu tragédii. Ale hned dodali, víme, že jsi proti, neb jsi ateista. V každém případě to samozřejmě odsuzuji. Je to vražda. Šel jsem i do kebabu a ptal jsem se jich, zda necítili nějakou změnu. Říkali, že vůbec, je to v pohodě. Liberec, kde žiji, je mírumilovné město. Lidé jsou přátelští. Vztahy mi tu připomínají mé rodné město. Má sice šest set tisíc obyvatel, ale vztahy jsou takové vesnické. Ani kamarádi třeba z Prahy nic nezaznamenali. Češi nejsou takoví.

Setkal jste se u nás někdy s rasismem?

Jsem tmavý. Před lety mě zastavili Romové a ptali se, jak na mě koukají rasisti. Ptal jsem se, kteří rasisti? No přece gádžové. Ale oni nejsou rasisti. To není podle barvy pleti, ale podle chování. Jak se chováš, tak se chovají oni k tobě. Mám kamarády Romy, kteří nemají problémy, co máte vy. Normálně pracují a žijí. Je tady také hodně černochů. Neviděl jsem, že by jim Češi nějak nadávali. Já sám mám všude přátele. Je to otázka povahy. Češi jsou kulturní národ, který myslí hlavou, nikoli instinktem. A na počet obyvatel malý národ má tolik světových patentů, to jim závidí celý svět. A teď přijde Okamura a tohle chce zkazit? Ať jde obchodovat se sushim a politiku nechá jiným.

Znáte dobře islám, četl jste korán?

Ano, četl jsem. Asi sto metrů od našeho domu v Sýrii je mešita. Syn mully (muslimský duchovní) byl stejně starý jako já, ale šlo mu to v základní škole hůř než mně. Nabídl jsem se, že mu pomohu. O prázdninách jsem chodil k nim do mešity předčítat. Korán je psán krásnou arabštinou, tady jsem se s ním dobře seznámil. Ale o islámu jsem diskutoval i s kamarády islamisty.

Je jasné, že poslední události zvýší napětí v soužití s muslimy. Ale je asi regulérní se ptát, jestli je s islámem všechno v pořádku? Je to opravdu jen pár radikálů, kteří si ho špatně vykládají, nebo má násilí islám v sobě obsažen?

Všechna náboženství jsou egocentrická, říkají, my jsme nejlepší. Jediné, které to až tak nezdůrazňuje, je křesťanství. Židé tvrdí, že jsou vyvolený národ, muslimové zase, že pánbůh nás požehnal islámem. Křesťanství je nejmírnější, protože udělalo reformy od doby středověku. Muslimové ani židi reformy neudělali.

Neměli by se islámští učenci zamyslet nad nějakou reformou? Postavení ženy neodpovídá našim západním standardům a v některých oblastech platí až středověké zákony. Třeba v Pákistánu je odsouzena k smrti křesťanka – matka pěti dětí – za to, že se napila ze studny, kterou používají muslimové. Neměl by se v 21. století islám přece jen zmodernizovat?

Islám si vykládají na různých místech jinak, podle svých tradic a zvyků. Islám je i v Sýrii, Libanonu, Palestině, Turecku – tam je islám normální. Ale v Súdánu není možné, aby si muslimka vzala křesťana. Nebo v takové totálně zaostalé zemi jako je Afghánistán. Když tam bylo devadesát procent negramotných, co můžou vědět o islámu? Nic. Ten případ z Pákistánu, kde se křesťanka napila z muslimské studny, nemá nic společného s islámem. To jsou místní zvyky. Problém islámu je, že je tam kvantita, ale ne kvalita. Každý s prominutím debil si začal hrát na kazatele. I lidé s nějakými komplexy či psychopaté. Hlavně s rozvojem technického vývoje – internet, Facebook, mobily. A natáčejí na ně úplné nesmysly.

Neměla by si západní Evropa více posvítit na tyto pochybné radikální kazatele?

Ano. Já bych na ně udělal hon. Ale radikální islám si Západ vybudoval sám.

Jak to?

