Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti fenoménů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Lawrence Summers, šéf Obamova ekonomického týmu, se vyjádřil, že současný kapitalismus těch nejvyspělejších zemí nemá dynamiku, růstový potenciál. Jediná možnost prý, jak generovat růst, je cíleně vytvářet bubliny. Důvod, proč nenaskočila další Kondratěvova dlouhá vlna, je asi v tom, že nejmodernější technologie jsou do značné míry už za hranicí principu kapitalistického zisku.

A jsme na rozcestí: buď budou moderní informační technologie využity k totální kontrole obyvatelstva (což je autoritativní, totalitářské východisko z krize), nebo se postupně přejde k ekonomice služeb pro obyvatelstvo, aniž by se opustila rozumná ziskovost. Při současných poměrech by mohlo plné nasazení informačních technologií ohrozit až 80 procent pracovních míst. Rozhodovat se bude v řádu nejbližších deseti let.

Lze současný ekonomický systém ve světě nazvat volným trhem? Není spíše diktaturou nadnárodních korporací a velkých bankovních domů, které mají vliv na americký Fed, který tiskne nekryté peníze a manipuluje světovou ekonomikou, vysílá falešné signály a nahrává spekulacím těch, kteří jsou dobře informováni a mají dobrý přístup k „levným penězům“? Není to celé založené na manipulaci místo reálné tržní hodnotě založené na nabídce a poptávce?

Velký francouzský historik Ferdinand Braudel napsal třídílnou práci o vzniku kapitalismu. Dokazoval, že trh byl od počátku nikoli dominantní strukturou kapitalismu, ale zpětnovazební. Dnes je to ještě silnější. Dominantní strukturou byl podle Braudela monopol a dnes jsou monopolní hráči, kteří se umí konkurenci vyhnout. Vytvářejí si podmínky sami. Pro ně tržní hra nabídky a poptávky už neplatí. Platí zásada, že liberalismus je protekcionismus těch vlivných a silných.

Dám takovou provokativní otázku. Není to tak, že střední třída, kterou budeme široce definovat jako pracující, kteří nedostávají subvence, dotuje a živí dvě skupiny obyvatel? První jsou nepracující a nepřizpůsobiví asociálové žijící ze sociálních dávek. A druhou nadnárodní korporace a banky, které si vymohly sobě vyhovující legislativu, které dostávají státní zakázky a dotace a levné natištěné peníze od centrálních bank? Do druhé skupiny bychom mohli zařadit i různé ze státních peněz žijící nevládní „neziskové“ organizace, umělce či pseudovědce a pedagogy žijící ze státních grantů a subvencí... Souhlasíte, byť s jistým zjednodušením, s takovým popisem systému?

Dlouhou dobu to bylo tak, že kapitalistický systém podporoval střední vrstvu („třídu“) v zájmu stability systému. Malé a střední firmy dnes poskytují v EU 70 procent pracovních míst, ale třeba na výzkumu a vývoji se podílejí jen čtyřmi procenty. Souhlasím s Janem Kellerem, že tato doba ohleduplného vztahu ke střední vrstvě končí. Střední vrstva taje jako jarní sníh. Extrémně roste v západních zemích nerovnost. V USA například v roce 1978 nejbohatší jedno procento Američanů vlastnilo 8,9 procenta národního majetku. V roce 2008, při nástupu krize, už to bylo 23,5 procenta. Mezi tím ale bylo třicet let liberalizace trhů, kdy se privatizovaly zisky a znárodňovaly ztráty. Jean Fourastié, francouzský ekonom a prognostik, psal o slavných třiceti letech kapitalismu po roce 1945. Vystřídalo je třicet let růstu nerovnosti. A ta byla jedním z hlavních spouštěčů krize.

