Ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) odstoupil, údajně na žádost předsedy ČSSD Jana Hamáčka. Odborná veřejnost tvrdí, že na ministerskou funkci nikdy neměl, lze tedy Staňkovo angažmá považovat za znak nekompetentnosti této vlády? Byly výhrady, které měl Antonín Staněk vůči řediteli Národní galerie Praha Jiřímu Fajtovi, relevantní, nebo byl Fajtův nucený odchod zásadní chybou?

Nejsem žádný odborník na kulturu, ale pokud jde o kulturu, etiku a morálku jako takovou, pak je pro mne jako pro běžného občana naprosto nepochopitelná samozřejmost, s jakou si ředitel galerie rozhodoval o materiálních požitcích ve svůj vlastní prospěch – a argument, že jinde je to běžné – to mně přijde vůči ostatní spoluobčanům nechutně urážlivé a arogantní. Rozumím i nervozitě (ne)kulturních kámošů, kteří pocítili ohrožení v kultuře (nevyjímaje veřejnoprávní média) stále dobře fungujících penězovodů – jen pro vybrané rovnější mezi rovnými. Jejich štvavá reakce proti nositeli změn je z tohoto pohledu, bohužel, srozumitelná.

Pokud si jakákoliv odborně proslavená osobnost jenom z tohoto titulu osobuje práva, která jsou v rozporu s dobrými mravy, začne si pěstovat takový ten malý kultík sebeuctívání, pak musí jít, jak se říká, okamžitě „od válu“, i kdyby byla nositelem Nobelovy ceny, nebo Oskara. A abdikovaný ministr dle mého soudu, a potvrzují to další a další postupně uvolňované informace, postupoval zcela správně. Myslím, že jedna z věcí, která lidem vadí a bude vadit čím dále tím více, je, že se v naší zemi zdaleka nejedná a nepostupuje podle hesla „padni komu padni“ – a v tomto případě si ČSSD – neboť ona si rozhoduje o svých ministrech a má odpovědnost za získaná ministerstva – opět významně „pomohla“.

Odcházející ministr Staněk řekl, že někteří lidé v zemi jsou nedotknutelní, narážel tím právě na to, že jeho konec v čele ministerstva je odvetou za odvolání Fajta. Staněk prý chtěl bojovat proti elitám. Je takové prohlášení v pořádku a jsou tu skutečně lidé, kteří jsou nedotknutelní? Kde je hledat?

Má pravdu pan ministr – je tím prolezlá celá ta naše vesnička středisková. A kde je hledat? Zejména tam, kde to funguje v režimu politické trafiky, kde se moc nekontroluje, ať už z neschopnosti, či z obavy protiakce kámošů majících pod palcem i média, tam, kde se někdo na někoho může něco dozvědět, kde je někdo, kdo na někoho něco ví; čím více toho víte na někoho důležitého, tím více jste nedotknutelný… Jedny grázly bez mrknutí oka osvobodí soud, druhým grázlům lékaři náhle zjistí „smrtelnou nemoc“ zabraňující výkonu trestu, někomu se umožní zmizet (útěk) v zahraničí, někdo si zařídí zvolení do politiky (imunita), jiní si doslova koupí takzvanou pravdu a spravedlnost prostřednictvím právníků, jejichž renomé a úspěšnost je dána počtem  jiných „kámošů“ na jiných „místech“ moci výkonné a soudní – u policie, státního zastupitelství a soudců – hlavně ne rotace, ale naopak budovat předivo sítě, vlivu a moci. No, a když je už je ale fakt zle, tak se využije zastaralého kompetenčního zákona a udělá se reorganizace (ÚOOZ), poctiví jsou rozprášeni či vykonstruovaně obviněni, nebo veřejně dehonestováni podplacenými médii.

Rakouskem lomcuje skandál, který položil celou vládu. Předseda euroskeptické koaliční strany FPÖ Heinz-Christian Strache byl již před delší dobou skrytou kamerou natočen na Ibize, jak údajné ruské investorce slibuje různé výhody výměnou za podporu své strany, rovněž odhaluje, jak strana provozuje vlastní ilegální financování skrze jistou neziskovou organizaci. Lze to považovat za důsledek alkoholu, který byl jednání ve velké míře přítomen? Nebo má pravdu analytik Jakub Janda, který říká, že většina krajně pravicových politiků v Evropě jsou buď zloději, nebo vlastizrádci? Video usvědčující Stracheho vyšlo až teď, těsně před eurovolbami, ač je 2 roky staré – spatřujete v tom účel? A záleží na tom vůbec?

Pan Strache je bezpochyby, jinak se to říct nedá, hlupák, jakému není rovno, který se opil a dělal machra před nasazenou provokatérkou – jeho blbost, jeho věc, jeho osud.

Co je podstatné, že si to někdo schoval na dobu těsně před volbami do Evropského parlamentu z důvodů, které jsou evidentní – je to o snaze maximálně pošpinit všechno a všechny, kteří mají jedno společné – odpor vůči současným bruselským elitám a vůči směřování Evropské unie (do kopru). Navíc Rakousko není zrovna z těch, kdo stojí v haptáku před Bruselem. Z této dva roky staré věci jednoho hloupého politika činit hluboké zevšeobecňující, rádoby politologické závěry může jen obdobně myšlenkově a charakterově vybavený dement; i to je důvod, proč se ke komentáři pana J. Jandy nebudu raději vyjadřovat, musel bych být vulgární. A magoři se najdou ve všech politických stranách po celé Evropě – a určitě není nutné se v tomto kontextu dívat jen za hranice.

Může Stracheho skandál položit euroskeptickou pravici v celé Evropě?

Nesmysl.

Měli by lidé vyslyšet apel režiséra Jana Hřebejka, který vyzval, aby k eurovolbám přišli pouze ti, kdo si myslí, že patříme do Evropy, a nechodili k nim ti, kteří si myslí, že bylo líp, když jsme v EU nebyli?

Ne, v žádném případě, to přesně by si novodobí „soudruzi“ přáli. Víte, tyto „osobnosti“, tuto skupinu spoluobčanů nazývám pracovně „krysaříky… Podle pověstí chodili po středověkých městech krysaři, kteří hrou na flétnu lákali krysy k tomu, aby je následovaly až do řeky, kde zpitomělí hlodavci ve velkém tonuli a hynuli. Tito naši moderní krysaříci – v politice (zvláště se urodilo v Senátu), v mediální sféře, v kultuře – přesvědčení o své výjimečnosti, oblíbenosti a božské povolanosti nejen, že falešně dují na své flétničky ve snaze ovlivnit občany, dav, k tomu, aby občan přestal přemýšlet a vydal se za nimi ke své postupné záhubě v EU, směřující ke sebezničující, pomatené vizi multikulturního islámského soustátí Afriky a Evropy. Jen zapomněli na podstatnou skutečnost, že jsme se ocitli na počátku informační společnosti, že lidi nejsou blbci a že informací je rychlostí světla okamžitě dostupných tolik, že žádní vlastizrádní krysaříci už naše myšlení a svobodná rozhodnutí nemají šanci ovlivnit.