Česká armáda až do konce roku 2004 švédské zbraně nenakupovala. Ačkoliv snahy o otevření „švédské cesty“ zcela prokazatelně existovaly již od roku 1999, kdy se poprvé objevila snaha podvodem zlikvidovat vývoj českého protipancéřového systému Zubr a nahradit ho v tichosti takzvaným Zubrem M (pancéřovkou Carl Gustaf). V dlouhodobých statistikách respektované výzkumné organizace SIPRI je v kolonce „švédský zbrojní vývoz do České republiky“ u let 1995 až 2004 nula.

V roce 2005 se však naše republika jakoby zázrakem ocitá na druhém místě celkového pořadí cílových zemí švédského zbrojního vývozu za posledních deset let. Hned za Singapurem. Skokem předstihuje USA, Velkou Británií, Francii, Německo… A to není do celkové sumy započtena celková cena leasingu letounu Saab JAS-39 Gripen, ale jen splátka za příslušný rok.

Další rok švédský zázrak pokračoval. Po protiletadlových raketových systémech RBS-70 od firmy Saab za více než miliardu korun a dělostřeleckých radarech Arthur od Ericssonu (později rovněž Saab) za téměř dvě miliardy se objevila třetí, tentokrát sice menší, ale přesto významná švédská zakázka.

Objednávka na třicet ručních protitankových odpalovacích zařízení Carl-Gustaf M3 včetně munice. Cena sedmdesát milionů korun, výrobce, jak jinak, Saab. Carl-Gustaf má v arzenálu české armády nahradit spolehlivé a osvědčené, ale přece jen již méně účinné pancéřovky RPG-7 sovětského původu. Vojáci o jejich vyřazení uvažují už zhruba deset let. Řečeno odbornou terminologií, končí jim technická životnost.