Jako vicepremiérka jste se věnovala v Nečasově vládě boji proti korupci. Máte pocit, že to mělo smysl, když dneska vidíte, co se děje? Máme trestně stíhaného premiéra, náměstkem na Ministerstvu kultury se má stát člověk, který neuměl vysvětlit dary v celkové výši přes milion korun od soukromých firem, které dostával jako náměstek primátora, odejít museli z vlády plagiátoři diplomových prací, předseda sociální demokracie sedí na dvou židlích významných silových resortů. Do Senátu kandiduje dokonce nepravomocně odsouzený exministr a bývalý hejtman David Rath. 

Časy se nepochybně změnily. Když si vzpomenu, jak dříve média pečlivě monitorovala dění ve vládě a každého jednotlivého člena... A hlavně – jaký měla tenkrát případná odhalení vliv na veřejné mínění. To je dnes zcela jinak. Nejen že máme trestně stíhaného premiéra, jehož počínání s dotacemi označil za podvodné i evropský úřad OLAF, a policie a státní zastupitelství i po podané stížnosti obviněného Andreje Babiše ve stíhání pokračují. Ono to vlastně většině lidí ani moc nevadí. Tento člověk byl prezidentem opakovaně pověřen sestavením vlády a následně jmenován premiérem, ale hlavně byl voliči zvolen a je dlouhodobě na vrcholu žebříčku popularity mezi politiky. A je třeba uznat, že výhry ve volbách Babiš dosáhl již po vzneseném obvinění z dotačního podvodu. Celkem chápu, že povzbuzen tímto příkladem a v této atmosféře David Rath kandiduje do Senátu ČR s heslem boje proti korupci. Je to jako z absurdního dramatu. Ale v demokratické politice je volič tím nejvyšším arbitrem, takže chápu i to, že se Babiš cítí být po volbách díky hlasům voličů ve své pozici zcela legitimně. Proč takto voliči rozhodují a jak je možné, že tak zásadně změnili náhled na to, co lze či nelze u politiků tolerovat, není jednoznačné. Zda je nyní volič ukolébán relativně velmi dobrou ekonomickou situací a chybně ji připisuje Babišově vládě, zda mají na náladu ve společnosti vliv Babišova většinová média a to, co se v nich píše či ještě více to, co se v nich nepíše, nebo zda jsou voliči natolik znechuceni přešlapy předchozích vlád klasických politických stran a touží po nějakém (jakémkoli) silném lídrovi. Asi je to od všeho trochu.