Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?

Mrzí mne, že parlamentem mimo jiné prošlo několik zákonů, které až poněkud zbytečně opět omezují svobodu. Přitom zase ne všechny pan prezident vetoval.  A zase až nevkusně vygradovalo zřejmé a přitom tak zbytečné rozdělení národa při výročí „Vítězného listopadu“. Nejen při tom, bohužel.

Je u nás tedy skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?

To jsou tři otázky. A vydaly by na dlouhý rozhovor. S ohledem na vánoční čas a snad i jiné starosti lidí se pokusím být velmi stručný. U té první si zápornou odpovědí již tak jistý nejsem. Oba pánové mi prominou, ale jsou nesporní technologové moci. Přestože jim tu a tam skřípe personalistika. Rovněž umí používat i využívat více či méně skrytý populismus. Rozhodně bych je však neobviňoval z toho, že by z nás chtěli udělat satelit kohokoliv.

U třetí otázky se pak stále nestydím za odpověď: ano. Proč, tak o tom jsem se právě na stránkách Parlamentních listů mnohokrát zmínil. Nemám prozatím důvod tento pohled měnit. Spíše naopak.

A jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?

Vedle poněkud i pro britského expremiéra překvapivého výsledku referenda o brexitu nadále, bohužel, aktivní terorismus. Který, jak jsme se mohli právě přesvědčit, se vůbec neštítí ani vánočních svátků. Ti nebozí lidé na berlínském vánočním trhu totiž za svou kancléřku nemohou. Na rozdíl od 60 procent delegátů její CDU. Jsem zvědav, kdy konečně prohlédnou. Jenže tohle Němcům často trvá dost dlouho. A někdy je k tomu třeba i velmi tvrdých metod.

To naopak pan prezident Hollande u Frantíků přece jenom projevil jistou dávku sebereflexe, když moudře usoudil, že ho rozhodně už nikdo ve Francii za hlavu státu chtít nebude. Nu a o volbách v USA se toho již napovídalo a napsalo tolik, že snad ani netřeba nic dodávat.

Rok 2016 přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o zmíněný brexit a vítězství Donalda Trumpa. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?

Abych byl upřímný, to jisté ticho kolem brexitu mne poněkud děsí. Aby se nakonec nečekalo, až vše opět v tichosti vyhnije. Oni totiž potentáti EU na nějaká referenda příliš nedají. Třeba v Irsku se opakovalo. Však oni možná ještě něco vymyslí a nechají to Brity stádně schválit.

U pana Trumpa je to jiná káva. Z počátku jsem jej podceňoval, přiznávám. Nicméně díky zjevné protekci z mnohých stran včetně mocných a očividně „závislých“ médií jeho v politice již profláklé soupeřce jsem mu začal nakonec fandit. Ale toho nadšení či strašení kolem něj, zvláště po jeho překvapivém vítězství, je už tolik, že se v tom ani jeden nevyzná. Sám to s křišťálovou koulí neumím, takže si raději počkám, jak to vše nakonec dopadne. Zda ho též nesešrotuje zavedená státní a lobbistická mašinérie. Nebo naopak naplní až nereálná očekávání, která do něj nejen Američané vkládají.