V USA například stagnují mzdy pracujících na úrovni sedmdesátých let. Řešením bylo to, že si pracující vzali další zaměstnání nebo se zadlužili na bázi levných úvěrů. Zadlužení vedlo i k tomu, že to disciplinovalo obyvatelstvo. Málokdo s dluhem na hrbu má ochotu se bouřit. K tomu přišlo i to, že z nízkonákladových zemí přicházelo levné zboží, aby byla udržena úroveň konzumu. Levné zboží, například z Číny, drželo také dole úrokové sazby. Slabá kupní síla se stala také hrozbou pro střední vrstvu, pro malé a střední podnikatele.

Co otázka neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě. Jinými slovy, k výrobě bude podle některých katastrofických odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci. Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou.

To vůbec není hloupá otázka. Na jedné straně je nedostatek kvalifikovaných lidí, na druhé straně je nadbytek těch, kteří nabízejí svou pracovní sílu. A to přitom globalizace trhu pracovních sil zaostává za tempy globalizace trhu zboží a ještě více za rychlostí, jak se globalizují finanční trhy. Kapitalismus dnešní doby prostě není schopen plnou zaměstnanost zajistit. To ukazuje, že tento způsob zprostředkování jednoty a soudržnosti společnosti začínají síly společnosti přesahovat a musí přijít změna.  

Do jaké míry naším světem otřesou projevy změny klimatu? Sucho, povodně, neúroda, živelné katastrofy, zatopení pobřežních území... Co z toho se ukazuje jako reálné a co jako nesmysl? Měl Václav Klaus pravdu, když tvrdil, že globální oteplování není v žádném případě způsobeno člověkem?

Klima nikdy nebylo stabilní. Ovlivnilo i konec antiky, v osmém až dvanáctém století byly vysoké teploty, po roce 1300 nastaly doby prudkého ochlazení a vytrvalých dešťů, v 16. století byly nízké teploty a poptávka po kožešinách v Evropě důvodem pro Rusy, aby obsadili Sibiř, a tak dále. Klimatické změny také stály na počátku sjednocení stepi Mongoly. Tyto věci ostatně zkoumal ruský historik Lev Gumiljov.

Ale vliv člověka na klima existuje, jakkoliv se prokázalo, že na East Anglia University tým pracující pro Mezinárodní klimatický panel falšoval data. Šéf tohoto pracoviště to přiznal a odstoupil. To je možné najít například v knize Michaela Morrise Co nesmíte vědět nebo v nedávno vydané knize Mif ustojčivogo razvitija (Mýtus udržitelného vývoje), která by stála za překlad. Přesto ale je třeba uznat, že člověk na klima působí. Do jaké míry, to je věcí diskuse. Ale podceňovat to nelze. Máme už i první světové dějiny psané z ekologického hlediska (Clive Ponting, The Green History of the World).

Jak jste již naznačil, ve Spojených státech klesá již od poloviny sedmdesátých let reálná mzda. Životní úroveň Evropanů častokrát zaostává za úrovní roku 2008, některé evropské země jsou katastrofálně předlužené a zejména ty v jižní Evropě trpí příšernou mírou nezaměstnanosti, zejména mladých. Co čeká dnešní mládež za ekonomickou budoucnost v Evropě? Jak zabránit odlivu pracovních míst jinam? Jsou Asiaté, zejména Číňani, tak hbití, pracovití a nedostižní, že před nimi neobstojíme? Zvykli jsme si na pohodlný život na dluh s tím, že se nemusíme o nic snažit?

Rychlý růst Číny, jak poznamenal Joseph Stiglitz, je založený na využívání globalizace. Ale globalizace není zlo, záleží na jejím zaměření, může být i příležitostí. Ale EU nemá žádnou promyšlenou strategii, která by hrozbu změnila v příležitost. Bez investic do lidského kapitálu, do schopností a kvalifikace lidí se řešení nenajde. A Čína není nezranitelná, hrozí jí dramatický konec ekonomického zázraku (dluhy provinčních vlád, ekologie, sesun trhů nemovitostí, finanční bublina). Podobně jako tomu bylo v případě konce japonského zázraku.