Jaký byl končící rok 2018 pro Českou republiku?

Pro Českou republiku byl v mnoha ohledech úspěšný. Ekonomice se dařilo, dařila se i spousta věcí v neekonomické sféře. Když se podíváme na různé aktivity nebo sportovní úspěchy různých českých sportovců, dosáhli jsme perfektních výsledků. Celkově můžeme být na Českou republiku v mnoha ohledech hrdí. Na to, jakým způsobem se dokáže prezentovat a jakým způsobem se dokáže prosadit na globálním trhu.

Můžeme být na Českou republiku hrdí i za to, jak nás reprezentuje z pohledu politiky?

Víte, kdybych si chtěl přihrát jednoduše svoji polívčičku, tak bych řekl, že příliš ne. Nicméně je potřeba celou věc vidět daleko komplexněji. Je potřeba říci, že všichni politici prostě nejsou stejní a někdy bohužel musíme projít určitým obdobím, aby třeba přišlo období jiné a lepší. Tak to prostě je. Někdy jsme nahoře, někdy dole a my jsme teď někde mezi.

I v minulých letech se mluvilo o nesvornosti českého národa právě kvůli politice. Letos byly senátní, prezidentské i komunální volby. Aféra kolem Andreje Babiše, výroky prezidenta Zemana. Jsme po tomto roce sjednocenější?

Říci, že jsme rozdělení, nebo svorní jen kvůli volbám či Andreji Babišovi, je velké zjednodušení. Ve společnosti existují dvě skupiny lidí, které vidí věci jinak. Je ale velmi důležité vidět řadu věcí v kontextu. A jednou z nich je nepředpokládaná událost, jako například požár Apolenky v Pardubicích, lidé se semknou a pomáhají si. Mohu to uvést na dalších sto padesáti příkladech. Politicky se možná neshodneme, ale mezilidské vztahy mezi lidmi nejsou tak špatné, jak by se mohlo zdát třeba v diskuzích pod různými příspěvky.