Tajné služby USA tvrdí, že Kreml zmanipuloval volby…

Nechci předjímat vyšetření, které povede sám prezident Trump, protože to je především útokem na legitimitu jeho zvolení. Ale už samo pomyšlení, že by celý systém americké demokracie mohl být ovlivněn hackery, by zpochybnilo základní hodnoty, na nichž je americká – a tím celá západní – demokracie budována. Představte si, že by pouze přes počítač bylo podobným způsobem možné znehodnotit volby kdekoliv na světě! To by vrhlo špatný stín i na samotné voliče, jejich politické, resp. občanské uvědomění. Jinou otázkou je, že Hilary Clintonová získala o dva miliony voličů více, a přesto prohrála. To je však problémem složitého volebního systému, nikoliv zásluhou hackerů. V tom všem se musí rozebrat především americká společnost na základě podrobného vyšetření, které se jistě povede.

Jenže prezident Barack Obama rozhodl o sankcích včetně vyhoštění 35 diplomatů RF ze země. Moskva obvinění z hackerských útoků odmítá a prezident Vladimir Putin s reakcí čeká na nového amerického prezidenta…

Dovedu si živě představit ono Obamovo zklamání z volebních výsledků a jeho hledání viníků porážky mimo vlastní řady. Na druhé straně to byl riskantní tah – kdyby byl ruským prezidentem Lavrov, tak by vyšel. Rusové by odpověděli stejným gestem, vypovězením amerických diplomatů a zabavením majetku, co do rozsahu největším v celé historii, což by na dlouhé měsíce zmrazilo vzájemné vztahy a vystavilo svět nevypočitatelnému riziku. V tomto případě je třeba smeknout před rozvážnou Putinovou reakcí, který odpověď na jedno z posledních Obamových rozhodnutí jako prezidenta přenesl vlastně na Trumpa. Jestliže ten po svém nástupu toto rozhodnutí zruší, otvírá mu to téměř neomezené možnosti, jak formovat americkou politiku vůči Rusku. V tomto případě nemohl dát Obama Trumpovi lepší dárek při jeho nástupu do Bílého domu, než svým – a myslím si, že neuváženým – rozhodnutím učinil. Trumpovi to otevře volnou cestu k jednání s Kremlem, aniž by musel hledat jiné důvody a podněty, ať ekonomické, nebo politické. Co by za podobný dárek dali Nixon a Kissinger, kteří ve své době, také ihned po nástupu k moci, složitě hledali cestičky do Pekingu a Moskvy. Aniž by to tušili, svým hledáním vlastně předpřipravili vše, co následovalo, včetně rozpadu SSSR. Politika je jako šachová hra a v ní obvykle vítězí nikoliv ten, kdo likviduje pěšáky protivníka, ale ten, kdo při prvním tahu vidí či alespoň předvídá i ten poslední: šach mat.

Dá se očekávat, že se někteří islamisté vrátí i do postsovětských středoasijských republik?