Podívejte na Sýrii. Jsem odpůrce Bašárova režimu, ale musím uznat, že Sýrie v sedmdesátých a osmdesátých letech šla nahoru. Ale západní Evropa podporovala Muslimské bratrstvo, které udělalo v Sýrii plno teroristických útoků. Nebo džihádisty, kteří tehdy bojovali v Afghánistánu proti Sovětskému svazu, vycvičili a vyzbrojili Američané. Za tohle platíme dodneška.

Současná situace nahrává radikálním názorům, dá se očekávat, že třeba ve Francii vzroste popularita krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penové. Máte z toho obavy?

Poslouchal jsem projev francouzského prezidenta Hollandea. Ani slovo proti islámu. Říkal: "Jsme republika, dodržujme tyto tradice. S muslimy máme dobré vztahy. Tohle nemělo nic společného s islámem.“ Mezi dvanácti oběťmi útoku na redakci byli dva muslimové – člen redakce a policista. A také jsem zaznamenal výrok bratra a matky jedné z obětí. Požádali spoluobčany, aby nesrovnávali islám s radikály. Atentátníci nemají s islámem nic společného.

Jste ze Sýrie, kterou sužuje občanská válka. Přijde mi, že je tam taková patová situace?

Ano, je tam pat. Ale není to ku prospěchu občanů.

Žádná válka asi není ku prospěchu občanů?

Na začátku, první rok, byla nějaká naděje, ideál. Vojáci dezertovali z armády, protože nechtěli střílet do lidí. Pak ale byli do Sýrie implantováni radikálové z ISIL. V Iráku se zmocnili nejmodernějších zbraní, které tam zanechali Američané. Jak se takováto banda se samopaly jich mohla zmocnit, když tam byla irácká armáda? Ta technika neležela někde v poušti, ale byla v kasárnách. Když se jí zmocnili, rovnou zamířili do Sýrie. Do mé gubernie. Tam jsme předtím vyhnali (Syrská svobodná armáda) vládní vojska. Ale my nemáme žádné pořádné zbraně.

Vím, že fandíte povstalcům ze Syrské osvobozenecké armády, která bojuje proti režimu Bašára Asada. Mnohem větší vliv však získal ISIL, který ovládá velké oblasti v Sýrii a Iráku. Pokud by ISIL ovládl Damašek, nebyla by to horší varianta než prohnilý režim Bašára Asada?

To se ale nestane. Panuje mezi nimi tichá dohoda. Vládní jednotky radikály vůbec nebombardují. Jenom pozice Syrské svobodné armády, obytné čtvrti či školy. Spolupracují spolu.

Hodně se u nás mluví o uprchlících. Panuje shoda, že z válkou postižené Sýrie bychom je měli přijímat. Zvláště křesťany, ateisty, jezídy či drúzy, kteří jsou štvanou zvěří pro bojovníky Islámského státu. Co muslimové? Někteří tvrdí, že by si je měli vzít pod ochranu okolní bohatší muslimské státy. Jaký máte názor?

Syřan je Syřan, bez ohledu na etnikum či náboženství. Jako člověk, který v té válce přišel materiálně úplně o všechno a devět členů z mé rodiny je po smrti, souhlasím s ministrem vnitra Chovancem. Pomáhat Syřanům v uprchlických táborech je mnohem lepší a účinnější, než je přijímat.

Proč?

Protože v Čechách za jednu korunu nekoupím nic. Ale tam za ni něco koupí. To je rozdíl. Teď jsou tam sněhové kalamity. Takže vhodné by bylo jim poslat deky či teplé oblečení pro děti. Když uprchlík přijede sem, co tady může dělat? Není spokojený, protože je daleko od své země. Je tu jiné podnebí, jiné jídlo, řeč neumí. Ale tam mezi sebou žijí, jsou na tom stejně. Nejlepší uprchlické tábory jsou v Turecku. Tam mají školy, turecké firmy jim daly i zakázky na práci. Horší je to v Jordánsku a Libanonu. Něco jiného je ošetřit někoho zraněného. Mám známého, kterému v Praze operovali ruku. Už je zpátky doma a na Facebooku chválí české lékaře i zdravotnický personál a je jim vděčný. Ale jinak je lepší je podpořit v uprchlických táborech, než aby přišli sem.